Ivo Fencl: V hlavní roli Bratrstvo

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

V hlavní roli Bratrstvo
1.
Když viděl Jaroslav Foglar první, a tedy televizní a černobílou adaptaci Záhady hlavolamu, postrádal tam Bratrstvo kočičí pracky, a rovněž režisér tohoto televizního Hynek Bočan dnes považuje za svou chybu, že v něm Bratrstvo nefiguruje. Skutečně je ale tato zlomyslná partička škodící Rychlým šípům natolik podstatná? ABY NE!
Je to znát už na příběhu Rychlé šípy shánějí desky (Mladý hlasatel 30. 12. 1939), který má uvnitř moderního souborného vydání přidělenu stránku 54. Také v následujícím textu odkazuji kvůli přehlednosti právě na čísla stran v tomto vydání.
„Kluci, pojďte, proženeme trochu toho ježatce!“ vyzývá na sedmém obrázku "Desek" vůdce trojice chuligánů své druhy a Rychlonožka sebou brzy nato následkem toho "švihne" a roztříští několik šelakových gramodesek, ale nehonilo ho ještě žádné Bratrstvo, nýbrž jen podobná partička. Kdyby někdy někdo Rychlé šípy zodpovědně a kompletně natáčel jako televizní seriál, což se nejspíš po soudní dohře i stane, přimlouvám se, aby byli i tito tři lotříci zobrazeni už jako Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš. Pravda, díl bude muset putovat až za díl o památném založení "Pracky". A kdy k němu došlo "na papíře"?
Ačkoli platí známá zásada, že je každý příběh tím lepší, čím má "lepšího" padoucha, seriál o Rychlých šípech zloducha či zloduchy dlouho postrádal a přesně řečeno až do 8. 3. 1940, kdy se pětice vzorných chlapců postavila „… proti Dlouhému Bidlu“ (str. 64). Pozor však, už před kolohnátem se objevil Bohouš, tato dětská "Šedá eminence" (anebo tedy zelená, chceme-li být důslední). Byl to ubohý žalobník, který chodil do třídy s Jindrou Hojerem a jednou si Jindrovi stěžoval, že mu „hromotluk“ Dlouhé Bidlo ukradl Mladé hlasatele. Je, dodávám, dnes už nemyslitelné, aby měl nějaký neinternetový časopis tak obrovský vliv, že by ho nějaké děcko kradlo a pak se s ním (jako Bidlo) ještě hrdě promenovalo městskou čtvrtí! Nu, byly to časy. Vždyť Bidlo se kvůli Hlasateli stává i cílem celého honu (a to není žádným Širokkem).
2.
Nechci se tu zabývat i účastí Bratrstva v nekomiksové trilogii Rychlé šípy ve Stínadlech (pod tímto názvem vyšla souborně poprvé až roku 2006), nicméně zdůrazněme, že se "Pracka" narodila už právě v seriálu a ne v románu Záhada hlavolamu, který začal na pokračování vycházet až 30. 8. 1940, a tedy o šest měsíců později. Existuje ovšem ještě jedna nekreslená knížka, která se nikdy nedostala do Sebraných spisů Jaroslava Foglara (Olympia), a přece v ní Bratrstvo řádí, a jsou to tzv. Příběhy Rychlých šípů (1992). Sešitek vlastně vznikl už v letech 1970-73, když Foglar převyprávěl čtyřiapadesát kreslených dílů Rychlých šípů do sedmačtyřiceti povídek - a postupně je publikoval ve Svobodném slově. Výsledná publikace obsahuje i převyprávění několika příhod s Bratrstvem, a to dílů V Pískových skalách a Rychlé šípy modelaří, ale taky právě úvodní historii o vzniku Bratrstva, která je podána v pouhých čtyřech kapitolách č. 20-23 nazvaných Dlouhé Bidlo se představuje, Bratrstvo Kočičí pracky založeno, Hoši mají trampoty a Bratrstvo už bez talismanu. Ale teď už rovnýma nohama do komisu!
3.
15. 3. 1940 tedy Šípy zachránily Bohouška před Bidlem a byl ještě na jejich straně, ba našel i důvod zůstat. Byl ale tchořem, jak by řekl i cudný Foglar, takže hned na úvodním obrázku následujícího pokračování (23. 3. 1940) smolí podivuhodný dopis zpráskanému Bidlu a spojí se s ním právě proti Rychlým šípům. Bezdůvodně? Ale ne, vždyť tchořům jejich nepřátelé v jejich zbabělosti natolik imponují, až se s nimi spojují.
