Ondřej Suchý: Sbohem, Waldemare!
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
Když mně bylo patnáct, pozval mě do denního baru na grog. |
• Hrál jsi na řadu hudebních nástrojů, z nichž nejtypičtější bylo pro tebe banjo. Kolik nástrojů jsi vystřídal? Začal jsem už v sedmi letech na bisernici, to je u tamburašů taková ta nejmenší mandolínka, sopránka, na kterou hrajete, jako když máte těsně před padoucnicí. Pak jsem dostal pořádnou mandolínu; napřed plochou, pak pravou, italskou. Kdo vás vidí hrát na mandolínu, řekne, že byste mohl úspěšně sypat mák na rohlíky. Teprve pak jsem se konečně dostal k banju. Od banja ještě ke kytaře a nakonec ke kontrabasu. U basy jsem skončil, protože nic většího už nebylo. O první banjo jsem záhy přišel. A to druhé, které mám dodnes, jsem dostal od Jiřího Suchého. Je to banjo stejně staré jako já - americká Vega z roku 1932. Teď půjde do opravy k panu Čapkovi, který kdysi podle mé fotografie s banjem sám vyrobil první banjo a stal se mistrem nástrojařem, který dnes u nás dělá vůbec nejlepší banja a klidně může, podle mého soudu, soutěžit i s fabrikami v Americe! Když jsme odešli do emigrace, zůstalo to banjo v Československu. Pak jsem poprosil jednu velice milou dámu, paní doktorku Plannerovou, jestli by mi ho z Československa do Ameriky nepřivezla. Ona ho skutečně přivezla a já tak mohl na svém druhém turné po USA a Kanadě říkat: Přivezli mi přátelé – nebudu říkat kdo – mé banjo, protože by mi bylo líto, kdyby ho měl nějaký bolševik pověšené na zdi a chlubil se: To je Matuškovo banjo! • Říkalo se o tobě, že jsi jedním z nejlepších imitátorů Vlasty Buriana u nás. Nezapomněl jsi ho za ta léta? Pana Buriana, toho jsem nezapomněl, ale hlas už mi tak neslouží. Já viděl téměř všechny jeho filmy a co se dalo o něm získat, to jsem získal. Když už jsem měl opravdu velkou burianovskou sbírku, i s jeho sochou, tak jsem o všechno přišel, protože se mi nabourali do mého bytu na Václavském náměstí a všechno rozkradli. Takže mi na Vlastu Buriana zůstala opravdu jen vzpomínka. Osobně jsem ho poznal, až když už byl hodně nemocný. Umřel v roce 1962 – já se s ním poprvé setkal tváří v tvář v roce 1959. To už mu nesloužily nohy, měl je oteklé, ale pořád ještě měl ta veselá očička, gesta rukou a ten svůj humor… prostě – furt to svítilo. • V Šemánovicích pobýval v devadesátých letech několikrát komik Jára Kohout, dnes tu jsou vystaveny jeho obrazy. Jaký jsi s ním měl v Americe vztah? My jeli s KTO poprvé do Spojených států v roce 1977. A přijeli jsme do New Yorku, kde jsme měli představení v sále, kam přišlo asi 1100 lidí. Mezi nimi seděl pan Jára Kohout. Já si ho pamatoval jako kluk, členové KTO, kteří jsou o pět až deset let mladší než já, ti ho neznali. Když jsme šli po představení vedle do restaurace, tak jsem jim říkal: "Pánové, uvidíte pana Járu Kohouta! To byl za první republiky v Československu komik číslo dva, tři! Ono jich bylo tenkrát strašně moc a pan Kohout patřil mezi ně. Až ho uslyšíte a bude vám někoho připomínat, tak se nedivte!" Tak jsme vpadli do té hospody a Jaroušek tam stál u baru a povídá: "Tak co, klucííí… že jó…" A všichni sborem vydechli: "Hele, to je Štercl, ne?!" Já povídal: "Jen to, prosím vás, neříkejte nahlas!" Já ho měl strašně rád a slíbili jsme si, že spolu uděláme nějaký skeč, jenomže on nikomu nepůjčil zamluvit! Ten když se do toho dal, tak to vypadalo… no, jako teď já! |
30.listopadu 2009 uplyne 50 let od chvíle, kdy Waldemar poprvé vystoupil na prknech divadla Semafor, ve hře Člověk z půdy. Letos se tedy budou v Semaforu slavit padesátiny. Před deseti lety, na 40.výročí divadla, Waldemar ještě přijel. I když zprávy z Ameriky nebyly v posledních letech potěšující, stále tu byla teoreticky možnost, že se Waldemarův zdravotní stav zlepší natolik, aby mohl přijet. Bohužel – Semafor bude slavit bez něj. Je to moc smutné. Sbohem, Waldemare! |
Foto © Milan Richtermoc a archiv autora
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 05. 2009.
Ondřej Suchý
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Dáša Cortésová | |
Karel Šíp | |
Jan Krůta | |
JUDr. Ivo Jahelka | |
Vladimír Just | |
Rudolf Křesťan | |
Jiří Suchý | |
Ladislav Gerendáš |