Jitka Prokšová - Ivo Fencl: Píšu o vztazích mezi lidmi

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

RNDr. Jitka Prokšová, Ph.D., nar. 1962, http://www.kof.zcu.cz/po/proksova,  je asistentkou na univerzitě v Plzni, kde se zabývá hlavně optikou a termodynamikou.
Přednáší rovněž v zahraničí, je to ale jenom jedna stránka její bytosti a jeden z jejích světů. Píše totiž také beletrii a je členkou Střediska západočeských spisovatelů.

•  Jitko, jste půvabná žena. Pokusila jste se toho někdy využít při prosazování svých románů a povídek?
A vy si opravdu myslíte, že by vám nějaká žena odpověděla na tuhle otázku kladně? Ale teď vážně – ne, není to ani možné… Vzhledem k tomu, že do redakcí posílám ukázky textů elektronicky, nepřichází vámi navrhovaná metoda v úvahu. Přesto děkuji za lichotku, v mém věku potěší.
•  Kolik knih už jste vlastně napsala, jaké a o čem?
Píšu stále o tomtéž, a to o vztazích mezi lidmi. Zatím mi vyšla novela Zbytky iluzí (NAVA, 2008). Ta se možná trochu vymyká, týká se setkání bývalých spolužáků z vysoké školy. Každý z nich očekává od společně strávených chvil něco jiného, přesto je nakonec okolnosti donutí podívat se na sebe samé trochu jiným pohledem. Ostatní tři prózy na vydání ještě čekají. Přes léto patrně dopíšu čtvrtou.
•  Kolik je ve Zbytcích iluzí vaší autobiografie?
Ten příběh se nikdy nestal a dokonce jsem ani – než jsem se pustila do jeho vymýšlení – v Novohradských horách nikdy nebyla. Nicméně s charaktery postav, které v novele vystupují, se střetáváme všude kolem sebe. Nejsou ničím výjimeční, i když se to tak občas může zdát.
•  Dokázala byste psát jenom pro sebe a vůbec nepovolit vydání výsledného díla?
Ano, již se mi to stalo. Jedná se o mou skutečnou prvotinu, ze které jsem do nakladatelství poslala ukázky. Je zájem ji vydat, ale nechci to připustit. Ten text je hodně osobní.
•  Pracujete na univerzitě. Je to v rozporu se sněním nad bílým papírem nebo před bílým monitorem?
Snění před monitorem je ten nejlepší odpočinek, co znám. A o žádném případném rozporu nic nevím.
•  Jakých svých kolegů spisovatelů anebo vůbec spisovatelů si považujete?
Takových, co mají velkou fantazii a ještě větší duši.
•  Možná jsem se raději měl zeptat, jakých si považujete lidí?
Víte, obvykle dělím lidi na odvážné a na ty ostatní. Ti odvážní mají většinou kromě velké fantazie a velké duše i velké srdce.
•  Jak se liší váš citový život dnes a ve dvaceti letech?
Neliší… Stále jsem stejná šílenkyně a do všeho se hrnu po hlavě.
•  Je pro vás, ale i vaše psaní charakteristické, že se poněkud vyhýbáte hrůze a krvi. Svědčí to o něze uvnitř vás, která potřebuje kvůli rovnováze i něhu okolní?
Ano, to jste vystihl přesně.
•  Jaký máte vztah k hudbě a které skupiny, zpěváky, případně odrůdy muziky preferujete?
Hudba mi pomáhá především ve chvílích, kdy mi je smutno. Tehdy mě paradoxně vrací do života melancholické skladby skupiny The Cure. Ale mám řadu dalších, na které nedám dopustit – Pink Floyd, Deep Purple, The Police… Ještě zmíním naprosto nezapomenutelný zážitek, kterým pro mě byl nedávný koncert zpěváka Glenna Hughese.
•  Tančíte? A při koncertech?
Ano, velmi ráda. Při koncertech nejraději.
•  Co potřebujete pro klid u psaní?
Potřebuji být sama.
•  Dokázala byste občas přispívat do Pozitivních novin?
Ne, nejsem publicistou.
•  Truman Capote řekl: Základem dobrého rozhovoru je zcela eliminovat sebe... Myslíte, že jsem dobrý spisovatel?
Ano, myslím, že zmíněné základní předpoklady splňujete: fantazii i duši vlastníte.
•  Děkuji, ale protože jsem poslední otázkou žertoval, je to jenom poděkování za rozhovor.

foto © http://www.kof.zcu.cz/po/proksova

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 06. 2009.