Bidlo a Bohouš ovšem nezůstanou sami a přicházejí ke Štětináčovi pro talisman. Ten prý jim pomůže k vítězství nad Rychlými šípy, jak aspoň - ke všemu i pověrčivý - Bohoušek tvrdí. No, ono je ovšem pověrčivé celé budoucí Bratrstvo, přičemž opět stojí za pozornost, že taky Štětináč je ochoten uříznout kočce nohu pouze za Hlasatele! Byly vskutku až tak slavné, už tenkrát? Jistěže, ale nic to nemění na tom, že si Foglar i dělal reklamu.
A pak je tedy Bratrstvo konečně založeno v příběhu Dlouhé bidlo hledá kočičí pracku (str. 66) a poprvé je v úplné sestavě ke spatření na čtvrtém z obrázků téhož dílu, který sice Rychlé šípy zmiňuje, ale pozor, vůbec tu nevystupují, což je sice neobvyklé, přesto ale ne totální výjimkou a dotyčné případy už jsme probrali v článku Rychlé šípy BEZ Rychlých šípů?
Ale k věci! Bratrstvo ovládlo i dnes už klasická pokračování, v nichž Rychlé šípy mimo jiné ... dostaly výstrahu, a na str. 67 se dostaly i přímo ... pod vlivem kočičí pracky. V díle o modelaření (70) pak Metelka v poslední chvíli zachrání život právě zrádci Bohoušovi, kterého by jinak zabilo vysoké napětí, a čekali bychom tudíž smíření, to se ale nekoná a taky záchranné akci zbytek Bratrstva jen tupě přihlíží. Paka! řeklo by se dnes.
Mimochodem, a než budu pokračovat: všimněme si, že ihned po „dodání trojspolku“ do komiksu došlo i ke zrození dalšího zcela nezapomenutelného hrdiny alias Bubliny (str. 71), nu, a taky v jeho prvním příběhu vidíme na obrázku č. 7 Bratrstvo. „Z toho (psa) by byly pracky, panečku!“ představuje si zde nechutně odporný Štětináč. Fuj!
A za druhé chci ještě upozornit, že i díky Bublinově epizodě se Bratrstvo (i kdyby nekompletní) objevilo tenkrát hned v osmi (respektive v šesti) číslech Mladého hlasatele za sebou. Zdá se vám to jako nic? Pak tedy vězte, že nikdy víckrát nebude tak dlouho nepřerušená řada příhod s Bratrstvem už následovat!!
4.
Jak už jsem připomněl, čtyři kreslené epizody začínající příběhem Rychlé šípy v Pískových skalách převedl Foglar později i do prózy. Jak ale scénáře přepisoval, shrnul je do jedné jediné kapitoly, zatímco původní hlasatelská série (dnes str. 77-80) stojí opravdu za víc. A proč? Právě i díky Bratrstvu.
Ne, v prvním díle Skal se sice ještě nevyskytuje, ale ve zbylých třech ano, ačkoli bez Bohouše, jehož patrně maminka za město nepouštěla. Anebo snad je Bohouš jednou ze zde přítomných postav bez kapuce? Ne, tuto teorii zamítám.
Jak to v Pískových skalách dopadlo, taky víme: Štětináč se jmenoval novým vedoucím Bratrstva, nicméně dlouho nevydržel, už v Rychlé šípy se prozrazují (94) je svržení Dlouhého Bidla pro zbabělost zapomenuto. Ale to už se nacházíme v centru slavné pětidílné série o vykladačce karet a čarodějnici Jeremiášce (9. 11. až 7. 12. 1940). Jak vůbec vznikala?
Inu, přesně PO ROCE se zde Foglar pokusil zopakovat, co se mu tak povedlo předchozího podzimu v sérii o domě hrůzy (známé ovšem původně už z knihy Tábor smůly, i když ještě s jinými hrdiny!). Zase si pohrál s hororem, a protože na něj měl buňky, opět i uspěl. V prvních dvou částech „Jeremiášky“ sice Bratrstvo ještě není, ale pak, v sobotu 11. listopadu 1940 vykladačka a uchystavačka lektvarů (pro zloděje) umírá, a to v tajuplném činžovním domě. Dlouhé Bidlo to "tak nenechá" a jde šlohnout knihu kouzel, jak to sledujeme v Rychlé šípy a strašidlo. Jaké strašidlo? Název měl vyvolat představu, že to bude právě mrtvá Jeremiášová, strašidlem se ale nakonec stane právě Bidlo, kterému Šípy zcizenou knihu... ehm, taky ukradli. I došlo si pro ni do jejich klubovničky v přestrojení a s baterkou, respektive uschováno pod prostěradlem. A dál?
