Ivo Fencl: Kočičí pracka nikdy neumírá?

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Rychlé šípy a kočky

1.
Role koček a jejich pracek v kresleném seriálu Rychlé šípy je zajímavý a podle mého názoru i pozitivní fenomén. Vůbec poprvé se v těchto příbězích zmiňuje o kočce záhadný pan domovník z ponurého domu, v jehož nitru měli chlapci klubovnou (díl Rychlé šípy na omylu na 46. stránce souborného vydání ukončující pět navazujících pokračování o luštění „sítě záhad“). Dotyčný domovník totiž dosti nevybíravě popadne Rychlonožku a Červenáčka za uši a sdělí Rychlým šípům novinu: „To křičící dítě (v zahradě) byla (jen) mňoukavá kočka!“
Tak zní vysvětlení pěti vystrašencům a jistě hezké, kdy ale kočku v seriálu konečně poprvé i spatříme?
V příběhu Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku (str. 66), nicméně mrtvou.
Spočívá na stole, byť ne operačním, a je to bělostná Lízinka staré paní Zavadilové. Štětináč mršině "mimo záběr" uřízl přední pracku a následkem vynechávky se dnes šípovští badatelé hádají, která noha to byla. Pravá nebo levá?
Osobně soudím, že anžto Líza spočívá na levém boku, lze vsadit minimálně malík, že onen chlapec-myšomil upižlal nožíkem pravou tlapu. Měla se stát, jak víme, maskotem, ale nedošlo k tomu.
O magické síle kočičích pracek první v seriálu začal mluvit zbabělý Bohoušek, a to vlastně už v dopise (dnes by šlo o SMS) adresovaném Dlouhému Bidlu. Bidlo sám pak ale také důvěřivě hovoří o síle tlapky, a to dokonce dvakrát. Je pověrčivý jak stará černoška, jak zvíme, samotné tlapičky si však oko čtenáře moc neužije a naposled ji můžeme zpozorovat v Rychlonožkově ruce, která ji podá "staré Zavadilce". Minutu předtím Rychlonořka se štěstím unikl Štětináčově kryse a... „Zahrabu ji k hrobečku ubohé Lízinky, aby měla po smrti klid,“ konstatuje - bez jakýchkoli díků! - stará, otupělá Zavadilka.

2.
Malebná to eskapáda! Vedla, jak známo, ke vzniku slavného Bratrstva kočičí pracky. Poprvé byla publikována v průběhu čtyř týdnů v Mladém hlasateli a už navždy zůstane nejpověstnějším využitím kočky ve Foglarově díle. Přesto bych rád zdůraznil, že myšomil Štětináč sice řezal, pravda, Lízinku však nezabil. Pošla. Nač? Nevíme - a Foglar již zemřel. Možná na prašivinu? Skonala snad přirozenou smrtí?
Spějme dál. Hle. Sotva kočičí historie skončila (pracku jsme přitom "obdivovali" i na malbách v záhlaví tří z pěti epizod), vysnil si Foglar i vůbec první psí příběh Rychlých šípů, ten s Bublinou. Zatímco však pes symbolizuje věrnost a oddanost, a to i tu vzájemnou mezi členy klubu, kočka zůstala Foglarovi spíš symbolem falše a nemužnosti Bratrstva. A se psem dohromady? Věru neštymuje. (A knihu Josefa Čapka Povídání o pejskovi a kočičce (poprvé 1929) si protentokrát, pěkně prosím, odmysleme.)

3.
I proto, že "neštymují", objevují se oba tvorové v příběhu Rychlé šípy maminkám (str. 73) pohromadě a prvně se v seriálu dovídáme, že tedy mají také u Metelků doma kočku. A ta - na rozdíl od kočky Lízy - ještě žije, ba je to úplně první živoucí kočka v seriálu, tedy když nepočítám děvčata.
Jak vypadá? Má černou srst a během návštěv se schovává pod postel, i když nevíme, jestli přímo Jarkovou. Jen schovat se bohužel nestačí, když do bytu zavítá i psisko, takže Bublina kóču zvětří a za vodítka za sebou strhne Rychlonožku. Kočka obratně uniká mistrným skokem a povalený "Ježoun" se - chyba - pokusí ihned vstát a zdemoluje tak (Jarkovo?) lůžko.
„Tohle složil Rychlonožka,“ ukáže Jarka všem a hlavně sympatické své mamince a je kupodivu naprosto nad událostmi a nevyvedený z míry! Anžto zříme totální trosky, usuzuji, že měl Jarka asi hodně hodné rodiče! Mimochodem, do této postavy klubovního kronikáře se Foglar nepochybně vtěloval nejvíc.

4.
A ještě další kočky Rychlých šípů? Vyskytují se v seriálu, ano, a jistě už tušíte či vzpomínáte, že taky v ponurém činžáku staré Jeremiášky...
Žijí tam... minimálně tři. Černá patří bábě čerchmantské, dřepí jí věrně na karetním vykladačském stole a vedle bublají kouzelné lektvary. To aspoň spolu se Šípy uvidíme klíčovou dírkou v příběhu Rychlé šípy pozorují Jeremiášku (str. 93), nicméně dvě další, světlejší kočky již předtím vystrašily Rychlonožku na chodbě a on, strašpytel, je pokládal za „zelená světýlka - magické kouzlo.“
Nakolik se blamoval, zjistí Rychlonožka až na posledním obrázku tohoto skvostného dílu Rychlé šípy v objetí kouzel (str. 92).
A dál? Samu Jeremiáščinu démonickou kočku poprvé spatříme už z pavlače na sedmém obrázku a naposled na zádech báby vprostřed dílu Rychlé šípy se prozrazují (str. 94). Na pravém rameni "čarodějnice" ovšem sedí kočka už když tato koncem předchozího pokračování otevírá zloději, a naposled registrujte kočičí hlavu při vlastním vykládání karet Rychlonožkovi, přičemž si všimněte, že drápkatý tvor se vůbec nedívá na karty - jako všichni ostatní, nýbrž hypnotizuje chlapce. Fischer to uměl nakreslit skvěle a není pochyb, tvor přestrojení prohlédl už před svou paní.
A už jen dodejme, že kočku v tomto příběhu trefně vyvažuje opětovná přítomnost Štětináčových krys (poslední obrázek).

