Olga Szymanská: Herbert Tobias

Rubrika: Publicistika – Doporučení

Galerie Rudolfinum pořádá retrospektivní výstavu fotografií předního německého fotografa padesátých a šedesátých let dvacátého století. Život tvůrce nálad, motivů a postojů se skládal z etap, které by mohly nést stejné názvy jako jeho fotografické cykly: Osamělost… Snění… Píseň o sexuální závislosti…

HERBERT TOBIAS (1924 – 1982) v devatenácti narukoval do wehrmachtu a byl odvelen na východní frontu. Fotil tajně, bez vědomé kritiky, o to s větší empatií obyčejné obyvatele dobývaného ruského území i samotný vojenský život. Z cyklu Rusko jsou známé například Vánoce v bunkru, Naci-kýč a spojová technika. Nejvýmluvnějším snímkem cyklu je Špína, vši, vyčerpání.
Po válce se H. Tobias zapsal do podvědomí jako skvělý dokumentarista pobořeného Berlína. V sérii Trosky-Děti-Stavba zdi z hlubokého zájmu o lidské typy fotografoval děti, hrající si v ruinách města a celé čtvrti domů, mezi nimiž začíná nový život. Určitý mezník tvorby znamená série Osamělost, ztracený ve světě s hledáním sebe sama a svého místa na slunci.
Jako vůbec první fotograf využil Tobias trosky Berlína pro snímky s nalíčenými modelkami a v luxusních šatech před rozbitým Reichstagem či před ruinami domů, a to v cyklu Pózy, konkrétně například Modelka před ruinami.
Byl pronikavým portrétistou: v sérii Pohledy zachytil tváře, které se dívají přímo do objektivu. Na ně navazují Florální pohledy, v nichž použil přírodní motivy k násobenému pocitu z krásy.
Mezi zachycenými ženami je Nico, dále zpěvačka Velvet Underground a další: starším, nalíčeným a sebevědomým, dodává tím určitou krásu a tajemnost. Podobné prvky se objevují i v Divadelních inscenacích.
Pro autoportréty a portréty mužů je charakteristická míra melancholie, stejně jako figurální svůdnost mísící se realitou. Nejsou tak propracované, ale tvůrce se v sériích Píseň o sexuální závislosti a Snění-momenty štěstí dostal portrétovaným „pod kůži“. Je zde nejen patrná Tobiasova sexuální orientace, ale i to, že se k ní veřejně hlásí – v této době dosti odvážný krok. Části uzavírá cyklus Pomíjivé chvíle: pochopení souvislostí života a světa, proto je i poslední snímek z této série Mohrchen užit na tiskoviny k výstavě.

   

Výstava v Galerii Rudolfinum (do 28. března 2010) přináší celkem 150 fotografií, které byť v jednotlivých cyklech, přinášejí velmi ucelený pohled na šíři a rozmanitost tvorby svého autora.
Dílo H. Tobiase se nedá zařadit do žádné kategorie a obsahově je velmi rozmanité. Vystavená kolekce je přehledná. Ústředním tématem jsou lidé, především muži, kteří autora v umění i v životě přitahovali. A tak portréty, protkány sugestivní smyslností a touhou, před námi ožívají autorovým intimním dialogem s nimi, i se světem.
  

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 01. 2010.