V posledním pokračování „Jeremiášky“ (str. 96) Rychlonožka magickou knihu každopádně mrští z mostu do řeky, čemuž nezabrání ani dohánějící ho Dlouhé Bidlo, ani Bohouš, zatímco Štětináč po mostě kupodivu neběží. Anebo jen není vidět? Možná, protože Rychlonožka si říká: „Bratrstvo kočičí pracky mě dohání - raději smrt, než dát knihu do jejich drápů!“ A hovoří tedy o CELÉM Bratrstvu. Anebo vlastně ne? „Plav, neřáde!“ poručí pak rychloběžec každopádně knize kouzel, za což mu Dlouhé Bidlo hrozí s těmito slůvky: „To ti nezapomeneme, teď budeš mít od nás peklo na zemi!“
I dodejme taky, že peklo na zemi se bohudík nekonalo, anebo nás o něm Foglar aspoň neinformoval.
5.
V dalším příběhu Rychlé šípy staví sněhuláka (str. 100) vydaném původně 4. 1. 1941 je zase povedený kočičí trojlístek zavalen díky Rychlým šípům obrovskou sněhovou koulí (poněkud nepravděpodobná scéna) a jen jako pro zajímavost bych rád upozornil i na příběh Rychlé šípy pronásledovány pomatencem (str. 110, ale původně vyšlo 8. 3. 1941), a konkrétně na třetí obrázek od konce. Co se tu děje? Pepík Řachtan a jeho nevzorní kamarádi málem dostanou klackem vybaveným smrtícími hřeby, a nepozorný čtenář by ve vzpomínce snadno mohl zaměnit aktéry a připomínat si pod šílencovým palcátem hrůzou shrbené Dlouhé Bidlo. Už se to i stalo, ale... Samozřejmě omylem.
Poprvé v kresebné verzi Václava Junka se pak Bratrstrvo objevilo v příběhu Rychlé šípy pronásledují Bambuse, který je předposlední částí pětidílné série z dubna až května 1941 (str. 114-117). „Za svou záchranu vám povím o černé kočce s bílými tlapkami, kterou sháníte jako talisman…“ slibuje Bambus Bratrstvu a nejednoho čtenáře tedy napadne, zda onu novou pracku trojice vůbec sháněla, když ji stále nemá. Osobně se domnívám, že Bratrstvo o pracce hodně žvanívalo, ale skutek utek. Až pod Bambusovým vlivem vyrazili na večerní výpravu a... Ano, ano, Rychlé šípy zachraňují kočku!
Navázal příběh o stavbě chýše z provázků a taky v něm se Bratrstvo angažuje a hned od začátku a v roli špiónů. „Jéé - to je provázků!" provokuje Bohoušek. "To se na nich chcete oběsit?“ A Rychlonožka ho vykazuje a končí varováním: „… nebo tě do těch provázků pochováme!“ (17. 5. 1941) V dalším pokračování (str. 120) se Dlouhé Bidlo přestrojí za němou(!) prodavačku pohlednic a vyvolává(!), ale v Mladém Hlasateli bohužel díl nikdy vyjít nemohl, a tak se vynořil až skoro po třiceti letech v časopise Rychlé šípy (duben 1970).
6.
Vraťme se ale do poválečných let, kam se i Bratrstvo vrátilo, a to hned do série o Písklounovi s Tlouštíkem. "Kde je Bratrstvo, tam jsou přece i Rychlé šípy!" dedukují tito klučíci šokovaně na bedničce, a z příběhu Rychlé šípy zvou Tlouštíka (str. 130) si i mimo hru nostalgicky připomeňme legendární Tlouštíkovu "modlitbičkou" Křičte si na mne, řežte si mne, mučte si mne chlebovou polívkou - přece jsem nejšťastnějším chlapcem: vždyť jsem viděl Rychlé šípy! a začtěme se i do tří klasických pokračování "s trilobitem", v nichž se Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš opět vynořují v plné sestavě (str. 131-133). Pak se ovšem z komiksu poněkud vytratili, až jako by se Foglarovi do "nové doby" holomci nehodili, anebo jako by si s jejich rolí nevěděl rady, takže se v příběhu Rychlé šípy vnikají do chlapeckého domova (149, původně vyšel 22. 10. 1946) sice mihne aspoň Bohouš, ale jen jako udivenec s otazníky nad kápí, když ohromeně sleduje sestup Rychlých šípů nákladním výtahem do podzemí, aby žaloval vrátnému. Zbytek Bratrstva však na rohu absentuje a jako padouši je ostatně nahradily věru působivější „noční můry“.
