Jiří Suchý: Cukroví

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Nebuďte bláhoví
Važte si cukroví
Budete mít život sladší
Svět vám zrůžoví


Možná, že si pamatujete na písničku, v níž se zpívá: Zčervená, zčervená, když jí hladím ramena. Zpíval jsem ji v jednom vojenském filmu a vy jste nic netušili o její prehistorii. Původně jsem na ni napsal totiž text úplně jinej, do vojenského filmu se nehodící. Měla tvořit finále první poloviny hry Jonáš a tingl-tangl v Semaforu a byla o cukroví. V jejím průběhu jsem chtěl házet publiku z kornoutu karamely, že by byla jako legrace. Pak byl ale nápad shledán pošetilým, nejspíš z provozních důvodů. Deset deka karamel denně není zadarmo, včas jsme tuto položku nenaplánovali a hospodářství našeho divadla není žádná divočina. Zkrátka sešlo z toho a mně zbyl z celé písničky motiv cukroví.
Totiž cukroví je různý, jako konečně všechno je různý. Je laciný cukroví pro děti, ale jsou i drahý bonboniéry s bombastickou mašlí - tady, milostivá paní, přijměte malou pozornost - ale já mám nejradši něco mezi tím. Třeba takový malý bochánečky - prodávali je, když jsem byl ještě malej. Taky žužu mám rád. Dokonce tak, že jsem nedávno pozoroval jednu slečnu, která cucala žužu, a to ve mně vzbudilo tak naléhavou chuť na sladkost, že jsem zauvažoval, nemám-li tu dívku o jedno žužu požádat. Říkal jsem si, že kdyby věděla, jakou mám na to chuť, jistě by mi nabídla sama, ale ona to nevěděla a já zase nevěděl, je-li vhodné, aby pán v mém věku loudil na slečnách cukroví... A navíc jsem uvažoval, že by si ta slečna mohla věc vysvětlovat tak, že s ní jako chci navázat přinejmenším rozhovor...
Zkrátka velmi jsem duševně trpěl, než se to ve mně zlomilo. Ale nakonec jsem skutečně zdvořile požádal tu slečnu, aby mi jedno žužu dala. Jenom ten, kdo zná mou plachou povahu, pochopí sílu toho žužu, zdolávající i tu mou uzavřenost. Taky rumový pralinky mají něco do sebe. Nejen že slouží jako naivní výmluva pro úplně opilýho řidiče, ale navíc jsou i hlavolamem. Kolik lidí marně uvažuje o tom, jak se dostal rum dovnitř! Rum není přece mandle, aby se jednoduše vyválel v čekuládě. Přiznám se, že jsem o tom sám dlouho přemejšlel, než jsem došel k tomu, že se rum zřejmě nechá zmrznout do tvaru pralinky a pak už se vyváli v čekuládě jako ta mandle. Když pak roztaje, vzniká rumová pralinka.
A teď mi jde hlavně o to, abych nezapomněl na gumový hady, kteří se prodávali za dvacet halířů. A taky pendrek je dobrá věc - nemyslím ten policejní předmět, mám na mysli jemu se podobající věc z lékořicové hmoty. A co mejdlíčka? Co jste říkali mejdlíčkům? Zajímavý je, že to laciný mejdlíčko cucávaly zpravidla ty nejšpinavější děti!
Potom je ovšem taky cukroví pro bohaté. Vzpomínám si, že jako voják jsem se díval do jedné výlohy na bonbony - krásný, velký čokoládový kousky to byly. A kamarád spoluvoják mi náhle řekl, že si ty bonbony koupíme. Měli jsme dohromady sedmdesát haléřů a ta paní z prodejny nám tvrdila, že bonbony stojí deset deka čtyři koruny. Chvíli jsme se tomu divili a pak ten kamarád pravil:
- Dobře, deset deka čtyři koruny, deko čtyřicet halířů - za sedmdesát je tudíž deko a tři čtvrtě.
Paní byla chvíli zaražená - logika mého přítele byla nezvratná. Už se zřejmě viděla, jak ty bonbony krájí na kousky a váží po způsobu salámu. Ale pak se usmála a dala nám každému jeden ten velkej bonbon, což bylo rozhodně o něco víc, než nám za zmíněných sedmdesát halířů náleželo.
Potom taky existujou jakési barevné hůlky, co se cucají na etapy. Znám pána, kterýmu je dvaapadesát, v dětství dostal takovou hůlku a dodnes ji nedocucal. (Nemá totiž rád sladké a hůlku cucá, jen když něco provede, za trest.)
Taky žvejkačka je výborná věc, škoda jen, že už je všude k dostání. Byly roky, kdy byla žvejkačka vzácností a akt žvýkání tím značně získával. Holkám se žvýkačky lepívaly do vlasů a to bylo velmi zábavné, protože se to z vlasů nedalo odstranit jinak, než že se ty zalepený vlasy odstřihly. Stačilo, když se třída složila a ze žvejkaček se slepila dohromady jakási pentle, z níž se v nestřeženém okamžiku utvořila holce na hlavě jakási čelenka. Druhej den byla holka dohola a já měl trojku z mravů.
Opakem žvejkačky je tzv. cukroví tvrdé. Mezi ním dominují jakési fialy, na které, když je nosíme po kapsách, lepí se prach a různé svinstvo. To je moc dobrý cukroví. Rovněž lesněnky, kyselej drops a sladomléčné cukroví – to všechno je velmi levné a velmi dlouho to vydrží. Vřele doporučuji!

Taras Kuščynskij a archiv Divadla šansonu.

POZNÁMKA – POZVÁNKA

Jste z Brna a chtěli byste se setkat se sourozenci Jiřím a Ondřejem Suchými?

V sobotu 27. června s nimi můžete prožít večer plný písniček a vzpomínání v brněnském Divadle šansonu.
Více si přečtěte na:
http://www.divadlosansonu.cz/program/ja-na-brachu-aneb-semafor-ii-27-06-2009.html  

Ilustrace © Taras Kuščynskij a archiv Divadla šansonu.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 06. 2009.