5.
Foglar měl kočky určitě rád.
I navzdory pravidelnému táboření "venku" byl ale spíš městským, pražským člověkem a následkem toho se zvířata v Rychlých šípech nijak přesmíru nevyskytují a první a zároveň i poslední VENKOVSKOU kočičku potkáme tedy až v dílu Rychlé šípy pomáhají Tondovi Pírků (str. 103), přičemž jde jen o ubohého kocoura ze strašidelné hospody, kterého hostinský nazývá Fousáčem.
Rychlonožka bohužel za šera nemotorně roztříští pár talířů a Fousáč za trest nedostane od pána večeři. „Chudinko fousatá,“ řekne však Rychlonožka a Fousáč večeři obdrží od skutečného pachatele. Na poslední obrázku nás Jan Fischer obšťastní, ale už jen kocourovou fousatou hlavou.
Další roli v tomto seriálu získala kočka až v příbězích Rychlé šípy pronásledují Bambuse a Rychlé šípy zachraňují kočku (str. 117 a 118).
Bratrstvo kočičí pracky tehdy před Rychlými šípy zachránilo tlustého hocha, a ten mu na oplátku vyzvonil vše o černé kočce s bílými tlapami, „kterou sháníte jako talisman“. Rychlé šípy vše vyslechnou a Bratrstvo sledují téhož večera. Výlupci tentokrát hodlají němou tvář i "odkrouhnout" a chlupatou nešťastnici poprvé spatříme v záři úplňku a na střeše jedné z kůlen uvnitř bloku. „Tumáš myšku! Koukej, myška!“ láká kočku bodře, avšak záludně ten mizerný myšomil Štětináč, nicméně šelma kočkovitá se jen podezřívavě nahrbí, jak už to chodí.
Bratrstvo proto leze po žebříku na střechu, kočka však pudově přeskočí na nižší stříšku a pan domovník vrahům odstaví žebřík. Příběh, upozorňuji, existuje ve dvou verzích a krom Fischera si díky tomu "u Foglara" nakreslili kočku i Václav Junek a Marko Čermák - a oba právě v tomto případě.

6.
Blížíme se k závěru. V příběhu Rychlé šípy dostávají výstrahu (str. 129) ukáže hoch zvaný Safírová hlava Bratrstvu kočičí prackky zajímavé výkupné za Tlouštíka: "hnízdo" zdivočelé angorské kočky.
V příběhu Kočičí pracka chystá léčku (str. 154) visí už na skobě dřevníku Bratrstva bílá pracka a v tomtéž příběhu si všimněte i černé kočky babky kořenářky.
V díle Rychlé šípy pomáhají starým lidem (str. 232) se pak kočka poprvé dostává i do záhlaví příběhu a totálně hlavní role. Spadla totiž na římsu nad prvním patrem činžáku a kupodivu se neodvažuje skočit. Situace vede k akci, i když otázkou zůstává, proč vlastně Šípy nezaťukaly na dveře bytu o patro níž: právě na horní římse okna toho bytu přece kočka sedí, ne? Nešlo by ji snad nechat seskočit do krabice? Snad, ale zdá se, že majitel bytu zrovna nebyl doma (jedna možnost), anebo, a to spíš, náležel byt nasupenější a starší z dam z obrázku číslo čtyři. „Kdyby se ta ženská starala radši o ňáký dítě než o kočku!“ říká dáma.
„Ale prosím vás, taková stará osoba se nepostará už ani o sebe!“ odpovídá mladší nájemnice.
Ať to bylo, jak chtělo, Rychlé šípy "zapracovaly" shora a spustili Micce její vlastní bedničku s miskou mléka. Z jaké výšky? Další otázka pro badatele!
U průjezdu (na druhém obrázku) chybějí okna, jak se však zdá, lze to svést na kreslířovo nedopatření. A on je napravil už na obrázku osm, takže záchranná akce asi probíhá až ve třetím patře a...
„Buéénos Aires, kabaléros, čili česky: chytré hlavy se neztratí!“ loučí se dole na ulici se shromážděným lidem bodrý Rychlonožka a nelze si nepovšimnout, že spouštění krabičky trochu připomíná pozdější komunikaci s Hojerem, to když měl domácí vězení (Rychlé šípy ztrácejí člena, str. 302).

7.
Ani to není kupodivu v Rychlých šípech kočičích vše. V příběhu Rychlé šípy a Podfukář (str. 241) svitne totiž Dlouhému Bidlu zajímavá naděje: "... a prej se taky vyhrají strakaté kočky!! To by byla bašta!"
A dál? V dílu Rychlé šípy zachycují stopu po Fan-Tanu (str. 284) nabízí totéž Dlouhé Bidlo zbabělci Bohoušovi za "senza zprávu uschlou pracku vzteklýho kocoura, jak byl kvůli němu ten malér". Tím ale taky Foglarovy kočičí nápady skončily.
Snad to zase tolik nevadí. I těch "psích nápadů" totiž měl pro seriál až dost!

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 09. 2009.