MICHAL GABRIEL (ročník 1960) studoval řezbářství a poté Akademii výtvarných umění v Praze. Řadí se k nejvýraznějším tvůrcům české postmoderny osmdesátých let.
Zastoupen je v galeriích i v soukromých sbírkách. Účastník mnoha sympozií, za sebou desítky samostatných a skupinových výstav a nejednu cenu. Jako člen skupiny Tvrdohlaví a vůdčí osobnost osmdesátých let upoutal pozornost již na improvizovaných výstavách Konfrontace. Ve výtvarném vyjadřování přesahovalo svobodomyslné užití barev i nekonvenčních materiálů „pouhou“ alternativnost obrazů a ústilo v divoké malbě.
Fantazijní variace na antropomorfní a zoomorfní téma přivedly autora k zapomenutým světům. Prozrazovaly jeho obdiv ke kultuře Egypta a Mezopotámie v mýtických expresívně pojatých lidských postavách, bájných tvorech a zvířatech, vyřezaných ze dřeva i z umělých hmot, pokrytých jasnými nelomenými barvami.
Na konci osmdesátých let Gabriel vytvořil kromě Znaků mohutného a ironicky pojatého Hodnostáře jako symbol generačně sdíleného kritického postoje vůči absurditě tehdejší společnosti.
V ležících a stojících monumentálních dřevěných plastikách, například Labyrint, Setkání či Pět kruhů se soustředil na vnitřní sochařský tvar a na čistotu formy. Nejvíce geometricky pojatý Průhled dostal alternativu v proděravělé Hlavě, vzniklé na Mezinárodním sochařském sympozium v Hořicích. V současnosti předává Michal Gabriel vlastní zkušenosti mnoha studentům a zároveň je děkanem prestižní Fakulty výtvarných umění VUT v Brně.
V plastice vyzkoušel a stále zkouší kombinaci různých materiálů: v minulosti vrstvil v sérii průhledných krabiček nalezené předměty do fascinujících mikrosvětů. Bronzové plastiky, především Krajina (1991), působí dodnes zvláštní amorfností a nepostižitelností. Vytvořil řadu veřejných realizací, například vrata Veletržního paláce, kašnu pro Hradec Králové, pomník profesoru Ottu Vichterlemu či koně pro náměstí v pražských Dejvicích. Je jedním z autorů Pavilónu indonéské džungle v pražské zoo.

Předělem v jeho tvorbě se stala dřevěná socha Postava, v níž uplatnil více principů. Otevřel jí také další vývojové možnosti své tvorby.

Michal Gabriel – Sochy je současná výstava v Galerii Malostranská beseda (do 12. září 2010). Na ní představuje umělec svou tvorbu z posledního období: jednak v sérii Zvířata (složenina lva, tygra, levharta) spojuje dokonalou anatomii s precizní cizelérskou technikou. Čelem k nim postavil figury Hráčů, v nichž využívá co nejvíce a zároveň co nejlépe anomálie prasklin, vrypů a letokruhů dřeva a nechává mu tak nejlépe vyniknout.

„Skupiny soch chápu jako probíhající příběhy, ve kterých hraje stejně důležitou roli minulost, právě probíhající přítomnost i budoucnost.“ (M. Gabriel). Obě skupiny soch stojí čelem proti sobě: můžeme se pouze dohadovat, zda zvířecí skupina v instinktivním nakročení před skokem je tedy smečkou nebo svůj protějšek pouze zkoumá. A zda proti ní stojící lidské figury jsou jejich protivníky – lovci, a nebo zda ji potkávají na své cestě po matce zemi, z níž vzešli a jsou s ní navždy spojeni. Pro tato díla i pro celkovou tvorbu umělce je příznačné, že nepodléhají času ani silám prostoru a ani je neovládají. Mezi jednotlivými sochami skupiny, mezi sériemi soch je vzájemné propojení, dorozumění a souznění. Existuje zde vnitřní rovnováha a proudí energie.
Souběžně s touto výstavou vystavuje Michal Gabriel své sochy v centru města Trutnova.