1. Luštíte křížovky? Jaký je nejdelší český komiks s klubovní tematikou? Odpověď je prostá, milý Watsone. Rychlé šípy. Prvá pestrá stránka tohoto kultovního seriálu byla zveřejněna v pátek 16. prosince 1938 na poslední stránce časopisu Mladý hlasatel, zatímco první kompletní vydání celku (anebo tedy skoro kompletní) vyšlo až roku 1998. Přesto se jej věčný kluk Jaroslav Foglar (1907-99) ještě dočkal, i když už v nemocnici. 2. V nedávné anketě se navíc Rychlé šípy staly i "druhým nejlepším českým komiksem", a to hned za Saudkovou a Macourkovou Muriel. Také v televizi momentálně v jednom seriálu figurují (dokonce) mezi tuctem vůbec nejpopulárnějších knížek a na rozdíl od Muriel a andělů to přitom nejsou žádné báje a fantasy či snové příběhy, ale prostě a jednoduše realistické... Počkat! Ale ten Rychlonožka, pravda, ten sní často, což? 3. A jak často v seriálu před našima očima i procitá. Ó, to vstávání. Jak se zdá, působilo mu ze všech členů klubu nejvýraznější obtíže a roli snad sehrála i větší hloubka jeho spánku, kdopak ví, ale... No, pamatujete poslední obrázek 53. příběhu Rychlé šípy na stopě tuláka (Mladý hlasatel 3. 2. 1940)? Ne. Připomenu! „Slyšte – slyšte – zloději! Někdo piluje zámek!“ vztyčuje se s nelíčenou hrůzou Červenáček. „Ale lehni, ty panikáři, to jen Rychlonožka chrápe!“ zklidňuje mlaďocha Mirek Dušín. (A jako bych to slyšel i v tom známém Fouskově podání...) 4. Ale k věci. Vždy mi přitom připadalo zvláštní, co možná i vám: Červenáček totiž tenkrát neidentifikoval zdroj onoho zvuku navzdory tomu, že jeho kamarád chrápal tak těsně u něj, ba obličejem přivrácen. Záhada záhad? Břichomluvectví Rychlonožkovo? Nu, tady to nevyřešíme, a tak radši s něhou vzpomínejme na hrdinovo vstávání i snění, anžto sny žádného dalšího hocha Rychlých šípů nebyly nikdy v tom seriálu zobrazovány a pouze Jindra Hojer jednou nejapně vypráví přiblblý sen o létajícím slonovi, který byl původně balónem. Kdepak, na Rychlonožku nemá Jindříšek ani náhodou! Nicméně opravdu už k věci. V 74. příběhu Rychlé šípy v obležení (Mladý hlasatel 29. 6. 1940) Rychlonožka na prvním obrázku důkladně zívá. Právě procitl na pískovcové skalní terase a schyluje se k boji. Ostatní hoši však nepůsobí ospale. Nikdy. Žádný nás nikdy neotrávil pohledem do ústní dutiny, ale Rychlonožka ano... A hned i na prvním obrázku následujícího pokračování Rychlé šípy v rachotu hromů (Mladý hlasatel 2. 8. 1940) se díky němu lze seznámit se slovy klubovního budíčku, jehož melodii vytrubuje celým táborem Jarka Metelka. Vstávej, vstávej, lenochu ospalý, vstávej, vstávej, sluníčko svítí! Nu, a 96. příběhu Rychlé šípy hledají Tondu Pírka (Mladý hlasatel 18. 1. 1941) říká Mirek Dušín praví (obr. 1): „Jsem rád, že jste dostali všichni z domova svolení k dvoudenní výpravě! Ale co dělá Rychlonožka? Už tu měl dávno být!“ „Uvidíte, že zase zaspal! Vytáhnu ho z postele!“ nabízí se hrdinův spolubydlící z domu Červenáček, z čehož tedy vyplývá, že TO není poprvé. Aha! Rychlonožka má tedy prokazatelně problémy se vstáváním častěji. "Člověče, vždyť jsi měl být dávno před domem na srazu!“ vyčiní pak Červenáček kamarádovi. „A próóóč?“ diví se zelenožlutě opyžamovaný "Ježoun". „A jak tóóó? A to už je himbajs ráno? Počkejte na mě – jsem tam za tři minuty!“ Slovo chlapa! A on jej i plní, pravda. Vzhledem však k té okolnosti, že si pod svetrem nechal ono pyžamo a doma lyži, vrací ho Mirek striktně k dobalení. „Áá – dobré jitro, vašnosti,“ směje se Jarka Metelka. „Už se pán ráčil vydadat, že ano??“ 5. Spějme ale světem Šípů dál – jako ty šípy. 115. pokračování Rychlé šípy na výzkumech otištěné poprvé až v časopise Rychlé šípy z dubna 1970 (ale vzniklo za války) jest uvedeno silně analogickým Dušínovým ranním dotazem: „Kde zase vězí ten Rychlonožka?