Snad aby Foglar tohle napravil, připravil na 26. 11. až 10. 12. 1946 dnes už legendární sérii (str. 154-156) začínající příběhem Kočičí pracka chystá léčku. „Vař se, vař, čajíčku - vždyť času už jenom chviličku a Rychlé šípy jsou tu co nevidět!!“ veršuje v ní jistěže dosti absurdně Dlouhé Bidlo. A pak? Na straně 158 (Příhoda s dědou Sehnoutků) mohl Foglar snadno Bratrstvo nasadit znovu, pravda, ale neudělal to, snad aby to nevypadalo, že má veškeré zlo jediný původ, a dědu tudíž zlobí (a Šípy je vytrestána) jinačí trojice. Hned po trilogii s „čajíčkem“ asi nechtěl Foglar využívat Bratrstvo tak brzy, anebo mu trápení dědečka přišlo i pod jeho úroveň. Anebo spíš pod možnosti?

 Rukopis Jaroslava Foglara

Nevím, ale znovu Bratrstvo využil až pro Trampoty s Metráčkem (168, 4. 2. 1947) a tedy lední příhody s hokejovým brankářem - dalším (už třetím) tlusťochem, který v seriálu nahradil Bambuse i Tlouštíka. Všimněme si ale radši, že jde o jediný díl, v němž Kočičí pracka slaví vítězství nad Rychlými šípy, a není jistě nepodstatné pro Foglarova ducha, že je to právě vítězství na sportovním poli (no, tak tedy kluzišti)! Co ale opravdu přivedlo Foglara k nápadu udělat náhle z bídácké trojice zdatné sportovce, zůstává stejně trochu záhadou. Každopádně však to buď nesedělo, anebo to neměl chuť protahovat a hokejový úspěch shodil v příběhu Rychlonožka-krasobruslař (166, 25. 2. 1947), kde se Dlouhé Bidlo i Bohouš zábavně znemožní jako smíšený pár... opět na ledě. Ale pozor, i tady se překvapivě končí vítězným výsměchem Dlouhého Bidla, a to zmáčenému Rychlonožkovi, a nikoli, není žádných pochyb, že právě Foglarovy a Fischerovy humorné díly náležejí s těmi hororovými v kompaktním celku Rychlých šípů k tomu vůbec nejlepšímu. A dál?
Pro pořádek zmiňme i tři příběhy Strážci tajemné knihy, Honba za odcizenou knihou a Tajemství knihy rozluštěno (174-176, duben a květen 1947), v nichž se Bratrstvo sice nevyskytuje, ale klidně by opět mohlo. Mohla (a měla! říkám) jím přece být trojice nepřátelských hochů. Proč se to nestalo, stěží se už dozvíme, ale ještě jedna vsuvka. Na třetím obrázku druhého pokračování této trilogie si všimněte Rychlonožky jako píďalky jablečné na šikmo opřené kládě. Tu scénu čeká v Rychlých šípech ještě obdoba, až půjde Rychlonožka lovit bobříky (243)!
7.
Jak se zdá, Foglara tedy Bratrstvo začalo nudit? Nebo ne? Otázka! I kdyby ale nezačalo, těžko ho mohl využít jako Rychlonožkovy kolegy z dílny, takže vzniká další, zbrusu nová trojice nepřátel: Tyčka, Bago a Strašoun. Pozor, zatímco Strašoun se podobá Štětináčovi, Tyčka a Bago jsou spíš "novými" Pisklounem a Tlouštíkem (anebo aspoň vizuálně). Příhody s novou trojící plus létajícím kolem se v časopise odehrály od 2. 9. do 7. 10. 1947 a dnes jsou na str. 186-191.
