Kdo by neznal přítulnou a nenápadnou plyšovou hračku, jež byla symbolem našich dětských let! Pokud by se konala anketa o její oblíbenosti, byla by tou nej pro celé dvacáté století. O popularitu se patrně zasloužil její dobrácký pohled. Přináší pohodu a klid do každé dětské duše. A dospělí si vzpomenou na časy, kdy ho objímali a šeptali mu své veliké radosti i starosti. Medvídek si našel cestu k srdíčku kluků a holčiček před více než sto lety. 

První se „narodil“ roku 1902 v továrně na plyšové hračky v městečku Giengen u německého Ulmu „otci“ konstruktérovi Richardu Steiffovi. „Předkové“ medvídka se pohybovali jen jako vozík na kolečkách tažený za šňůrku. „Potomek“ působil přirozeným dojmem, neboť byl vybaven volně pohyblivými tlapkami, a pojmenován 55 PB (P – plyšový  B – beweglich, tj. pohyblivý). Roku 1903 nejdříve jen tiše ležel jako málem neprodejný na lipském jarním veletrhu, ale poslední den upoutal nákupčího jedné americké firmy natolik, že ten objednal hned 3000 jeho bratříčků. Jako v pohádce se začali po nich shánět další smrtelníci a v roce 1907 opustilo továrnu už 975 tisíc plyšových medvídků, z toho devadesát procent pro USA. Zde odbočme: medvídek má cosi společného s americkými národními parky. Právě v listopadu roku 1902 chtěli organizátoři honu na medvědy přivézt tehdejšímu prezidentovi Theodoru Rooseveltovi, jež neměl lovecké štěstí, na odstřel chyceného medvěda. Rezolutně to odmítl. Zveřejněním události v listu Washington Post získal prezident novou tvář ochránce přírody. Opravdu, za jeho období bylo vyhlášeno za rezervaci území 800 000 m2 a medvěd se stal národním symbolem. A plyšový medvídek? Dostal podle svého ochránce přezdívku Teddy (známe také Teddybear).

Díky paní Aleně Doležalové, která v roce 2006 uspořádala v Muzeu hlavního města Prahy velmi úspěšnou výstavu panenek, se opět můžeme potěšit. Ve vitrínách se nám předvádí přibližně 500 medvědů, medvídků a jejich kamarádů – jiných zvířátek i potvůrek vyrobených v rozmezí let 1910 – 2000. A. Doležalová, členka Klubu sběratelů kuriozit, preferuje ve své sbírce především ty chlupáče a zvířata, která získala jako dary od významných osobností v 50. letech a později. Jejími oblíbenci jsou medvídci z první poloviny minulého století, většinou německé a anglické provenience.
 

„Můj první medvídek je z roku 1910. Dostala jsem ho od jedné starší dámy – hraběnky z Chrástu u Plzně. Vím, že mě tehdy na něm zaujala pohyblivost jeho končetin i hlavy. Tihle starší medvídci se prostě mohli rozhýbat v celé své kráse, takže o to víc byli dětem milejší. Když jsem se stala dámskou krejčovou, sbírka se povážlivě rozrostla, neboť k nám chodily šít takové celebrity jako třeba Eva Pilarová, Eva Olmerová nebo Jaroslava Obermaierová. Dostávaly od ctitelů i ctilelek různé plyšáky a vždycky se s námi o ně podělily…“

 Sbírka obsahuje i medvídky, jejímiž dárci jsou lidé neznámí. Když se rozkřiklo, že paní Alena chová lásku nejen k panenkám, ale i k medvídkům a zvířátkům, lidé jí často přinášeli chundelaté hračky jako dědictví po svých babičkách, maminkách, příbuzných a známých. I když některé exempláře nesly stopy omšelosti, byly seprány, rozpadaly se a měly původně skončit třeba kvůli molům v popelnici nebo v koši.

„Opravila jsem je a měla jsem z nich potom radost, že byly  zachráněny. A čím víc byli ti ,znovuzrození´ medvídci starší, tím se mi stali cennějšími. A také jsem zjišťovala, z jakého jsou materiálu, jaký je jejich celkový vzhled … protože mnohé z nich navrhli výtvarníci jak tuzemští, tak třeba z Německa, USA nebo z Anglie. Obvykle se výrobní vycpávkou staly piliny, sláma, seno, ale ve sbírce mám také medvědy z keramiky, celuoidu i ze skla či z cínu, s nimiž si hrávaly starší děti.“
 

A jaký uvidíme nejmenší a největší kus? Miniaturou je půlcentimetrová šelmička, největší bručoun, který pochází z roku 1950 a byl vystavován ve vánoční výloze pražského obchodního domu, měří 140 cm

Vyražte do MHMP za Medvědy, medvídky a jejich kamarády – čekají do 24. 2.2008.