“ A Metelka reaguje: "Asi zaspal. Jako obyčejně!“ „Pojďme mu zahrát k posteli na pochod,“ navrhuje Jindra alias Ublízané potěšení. Jen díky tomu pak Rychlonožku poprvé spatříme přímo v kanafasu. Mirek drží kytaru, Jarka mandolínu (také Foglar tento malý nástroj ovládal) a... „Už sluníčko z lůžka vstává, brnky, brnky, brnk! Maminka snídani dává, brnky, brnky, brnk!“ A ospalec? „Á, vítám vás - - a jejda – a to mně jsou hosti – koukejme se – víte, nám totiž zaspal budík!“ 6. Nejsme u konce strádání. 129. díl Rychlé šípy na svatodušní výpravě (Vpřed 28. 5. 1946) opět začíná čekáním před Rychlonožkovým domem. A nic. „Takhle zmeškáme vlak!“ mrmlá Mirek a vyzve Jindru (kupodivu ne Červenáčka). „Bez starosti, já už ho popoženu!“ slíbí Hojer, ale tentokrát si Rychlonožka spíš neví rady s kvanty zavazadel – i včetně peřiny – a jeho máti dokonce žádá, aby „mu ji někdo vzal“. Že by to svědčilo o Rychlonožkově nepoučitelnosti? Možná. Kdopak ví. Ale už předválečná generace znala 18. příběh Rychlé šípy mají neklidnou noc (Mladý hlasatel 22. 4. 1939), kde Rychlonožka hned na začátku také rozjímá nad kopicí haraburdí rozhozenou po stole a židli a drbe se a... „Kam já to všechno nacpu, to nevím – potáhnu to asi za sebou na dvoukoláku!“ Nebojme se, nakonec dvoukolák zůstane v kůlně, Rychlonožka se ale plouží jako hlemýžď předaleko za ostatními. Jistěže následky tíže strašlivé. Dodělává jako ponrava přimáčknutá zaživa ruksakem, až definitivně zlomen usedá u cesty. "Jděte sami – já tady asi umřu!“ „Ještě že jsi nevzal s sebou taky ždímačku na prádlo a piáno!“ chichotá se Červenáček, jeho nejlepší kamarád. A dál? Nu, v umírněnější podobě se motiv vrací i na druhém obrázku 216. pokračování Rychlé šípy začínají hru o totem (Vpřed 10. 5. 1948), když před sebou Rychlonožka po ránu strká velikou konzervu, která už se mu nevešla do torny. 7. A co ještě víc? Na druhém obrázku 228. příběhu Rychlé šípy v Údolí záhad (časopis Rychlé šípy z června 1970) Rychlonožka lamentuje: „Jak já jen tohle všechno, himbajs, zabalím, to nevím!! Asi budu muset nechat doma krabičku poslední záchrany!“ Nu, a ve čtvrtém obrázku 293. příběhu Rychlé šípy se vydávají na skalní říčku (časopis Rychlé šípy z dubna 1971) se jeho maminka znovu diví: „Prosím tě – na co si bereš s sebou šest párů ponožek a čtvery trenýrky??“ Zdůvodnění? Čtěte sami. A následuje i Rychlonožkova poutavá parafráze Mirkova vylíčení všeho toho, co je na jihu Čech čeká, přičemž registrujme, že Rychlonožka podobně parafrázuje často, i když pokaždé po svém: a více viz začátky příběhů Rychlé šípy na svatodušní výpravě a Nadílka opuštěným dětem.Neodbíhejme však. Rychlonožkovy ranní eskapády totiž Foglara přivedly i na myšlenku 134. příběhu Rychlonožka v říši snů (2. 7. 1946), který opět předvede zívání, ale tentokrát večerní, a pak i chrápání. „Chrrr – fííít, chrrr – fííít, chrrr – fíít.“ Na konci téže stránky pak odhalíte, že má Rychlonožka zřejmý sklon k náměsíčnosti, a zatímco ve vědeckofantastickém snu letí kolem Mléčné dráhy na "svém klikoletu“, v reálu sedí na posteli a mele - a mele. Div se mlýnek (na kávu) nezavaří. „Himbajs – kometa je za mnou, rychle uhnout…“ 8. K Rychlonožkovým snům, které ovšem začaly už slavnou hororovou vizí o zemřelé Jeremiášce ze 7. prosince 1940, se Foglar vrátil ještě třikrát či čtyřikrát. V 220. pokračování Rychlonožka ve snu vynálezcem (Vpřed 8. 6. 