Ale nešlo - ani zdaleka - o konec Bratrstva. Do ihned následující války Rychlých šípů proti Podkovákům (192-196) se opět horlivě zapojilo, a nejen to, všimněme si i prvního obrázku na str. 194., Mirek odevzdaně podepisuje smlouvu, a na protilehlé straně stolu na podpis výsměšně jako nějaký Chamberlain čeká Dlouhé bidlo, který dokonce působí dojmem, jako by mělo jedno větší slovo než Podkova. Možná i má. Hned v následující bitvě (195) ovšem trochu postrádáme Štětináče. A Bohouš?
Jako vždycky dostane strach, nicméně Dlouhé Bidlo se projeví coby padouch z největších a chce, dohoda nedohoda, porušit pravidla za pomoci ďábelského „šťouchadla“. Na obrázku se, pravda, zdá, že i Bohouš to odsuzuje, čtenáře však ujišťuji, že to je mylný výklad Bohouškových slov, anžto on jen konstatuje fakt, že se "něco nesmí", a je to spíš zbabělost, co jemu samotnému zabránilo užít šťouchalo alias vlastně BIDLO. Nu, psychologicky Foglar figury Dlouhého Bidla a Bohouše podchytil vlastně dosti slušně! Zkázu Podkováků Bidlo ani tím bidlem nezastaví, ale v souvislosti s dotyčnými epizodami (bez Štětináče) si rovněž uvědomme, že vztah mezi Dlouhým bidlem a Bohoušem je patrně bližší než mezi kterýmkoli z nich... a právě Štětináčem.
Co následuje? Řekl bych, že už jen tzv. marginálie (tedy co se týče Bratrstva). V dalším z příběhů Rychlé šípy kupují vánoční dárky (201, 16. 12. 1947) například Bohouš za asistence Bratrstva zničí Rychlonožkův dárek pro tatíčka, novou bouřku, která se snad ještě tehdy nosila (?) V dalším příběhu Rychlé šípy posypávají chodníky (203, 30. 12. 1947) se Dlouhé Bidlo vysmívá  časopisu Vpřed těmito slovy: „Vpřed si něco vymyslí a Rychlé šípy se div nepřerazí, jen aby redakci poslechly!“ Vzápětí ale Bidlo sledován zbytkem Bratrstva uklouzne a není jen zcela jasné, jestli blesky nad jeho čepicí (na následujícím obrázku) míří do čepice anebo ven, tedy zda symbolizují otřes nebo vztek anebo - snad dokonce - boží trest...
Nu, a snad vůbec nejmarginálnější roli získalo Bratrstvo v příběhu Rychlé šípy dovedou prohrávat (208, 3. 2. 1948), kde navíc Štětináč opět absentoval. Fischerovi se z oné trojice očividně kreslil nejhůř, asi že se nejvíc vzdaloval karikatuře, a Dlouhé Bidlo s Bohoušem TADY na posledním obrázku už jen zdrceně sledují, jak Mirek poctivě nahlašuje ztracený závod, a jak se kupodivu zdá, Bidlo a Bohouš tu Rychlé šípy dokonce upřímně litují.
Anebo ne? Anebo jenom žasnou nad jejich nebeskou poctivostí? To je další otázka! A upozorňuji, že Dlouhého bidla si lze všimnout už na prvním obrázku téhož příběhu.
8.
O něco méně marginální a navíc typičtější roli hraje Bratrstvo v Rychlé šípy sbírají poštovní razítka (str. 213, 9. 3. 1948). "Zlá" trojice na ulici rycne do Červenáčka, ten rozsype lístečky a všimněme si zajímavé věci. Když jsou útoky Bratrstva vedeny jen proti jednotlivcům z klubu Rychlých šípů, týká se to VŽDYCKY jen dvou mladších hochů a zde tedy Červenáčka. V případě klobouku zase šlo o Rychlonožku. A zbylí a starší a silnější? Na ně si Bratrstvo netroufalo.
Už jsem se zmiňoval o náhlém sportování Bratrstva v příběhu o hokejovém utkání, i když, pravda, už předtím i sáňkovali, což je ale mírně pasivnější sport. Jak bylo řečeno, na ledě zůstalo skóre duelů Bratrstvo - Šípy jedna ku jedné, ale pak došlo ještě na kolečkové brusle (220, 27. 4. 1948) a Bidlo opět selhal. Ani berle nepomohly a ve finále letem z kopce dokonce "ožebračil" živnostníka-párkaře plus paní prodávají tuřín, a skončil před prodejnou tabáku, kde si vyslechl i novou reklamu: „Nikoliv, chlapečku, nikoliv! Nový Vpřed ještě nevyšel!“
Všimněme si ale i dalšího efektního vyvážení celku: zatímco na normálních bruslích se Bidlo poškleboval Rychlonožkovi, tady se pošklebuje Rychlonožka Dlouhému Bidlu. Navíc ale stojí za pozornost i zjištění, že Bohouš je, tedy pokud nelže, natolik chudý, že vlastní jen jedinou kolečkovou brusli. Ale pokračujme.
