| Přechodník je:
a) odborný termín z oblasti dopravy (přechod pro chodce);
b) lékařská hantýrka (klimakterium u žen; andropauza u mužů);
c) ozdoba českého jazyka;
d) chodník, užívaný pouze po přechodnou dobu;
e) botanický výraz (vyšlechtěná odrůda rozchodníku pochybného)
Cé je správně! 
Ve Slovníku spisovné češtiny je přechodník neboli transgresivum definován jako „neurčitý tvar slovesný vyjadřující děj provázející nebo doplňující děj vyjádřený přísudkovým slovesem“. Uff.
Chtělo by to jednodušší definici, pánové!
Přechodník může v určitých případech nahradit vedlejší větu uvozenou například spojkou „když“, nebo hlavní větu spojenou se zbytkem souvětí pomocí spojky „a“.
Uff uff.
Ještě jinak?
Přechodník je slovní zahušťovadlo. Zhuštěním věty umí vyjádřit probíhající děje.
A je to.
Přechodník se vždy váže k podmětu věty, ve které se nachází (ať už je podmět vyjádřený, nebo nikoli). Užívá se především v písemném projevu. Někdy působí archaicky či neobvykle (řka, vidouce, přišedši), jindy je jeho použití zcela přirozené (tzv. ustrnulé přechodníky).
Ustrnutí nad ustrnulými přechodníky
USTRNULÉ PŘECHODNÍKY:
Jedná se o ustálené výrazy, které používáme spíše jako příslovce a předložky. Jejich tvar se nemění, nepřihlížíme k tomu, o jaký rod jde:
Např.: vstávaje lehaje, chtě nechtě, počínaje, nevyjímaje/nevyjímajíc, soudě, nemluvě o…, nehledě na, vyjma.
Pochodem v chod a přechod ke „klasice“
1) PŘECHODNÍK PŘÍTOMNÝ
Vyjadřuje děje, které probíhají současně.
Koncovky:
• -a (muž.), -ouc (žen.,stř.), -ouce (množ. u všech rodů) - např. nesa, nesouc, nesouce;
• -e/-ě (muž.), -íc (žen., stř.), -íce (množ.) - např. prose, prosíc, prosíce;
• -eje (muž.), -ejíc (žen.,stř.), -ejíce (množ.) - např. sázeje, sázejíc, sázejíce
• -aje (muž.), -ajíc (žen ,.stř.), -ajíce (množ.) např. volaje, volajíc, volajíce
Pasivní přechodník přítomný: Tvoří se z přechodníkového tvaru slovesa být a příčestí trpného.
např. jsa volán, jsouc volána/-o, jsouce voláni/-y/-a.
Přechodník vypuštěný: Např.. Seděl u stolu, hlavu skloněnou. (Vyjadřuje vazbu: Seděl u stolu, maje hlavu skloněnou).
2) PŘECHODNÍK MINULÝ
Vyjadřuje předcházející děj.
Koncovky:
• 0 -bez koncovky (muž.), -ši (žen., stř.), -še (množ.) - např.: přines, přinesši, přinesše;
• -v (muž.), -vši (žen., stř.), -vše (množ.) - např.: usednuv, usednuvši, usednuvše;
Nepravidelná slovesa:
být: byv; byvši; byvše
jíst: najed; najedši; najedše
chtít: chtěv; chtěvši; chtěvše
vědět: dozvěděv; dozvěděvši; dozvěděvše
Pasivní přechodník minulý: např.. byv předvolán, byvši předvolána/-o, byvše předvoláni/-y/-a
3) PŘECHODNÍK BUDOUCÍ
Užívá se zřídka, a to k vyjádření předčasnosti v budoucnosti. Tvoří se pomocí přechodníku přítomného, ale od dokonavého slovesa - např.: přijda (přijdouc, přijdouce)
Koupí si psa, aby byla, přijdouc domů, přivítána, jak se sluší a patří.
Přeživší přechodník?
Už několikrát měl namále, ale stále žije. Na internetu se lze dočíst o „Klubu za renesanci přechodníků v jazyce českém“ nebo o „Českém hnutí za legalizaci přechodníku“.
Naše čeština obstojí i ve srovnání s anglickým předminulým časem – k vyjádření použije přechodník minulý: Sebravši odvahu, odeslala svůj článek šéfredaktorovi. (Autorka nejdřív sebrala odvahu a až potom odeslala článek - ale odeslání už také proběhlo).
A jako bonus pro vytrvalé čtenáře přidám navrch dvě krásné české věty:
Zločinci sebravše vše se dali na úprk.
Ilustrátorka namalovavši vši začala malovat blechy.
Chtě nechtě (chcete-li: chca nechca) pro dnešek už DOST. Howgh! |