1948), v dílech 234 a 235 Rychlonožkův indiánský sen a Rychlonožka u kůlu smrti (časopis Rychlé šípy ze srpna 1970) a v 287. příběhu Rychlonožka ve snu ředitelem školy (časopis Rychlé šípy, únor 1971). Že jsou to všechno vyložené burlesky, posuďte sami. - V prvním případě jsme opět svědky snu inspirovaného četbou o antigravitaci, o paprscích X a o letech na Měsíc. Nic překvapivého, vždyť Foglarův nejoblíbenější autor byl (kupodivu) J. M. Troska. Rychlonožka už chodí do učení a ráno se nemůže probrat, takže ho otec dosti hlasitě varuje a chce mu snad o nabít, v ruce drží jakési pravítko. „Za chvíli máš být v dílně!“ Ojojoj! Další sen začíná a končí obdobně a "taťulda" navíc chce po sci-fi knížkách a publikacích o Edisonovi vyhodit i „všechno s tím tvým Oldou Šatrhandem, nebo jak se jmenuje!“ Naštěstí to neudělá a sen, který následuje, je určitě víc než parafrází těch knižních mayovek, které Foglar čítal jako kluk. Ten sen je inspirován hlavně filmovými verzemi a v Shatterhandovi dokonce poznávám Lexe Barkera. „Jó – jó – to ono by se to tatínkovi vyhazovalo – takové bašta knížky – a prý Olda Šatrhand – cheche – jen kdyby se tady ukázal, to by tatínek viděl vazbu!“ míní trefně Rychlonožka i Jaroslav Foglar v něm. Komančové však vyjadřují drsnější mínění! „Nejprve ho umučíme, potom ho k večeři sníme,“ veršují a stahují se kruhem kolem mučednického kůlu. „Ale to jsou frky, " reaguje spoutaný Rychlonožka nespisovně (asi že je Mirek daleko). "Dyk já, prosím vás, musím pro mléko a brambory. Pomóóc.“ "Jakápak pomóóc – kdo ti má při těch bramborách a mléku pomáhat – co?? Já ti pomůžu – ale z postele – už ať jsi venku!!“ je slyšet otce už ze skutečnosti, ale tentokrát se naštěstí nemusí do dílny. Jen na nákup. „Panečku – to je blaho,“ vychází pak Rychlonožka z mlékárny. „Ve sklepě žádní Indiáni, v mlékárně žádný kůl smrti – tomu se přece říká žůžo!!!“ 9. Nebojte se, už bude konec, ale ještě... V památném, oblíbeném příběhu Rychlonožka ve snu ředitelem školy se opět končí ranním setkáním s tatínkem nad postelí, ale brutalita je naštěstí ta tam. A Rychlonožka? Zdálo se mu tentokrát o školní defenestraci, během níž byl on sám vymrštěn rozdurděnými žáky z třetího patra – a na chodník. V reálu chvála bohu jen sletěl z lůžka a jeho otec to kvituje: „No-no-ty jsi dnes nějak zčerstva vyskočil z postele!“ Vraťme se nicméně a závěrem do skutečné reality. 14. ledna 1947 vyšel 154. díl Rychlých šípů Po klouzačce k neznámému cíli. Hned na začátku vidíme pouliční hodiny. Půl deváté! Tu jaksi plouživě přichází Rychlonožka. "To je taky nápad dávat si na zimní výpravu sraz tak brzo ráno!“ A Červenáček odpovídá: „Vždyť jsi mohl zůstat na posteli, Jarka a Mirek by tě táhli za sebou!“ 10. Nu, a jiná - dnes už klasická - situace pak nastala počátkem 198. pokračování (ze Vpředu z 6. 1. 1948) Rychlé šípy jedou na zimní výpravu. Hle! "Opakuji tedy,“ shrnuje Mirek. „Sraz k pětidenní zimní výpravě je zítra v deset hodin dopoledne před nádražím! Rychlonožko, ne abys přišel zase pozdě!“ Jak by mohl. V deset dopoledne? Vyloučeno. Ale noc uplyne a... „Tak ještě pět minut čekáme a půjdeme do vlaku,“ rozhoduje se Dušín. Tu však se Rychlonožka vynořuje - na korbě parního náklaďáku. A o skutečném jeho zaspání zvíme pak znovu až ve 238. příběhu Rychlé šípy žijí Modrým životem (časopis Rychlé šípy, srpen 1970). Hle: „Tak dobrý čin bych dneska měl,“ drbe se Rychlonožka, „ale nemám ještě cvičení a mytí ve studené vodě – ráno jsem zaspal…“ Co se naštěstí nestane? Však víte. Krachne shnilá kláda na náplavce, po níž Rychlonožka „coby píďalka jablečná“ šplhal, a chlapec končí zády napřed v ne asi nejčistší kaluži. Přesto si hned uzná mytí studenou vodou. A to je vše? Ne. Ještě jsem zapomněl na sen o ševci, taky Rychlonožkův, samozřejmně. A ševce ve snu viděti... Hrozné neštěstí. A jaké? Připomenu. "Vozejčkýý!!!“ |