V úvodu další série o (plovoucím) Šlapohybu (228-231) se objevují VE STEJNÉM PŘÍBĚHU jak Tyčka, Bago a Strašoun, tak Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš. Neuvěřitelné, jistěže však i skvělé. A dlouho v seriálu upozaďovaný Štětináč má navíc konečně možnost i několikrát promluvit. Taky on myslí! odhalujeme. Možná to byla ale chyba odhalit, anžto příběh z 22. 6. 1948 byl bohužel ve Vpředu vůbec posledním a jeho tři pokračování se objevila až v časopise Rychlé šípy z června 1970.
Nebylo to tehdy ovšem poprvé, dodejme, co Bratrstvo nakreslil i Marko Čermák, neboť již dva měsíce předtím publikoval i své přepracování Junkových příběhů s Bambusem (duben 1970).
A dál? V následujících už Čermákových příbězích se Bratrstvo věru moc neobjevuje. Je to asi tím, že povětšinou vznikaly přepracováním staršího Foglarova seriálu Kulišáci, kde ovšem Pracka a ani její obdoba nehrála. Ale přece! Foglar Bratrstvo i do přepracování trochu vnucoval, takže ho zbystříme třeba na konci příběhu Rychlé šípy a podfukář (241, poprvé 1970), kde je Bidlu přisouzena aspoň tato hláška: „Prej se taky vyhrají strakaté kočky!! To by byla bašta.“ O její absurditě lze ovšem přemýšlet. Anebo to Bratrstvo s řezáním těch tlapek opravdu ještě pořád myslí vážně?
Hned v následujícím pokračování Dlouhé bidlo vyhraje na los číslo 112 děravé paraple a Bratrstvo deštník nadšeně obdivuje spolu s ním. Jak vidíme, Pracka se však už plácá jen ve vskutku marginálních roličkách. V příběhu o dobré pověsti Rychlých šípů (245) se na jediném obrázku vysmívá falešně nařčeným kladným hrdinům, v Rychlé šípy jedou do neznámé čtvrti (263) dělá Rychlonožka na Dlouhé Bidlo a na Štětináče dlouhý nos z korby náklaďáku a Bidlo reaguje dlouhým výčtem všeho zlého, co Rychlonožkovi přeje, i včetně „ouroček“. Nečekaně pozitivně se ale Bratrstvo projeví v dílu o hře Číslované lístečky (265), když také ono tři lístečky namaluje a pošle s nimi Bohouška – a s tím, že se Bratrstvo „nechává poroučet“. Nu, na Štětináčově lístku je nakreslena krysa.
V dalším příběhu Rychlé šípy opět pod vlastní střechou (273), který ukončil šestidílnou sérii o nepříjemném rozšíření klubu o jisté "Murkačovce", namluví vtipný Jindra Bratrstvu, že se „u vodárny vysypal z letadla pytel s korunama“, a Bratrstvo na místo letí. Ctný Mirek však Jindru napomíná! „Takové vtipy ani nemáš říkat, Bohouš tomu nakonec bude ještě věřit!“
Jindrův úskok sní Bratrstvo Šípům sice oplatit, ale až v první části dalšího příběhu s Jedovatým dědkem (282), kdy je pobaveno vyhnáním Šípů z činžovního domu, ve kterém pátraly po jakési desce. Bratrstvo pak dědka-domovníka před „hned tak se nevzdávajícím" klubem i varuje!
V dalším, dvoudílném příběhu o hře Fan-Tan (284-285) má konečně podstatnější roli a objevuje se opět Bambus a dokonce i jeho otec domovník. Znovu se taky projeví nepěkná Bohouškova povaha, když se za zprávu, kterou prý dá kumpánům, nespokojí s párkem bílých myšek v teráriu a s uschlou prackou vzteklého kocoura, ale vyžaduje i jakousi knížku o strašidlu Bambírovi plus dřevo, „co v noci svítí“ a ještě i „mušli, co jste našli ve Stínadlech…“ Dlouhé Bidlo ale Bohouše označí za „docela obyčejnou myš, přestrojenou za kamaráda“ a on může být rád, že se tedy pak - na rozdíl od Bidla - aspoň míhá v epizodní roli příběhu Rychlé šípy jdou za most pro své věci (289). Ten, i následující díl, volně parafrázují někdejší slavnou bitvu s Podkováky, už to ale, ehm, jaksi není ono.
