Místem naší letošní dvoutýdenní dovolené se stala slunná Itálie, oblast Apulie (Puglia), Garganský výběžek.
Proč? Protože tam jsme taky ještě nebyli :o)
Garganský poloostrov poznáte na mapě snadno. Leží na východním pobřeží a tvoří ostruhu pomyslné „italské boty“. Je ošploucháván a tvarován Jaderským mořem.
Gargano je jedinečné pro svou zachovalou přírodu. Říká se mu „plíce Itálie“. 

Je to jako obrazová mozaika, složená z různých kamínků. Vybrala jsem z nich deset. Pojďte a vydejte se se mnou za sluníčkem… 

 

Kamínek desátý:
Východy a západy slunce

Nikdy mne neomrzí pohled na vycházející sluneční kotouč, který mění barvy od černé přes modrou, oranžovou až do svítivě žluta. V moři se vytváří zlatá cesta a rackové do toho hlasitě vítají nový den. Magické slunce tady usíná za horami.
Mizí v korunách stromů pralesa Foresta Umbra a určuje přírodě večerku.
A člověk na to okouzleně kouká a říká si, jak je ten náš svět úžasným místem pro život.



 
 
 
 

 … a něco navíc

Na pláži mne oslovuje mladý sympatický Ital. Jeho čeština je roztomilá. Povídá mi o sobě. Vypráví, že pět měsíců v roce pracuje ve zdejší hospůdce a dalších sedm měsíců šéfuje italské restauraci v centru Prahy. Sděluje mi adresy obou podniků a srdečně mne zve. Pokud mi to nevyjde v Itálii, mám ho určitě přijít navštívit v Praze. Na rozloučenou mi do dlaně vtiskne tři drobné mušličky. Prý pro štěstí. A taky, abych nezapomněla, že mám přijít a že on bude určitě čekat…

Naše dovolená končí, loučíme se s přívětivým a přátelským Garganem. Čeká nás cesta domů..

Kamínky jsou poskládané a ohlazené do vzpomínek. Vzniklý obraz si uložíme do nitra jako památku na tuto překrásnou dovolenou. Gargano je dokonalou kompozicí přírodních scenérií, neporušených lesů, bílých městeček, rybářských loděk, olivovníků a vinic, zasazenou do rámu šumícího moře, hřejivých paprsků, křiku racků a neskutečně nádherných východů slunce.

 
 

… a to je už opravdu konec  :-)