Narodil se kolem roku 1535 ve Vico Equense nedaleko Neapole. Otec – šlechtic ve službách císaře Karla V. dbal, aby všichni jeho synové vyrůstali v učeném prostředí a s tím nejlepším vzděláním. Atmosféra domu připomínala vědeckou akademii s řadou soukromých učitelů různých technických i humanitních oborů. Rodina netrpěla nouzí, proto se Giovanni mohl věnovat studiu i vědecké práci. Od roku 1570 vstoupil v Římě do služeb kardinála Luigiho d´Este a také pobýval na dvoře vévody Alfonsa II. d´Este ve Ferraře. Podobně jako Torquato Taso, i Giovanni byl dramatikem, který se dokázal věnovat zároveň vědecké činnosti. Rozsah jeho zájmů byl obdivuhodný: od okultních věd přes astrologii, astronomii, meteorologii, zemědělství – zejména sadařství a mykologii, přes hydrauliku, kryptografii k fyziognomii a optice – zdokonalil cameru obscuru a podílel se i na vzniku prvního teleskopu. Stal se zakladatelem Tajné akademie (Academia dei Segreti), jejíž členové se věnovali diskusím a studiu přírody. V roce 1585 byla inkvizicí zakázána.   
 

 

Nejvýznamnějším knižním titulem G. B. Della Porty byly rozsáhlá Magia naturalie (1558). Při veškeré činnosti se stačil věnovat tvorbě dramatické. Napsal údajně 21 – 23 her, z nichž 17 se dochovalo: 14 komedií, 1 tragikomedii, 1 tragédii, 1 liturgické drama. Dramatické tvorbě se Giovanni věnoval již od dětství: pro texty nacházel zpočátku inspiraci v postavách Plautových her a později k nim vydal pro amatérské herce slovník správné výslovnosti jmen, které zpočátku představovaly obveselení příbuzných a známých rodiny. Později byly některé hry publikovány a hrány veřejně. První publikovanou byla L´Olimpia (1589) a poslední za autorova života Ulisse (1614) o smrti Odyssea. K nejznámějším dramatickým dílům autora patří kromě Astrologa La Turca (Turkyně), Il Moro (Mouřenín), La Furiosa (Rozzuřená), I Due Fratelli Rivali (Dva bratři rivalové), La Sorella (Sestra).

Astrolog patří do skupiny her, které v pokladnici světového dramatu zanechala renesanční Itálie. V 16. století vznikala commedia erudita – komedie vzdělanostní: typ divadla (tématy i postavami podobný commedii dell´arte, s texty však pevně danými) ze zábavy humanitních vzdělanců z vyšších společenských kruhů, pravidelně provozován o slavnostech v palácích a na dvorech renesančních vladařů. Do jeho psaní tohoto se pouštěli význační učenci, jako například diplomat a filosof Nicolo Machiavelli či astronom Giordano Bruno. Giovanni Battista Della Porta ve své komedii Astrolog prokázal smysl pro humor, hravost a cit pro dramatickou stavbu hry. Je plná intrik, důmyslných lstí, zápletek a podvodů, které, jak se to často stává, se mohou nečekaně obrátit proti samotným původcům.

 

Pro premiéru ASTROLOGA v pražském divadle Rokoko (listopad 2010) byla nutná celková dramaturgická úprava i úprava jednoznačného textu, které se zhostil Jiří Janků. Režie Nikolaj Penev (pro záruku hravosti), který v Sofii studoval bohemistiku a českou literaturu. Má vztah k naší zemi: po stáži v Praze studoval na DAMU režii, prosadil se i jako herec (v DISKu, Švandově divadle i v českých filmech). Propaguje českou literaturu v Bulharsku: inscenoval zde hry Divadla Járy Cimrmana Dobytí severního pólu a Záskok, hry V. Havla a čeká ho (dle vzoru filmu M. Formana) také Hoří, má panenko v sofijském Národním divadle. K režii v Rokoku: „…pro mě je Astrolog taková lidová groteska s prvky lyrického cynismu“. Hrdinové představení jsou lidmi z renesanční i dnešní doby, lehce a snadno podléhajícími manipulaci, i těmi, kteří příjemně a bez úsilí lžou a podvádí.Znalce předscén (například Wericha a Horníčka z Divadla ABC) nepřekvapí, že před oponou šéf – astrolog (J. Hána) představuje své věrné: Pejra (P. Klimeš), Tulicha (R. Kalvoda), Drápa (Z. Vencl) a Babilonu (H. Doulová) s kradenými předměty. Jejich bývalé profese (aktuální), například ministerského předsedy či nejvyšší zástupkyně. Šéf volí roli astrologa Abu Mašara a svým věrným určí role žáků. Již na otevřené scéně sděluje Pandolfo (J. Vlach) sluhovi (M. Písařík), že se ožení s dcerou Guglielma (J. Szymik) Sulpitií (E. Pacoláková). Té se však dvoří Lelio (J. Kraus/J.Vojta) a Eugenio (V. Dvořák) Artemisii (Z. Kajnarová). Aby dosáhl svého, Pandolfo vyhledá astrologovu pomoc. Setkává se s postavou (zde moravského) vinaře (V. Fridrich). Děj nabírá spád.

 

Astrolog na scénu vtančí: výkon J. Hány je bravurní! V oslňujícím kimonu a v botkách měkce našlapuje či, pokud ho kdokoliv zavolá či na něj pomyslí, na nich na jeviště vjede – jako „bůh jdoucí po vodě“. Kromě svých pobočníků v méně okázalých kimonech užívá astrolog pro efekt karty, kyvadlo, smyšlenou řeč, prošpikovanou odbornými výrazy. Jiří Hána se nechal „poučit“ z programu televizní stanice, kde kartářka vede volající „cestou strastiplnou“ pomalu aby za prošlé minuty stanice utržila vysoké sumy. Podobně chce Abu Mašar s kumpány obrat Pandolfa o všechen majetek. Ti při útěku z města hodí z lodi „na oplátku“ astrologovi provaz (se smyčkou) jako poslední dárek. Variabilnost i modernost scény je navozena přesouváním závěsů: zakrývají, odkrývají i skrývají, zdůrazňují i potlačují, dělí i propojují. Představení se odehrává v několika rovinách najednou: současnou předscénou, které ještě předchází příchody herců z hlediště, jimiž je hned navozena atmosféra, dobové kostýmy se prolínají se současnými i s atributy astrologa, užíván je současný jazyka. To vše je velkým přínosem představení, které je velmi současné.