Olga Szymanská: Muchův odkaz

Rubrika: Publicistika – Doporučení

MUCHŮV ODKAZ
 
Výročí narození umělce, který propojil světadíly s Českou republikou a o nějž je ve světě stálý zájem, připoměl pořad Muchův odkaz a Muchova Nadace v Clam-Gallasově paláci.
 
ZAČÁTEK
Po proslovech pořadatelů ze Spolku Praha-Cáchy, spolupořadatelů a vzácných hostů byl promítnut dokument o ALFONSI MUCHOVI.
Nejvýznamnější umělec secese (nazývána též Le style Mucha), určující vývoj české malby té doby, přišel na svět 24. července 1860 v Ivančicích u Brna. Do vídeňské malířské dílny divadelních dekorací nastoupil po nepřijetí na pražskou Akademii výtvarných umění. Pro hraběte Khuena vyzdobil jídelní sál v Hrušovanech a interiéry zámku Gandegg nedaleko italského Bolzana. Studoval na mnichovské Akademii (1885 – 1887), po odjezdu do Paříže na Akademii Julian. Pracoval jako ilustrátor pařížských nakladatelství a časopisů, zároveň v ulici Grande Chaumiére vedl vlastní výtvarnou školu. Roku 1900 připravil výzdobu pavilonu Bosny a Hercegoviny na světovou výstavu v Paříži a spolupodílel se na projektu výstavby pavilonu člověka. Roku 1904 přijel do Spojených států amerických, kde výtvarně působil i učil. Za šest let se natrvalo vrátil do Čech. Mucha tvořil zpočátku plátna v historickém duchu a s akademickým aranžmá.
 
ZENIT
V devadesátých letech 19. století Mucha našel vlastní osobitý vyhraněný styl: linie kresby se stala autonomním dekorativním prvkem každého výtvarného díla.
První jeho veřejné použití v zakázce pro plakát ke hře Gismonda (1894) v pařížském divadle Sarah Bernardové znamenalo okamžitý úspěch. Pro divu tvořil další velmi úspěšné plakáty: Dáma s kaméliemi, Lorezaccio, Samaritánka, Médea a jiné. Plakáty především pro Salon de Cents. Dle dekoračních maleb (1896 – 1899) vzniklo nejedno panó: Čtvero umění, Květiny, Denní doby, Měsíce aj. Návrhy jídelních lístků, kalendářů, divadelních programů. V knižní grafice byly za vrchol Muchovy tvorby považovány ornamentální ilustrace ke knize Otčenáš (1899). Po roce 1900 usiloval v malbě o co největší literární sdílnost a popisnost. Po návratu do Čech spolupracoval na výzdobě sálu Primátorského sálu Obecního domu. V posledním tvůrčím období se vrátil ke stylu konce století: v návrzích bankovek, plakátů a poštovních známek. Půlrok po okupaci fašisty Alfons Mucha umírá v Praze (24. července 1939) na následky zápalu plic.
 
Na večeru byla přítomna paní Geraldina – snacha Alfonse Muchy a vdova po jeho synovi Jiřím, která nedávno oslavila krásné devadesáté narozeniny.
Elegantní dáma u piana, zapisující noty a poznámky do notové osnovy – není jen představa. Pochází ze skotské umělecké rodiny, kde se hudební i skladatelské vlohy dědily. Večerem proto zněla její první – krásná a pokorná skladba. Paní Geraldina pak hovořila o poválečném téměř zapomenutí díla Alfonse Muchy i o jeho postupné popularizaci synem Jiřím u nás i v Evropě. Následovala její volná i tklivá skladba k poctě Jiřího Muchy – symbolické propojení středoevropské i skotské melodiky. Odměněno bylo opět velkým potleskem.
Rodinný dům Alfonse Muchy v Bubenči (dnes ghanské velvyslanectví) oplýval sbírkami a mnoha předměty malíře. Rodině, jíž měl být později celý majetek zabaven, se podařilo pro něj najít jiný prostor: dnes v domě na Hradčanech je věrnou kopií Muchova pařížského ateliéru – s předměty ze sbírek i z pozůstalosti A. Muchy.
Uchovat je byla již starost Johna Muchy – vnuka Alfonse Muchy a syna paní Geraldiny, který hovořil o Muchově muzeu, o své nadaci a o Slovanské epopeji.
 
EPOPEJ
Dvacetidílná SLOVANSKÁ EPOPEJ – myšlenka českého národního obrození v mýtech a legendách slovanských národů vznikala od roku 1910.
Díky americkému mecenáši C. Craneovi na něm Mucha pracoval 18 let. V roce 1912 ji daroval Praze za předpokladu, že ta pro ni postaví důstojnou budovu na důstojném místě a v budoucnu o vhodnosti a umístění budou rozhodovat autorovi potomci. Do jeho smrti se situace nevyřešila. Mucha ještě zhotovil skicu ranně gotické kaple, (nyní na Magistrátu hlavního města Prahy) s přesným rozmístěním jednotlivých obrazů. Celý soubor je (zatím) vystaven na zámku v Moravském Krumlově – místo dostatečné instalaci podle podmínek neodpovídajícím. Nabídku vystavit Slovanskou epopej například v Tokiu v roce 2012 John Mucha zamítl z hlediska technického a bezpečnosti. Jejím posláním je být natrvalo v důstojném výstavním prostoru, kde se může „celá náležitě rozeznít“. Na cestě do„svého“ pavilonu by se mohla zastavit ve Francii, která měla na tvorbu Alfonse Muchy tak zásadní vliv.
 
NADACE
John Mucha prostřednictvím své nadace Mucha Foundation jedná o důstojném stánku pro Slovanskou epopej. Na jeho vybudování finance má, jde „pouze“ o místo v Praze.
Návrh pavilonu pro pražské Výstaviště nerespektuje představu A. Muchy o rozmístění děl, navíc by zde byla z ní brzy pouťová atrakce. Návrh pavilonu na Vítkově: zapuštěný v terénu by působil jako pohřbení díla. Varianta Letné: pavilon samostatný, obklopený zelení – není uzavřen. Jednalo se i o umístění v lokalitě Staroměstského náměstí nebo Těšnova: s první nesouhlasil magistrát, s druhou nadace. Podle Johna M. by měl vzniknout prostor, v němž by byla umístěna na začátku expozice Bosenského pavilonu. Ve druhém a třetím sále Slovanská epopej přesně podle nákresů. Ve čtvrtém bohatý studijní materiál od velkých pastelů po malé oleje, kresby, fotografie, dokumentaci a korespondenci mezi A. Muchou a s Ch. Craneem. Ve zbylém prostoru Muchovo muzeum i sál pro krátkodobé výstavy.
Nadace nyní připravuje velkou putovní výstavu – plakátů, obrazů, soch, fotografií, šperků a designu velkého umělce po České republice.
 
Alfons Mucha ve Slovanské epopeji ukázal své vlastenectví. Zabýval se však i pokrokem, nadčasovými tématy. Po skončení Slovanské epopeje začal práci na triptychu, který již nedokončil: VĚK ROZUMU, VĚK MOUDROSTI, VĚK LÁSKY – hodnoty stále platné na celém světě, jejichž síla jej poháněla kupředu. Snad ji nalézáme a nalezneme dnes i my.
 
Olga Szymanská

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 04. 2010.