Dostihy jsou o pohybu.
Nemám na mysli jen pohyb koní, které k dostihu neodmyslitelně patří, ale pohyb lidí. Kdo žije v domnění, že na dostizích se pouze sedí na tribuně, je na velkém omylu. Pravda je, že z tribuny lze pozorovat start dostihu pomocí dalekohledu (startovací klece jsou až na druhé straně závodiště, kam oko nedohlédne) a pak boj na cílové rovince (kam oko dohlédne). Ale to by bylo málo.

   

Zkušení návštěvníci si nejprve argumenty nebo ostrými či tupými lokty vydobudou místo s dobrým výhledem v areálu u předvádění koní (paddock), zkontrolují aktuální kondičku svého favorita a doběhnou si vsadit do sázkové kanceláře.
Poté zaujmou strategické postavení za dřevěným plotem dostihového závodiště. Adrenalin stoupá, nervy jsou napjaté, fotoaparáty cvakají, ozývá se hlasité povzbuzování, pískot, tleskání – a barevné střely prolétnou kolem. Z amplionu se ozývají trochu nesrozumitelné informace.
Dav se namáčkne k ohrazenému dekorovacímu prostoru, kde se za chvilku budou zpocení a unavení koně procházet, aby se postupně zklidnili a vydýchali. Některé obzvlášť uřícené koně je třeba rychle osprchovat studenou vodou. Čeká se na předběžné výsledky a pak na definitivní slavnostní vyhlášení vítězů. Zlacené poháry dostávají majitel stáje, trenér a žokej. Kůň je chválen, poplácáván po pleci a fotografován. Návštěvník se opět rychle přesunuje k paddocku, kde se již představují koně a žokejové, kteří se zúčastní dalšího dostihu.

Dostihy jsou o žokejích.
Jsou šťastní, když vyhrají. Umějí sprostě nadávat, když se závod nezdaří. I druhé místo pro některé z nich znamená zklamání a prohru.

  
  
  

Dostihy jsou o penězích. O sázkách, velkých prohrách a malých výhrách.

  

Dostihy jsou o jídle a pití. Někteří lidé jako by se sem přišli pouze najíst a napít. Trpělivě postávají v dlouhatánských frontách na hamburgery, hranolky, sladké plněné pečivo, zmrzlinu, pivo a coca-colu. Zatímco na dráze se běhá jak o život, jedlíci se starají o svoje břicha.

  

Dostihy jsou o kloboucích, kšiltovkách a slunečních brýlích.

  
  

Dostihy jsou o dětech. Pobíhají, brečí, smějí se, spí v náručí, vztekají se, zpívají si. Jsou zvědavé, zvídavé, některé se nudí. Žadoní: „Tatííí, vezmi mě na koně!“ Možná chtějí, aby je táta vzal na ramena, aby lépe viděly. A možná touží po projížďce na ponících v dětském koutku. 

      
      


Dostihy jsou o fotografování.
Kůň v pohybu, kůň závodící, kůň na útěku, kůň toužící po kobylce běžící před ním, kůň hravý, kůň zpocený, kůň vysprchovaný – všichni mají jedno společné.
Těžko je lze zachytit na foťák, pokud zrovna nemáte ten profesionální, který nafotí během pár sekund celou řadu snímků, a vy si pak doma v klidu můžete vybrat ten nejzdařilejší. A téměř nemožné je zachytit na fotku pouze 4 zvířecí nohy a 1 koňskou hlavu.
Pořád jsou kolem další různé nohy a hlavy člověčí. Žokejů, trenérů, pořadatelů, ošetřovatelů, dalších fotografů, kameramanů, návštěvníků…



  
  
 
Dostihy jsou o vítězích. Jednoznačně nejlepší byl grošák, který před prvním dostihem utekl svému žokejovi a s viditelným potěšením obíhal v protisměru celé kolo. Naplno, svobodně, radostně – a sám. Přestože mu jeho sólový závod nebyl uznán a grošák byl diskvalifikován, stal se pro spoustu lidí VÍTĚZEM a sklidil největší potlesk. 

  

Dostihy jsou o koních a o lidech. 

                        

Pozn.: Dostihové odpoledne se konalo v neděli 3.5.2009 na závodišti v Praze -Velké Chuchli.