„To zase asi bude pěkná skopičina,“ mýlí se pak Dlouhé Bidlo v příběhu (291) o sbírání zápalkových nálepek a zahlédneme i Štětináče a Bohouše. V Rychlé šípy mají výjimečné štěstí (303) se Bratrstvo chlapcům znovu vysmívá a konkrétně na pátém obrázku křičí Dlouhé Bidlo přes zábradlí dolů do ulice: „Tak co, Šípáci - prej se rozpadnete!! To si po vás zabereme vaši klubovnu - chechééé…“ Nato zajde Bratrstvo opravdu za panem domácím a uspěje, ale nikoli na dlouho a brzy je „krysařská banda“ Šípy zase vymetena. V příběhu Rychlé šípy vynalézají novou zábavu (305) se pak vlastně zopakuje napálení Bohouše a Bratrstva korunami, které „vypadly z letadla“, když Bratrstvo kdosi převeze v tom smyslu, že Šípy sbírají staré jízdenky z autobusů a tramvají. Bratrstvo tedy začne sbírat taky a po třinácti dnech vybírání košů má lístků sto tisíc a podle plánu je v koši nese „ředitelství elektrik“, a když o jízdenky nikdo nestojí, putují z mostu do řeky, za což Bratrstvo zaplatí dvacet korun pokuty.
Příběhy, v kterých se Bratrstvo kočičí pracky někomu z Rychlých šípů anebo všem vysmálo, byly podobně časté jako tahle napálení, která poukazovala na hlupáctví, a docela dost, nutno ještě dodat, se Bratrstvo zachechtalo, když se "Šípáci" „vymázli“ na pětikole (306), nicméně tyhle marginální roličky KDYSI tak klíčového Bratrstva začaly být už předtím Foglarovi trapné, takže se vzchopil a napsal aspoň příběh Rychlé šípy zachraňují Dlouhé bidlo (313, červen 1971), kde vystupuje kompletní Bratrstvo a kde...
Nu, ale nestane se zase víc, než že Bidlo sletí do kašny kvůli údajným zlatým rybičkám. Ale přece přišel přínos, víme? A jako jsme se už shledali s otcem Bambusovým, spatříme tady konečně poprvé i právě tatínka Dlouhého Bidla a poprvé i zjišťujeme, že Bidlo ještě ve svém věku nesmí do vody! „Statečné a odvážné Rychlé šípy!“ končí pak epizodu jeho otec, jinak taktéž bidlovitého vzrůstu. „Za to, že jste zachránili mého syna, smíte si dnes večer půl hodiny hrát s naším psem.“
9.
No, a to je vše, ačkoli aspoň dva statistické údaje na závěr ještě musím uvést.
Aspoň někdo z Bratrstva kočičí pracky se objevil celkem ve dvaašedesáti pokračováních z 316 a kompletní Bratrstvo vystupuje jen v sedmačtyřiceti pokračováních, takže lze říct, že zabírá asi tak šestinu cyklu. Není to samozřejmě přesné a samostatnou věcí zůstává problém, kolikrát ta parta skutečně sehrává i klíčovou roli, anebo který člen je nakreslen nejvíckrát a který naopak exponován málo. A pokud jste šípolog, toužíte ovšem třeba spočítat i množství slov pronesených mezi figurami v obláčcích anebo prostě vyhodnotit počet „skutečných dobrodružství s Bratrstvem“, protože přece pokaždé nelze brát za "hotové" dobrodružství už epizodu, když je jím až série epizod (Piskloun a Tlouštík, dejme tomu, anebo případ s uspávacím čajem). Tímto způsobem ovšem i dojdeme k ještě nižším počtům, jedno však i tak vím. Pocitově je to pořád DOST a když přifaříme i těch pár dílů, kde sice Bratrstvo není, ale být mohlo (a viz výše), náměty rozhodně vydají i na film.
Kéž se ho dočkáme, ať už v podobě hrané anebo animované!

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 02. 2010.