Zdeněk Wachfaitl: Sklizeň pod Pálavou

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

Pálavské vrchy jsou u nás známé díky odlišnému klimatu nejen od Čech, ale i od většiny Moravy. Tento teplý a vinorodý kout jižní Moravy má totiž ráz krajiny připomínající jeho dávnou historii, tedy jeho klimatické spojitosti s Panonií a dalšími krajinnými oblastmi souvisejících v historických časech s Římskou říší. Římané nazývali Pálavu Sylvae Lunae a později MonsVeneris, Venušina hora.



Jen na Pálavě je možno u nás zažít již zmíněnou klimatickou spojitost se Středomořím. Tato oblast cca 50 km na jih od Brna nabírá skutečně téměř středomořský ráz a ne nadarmo bývá Mikulov nazýván Francií na jihu Moravy. S tím souvisí skladba a charakter této krajiny – vápencové skály svým charakterem připomínající Dolomity, i když se nemohou měřit s jejich výškou. Maximální výšková kota je Děvín vysoký 550 m.n.m. Pod Pálavou se vine krajinou doplněnou lužními lesy řeka Dyje. Bělostné skály, sloužící též za horolezecký terén, střídají dubohabrové háje, stepní partie, suťoviska a lužní lesy.



A to vše přírodní čarovno a krásno je doplněno rukou člověka vinicemi, sady a poli. Ještě jedna věc tu připomíná přítomnost člověka – soustava rybníků s největším moravským rybníkem Nesytem a Novomlýnské nádrže, tedy přehrady na Dyji, o jejichž skutečném krajinném přínosu se stále vedou spory. Že bylo toto území obydlené od skutečně pradávných dob, rovněž svědčí archeologické nálezy, které je možno shlédnout v Muzeu lovců mamutů v Dolních Věstonicích.



Pálava však žije tak trochu svým vlastním životem, na mikulovských vinobraních se to projevuje nejenom rčením o pálavských ročních obdobích, ale i velmi příjemnými a přátelskými lidmi, jejichž ročními obdobími jsou Jaro, Léto, Burčák a Zima. Je to velmi sympatické a přitom velmi přiléhavé. Dostatek burčáku v podzimním období a jeho kvalita je pro vzdálenější návštěvníky hodně velké lákadlo. Tuto celou oblast se však podařilo zachytit v malých drobných detailech po celý rok, tedy i v době, kdy se Pálavská krajina k burčáku teprve chystá, nebo po něm velmi tvrdě spí. Objektiv byl na vše zvědav a pokusil se vybírat zajímavé či typické snímky tak, aby se charakteristika ročních pálavských období mohla vyjevit nejpřirozeněji, tedy jen tak a během starostí všedního dne. Od jara sklouzneme do žhavého pálavského léta a k burčáku. Burčák - to už je pravý podzim se vším všudy – barvy dozrávajících vinic a barvy podzimu, které se tu pod Pálavou prolínají a váží stále k sobě jako na malířově paletě. Po burčáku, tedy podzimu, v zimě Pálava spí, a spí tvrdě a přitom krásně.
Jarní procházka přes hřeben Pálavy přiblíží vše, s čím se zde můžeme setkat, když zima odejde a příroda se probouzí.





Kamenná krása a majestátnost Děviček se v přibývajícím probouzení přírody blíží slovům naší hymny o tom, jak se „skví se jara květ“ – v erozí zvětraných puklinách skal. Jaro se probouzí v kamenných sutích na svazích Děvína, ale i na polích a vinicích. Jarní vody v řece Dyji tento pocit jen umocňují.





Léto na Pálavě je horké, zejména v Mikulově, jehož jižní poloha se podobá více středomořskému naturelu a který i svými památkami má s evropským jihem velmi mnoho společného. Výhledy z pálavských kopců jsou impozantní, každý kout této obdivuhodné krajiny zaujme a okouzlí. Nejen bohatým přírodním pocitem z lužní přírody, ale i celkovou krásou a malebností vinorodého kraje.



Lány obilí a lány slunečnic a zejména velké rozlohy vinic jsou tím, čím je charakteristická tato krajina pod Pálavou. Plně přitáhne naši pozornost a zaujme dozrávajícími hrozny.



Sklizeň pod Pálavou - jakoby zvala svou malebností nejen malíře a fotografy, ale i básníky a poutníky k hledání neměřitelné přírodní krásy spojené s tesknou zádumčivostí, šťastnou opuštěností a přitom naprostou romantikou těchto míst. Romantika zároveň ze všech pohledů mluví o neobyčejných dojmech, kdy sklizeň pod Pálavou je jen předzvěstí času zde nejdůležitějšího - vinobraní.



Lidská ruka se připravuje na vinobraní, i když okolní lužní les si žije svým životem a svou podstatou tak trochu připomíná prales.



Pálavské léto vrcholí v barvách podzimu, plody přírody i plody práce vinařů se barví a dozrávají. Nejzajímavější a nejočekávanější pálavské roční období je čas skutečné sklizně pod Pálavou, čas vinobraní a čas burčáku.





V době, kdy víno je již ve sklepích a vinaři s ním mají plné ruce práce, skryje podzim život pod spadané listí a vyčká příchodu zimy. Pálava bude spát další roční období pod sněhem a jen kolem tekoucí a plynoucí Dyje bude ukazovat na své hladině, jaká je teplota pálavského zimního spánku.



Řeka Dyje zde „dýchá“, její dech bývá někdy tak klidný a tichý, že je možné v nastalém mrazivém dni sledovat její zimní krásu a nerušit ani svými kroky to, co musí v přírodě přežít bez lidské pomoci. Každá zima je přírodní výběr a na Pálavě to platí též, možná na Pálavě obzvlášť.





Zamrzlá Dyje je obrázek o tom, jaká zde bývá zima. Letošní byla docela tuhá, Pálava se však ze svého spánku probouzí jako pod nejlepší peřinou. Stejně jako všude jinde po zimě se příroda otvírá teplu rašením a kvetením. Otvírání přírody po zimě na Pálavě je klíč k jaru pro celou Moravu a rozkvetlá Pálava dá celé zemi znamení, že se zimou je již definitivní konec, a mikulovská roční období se pootočí o kus dále.


foto © Zdeněk Wachfaitl, Soni Lingmann

Foto © autor

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 03. 2010.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.