• Zakrátko to bude již dvacet let, co jste začínala s pečením koláčků. Jako kuchařka jste mohla nabídnout cokoliv jiného, proč zrovna koláčky?

L. Jahodová: Pracovala jsem jako kuchařka a myšlenka nabídnout koláčky přišla od zákazníků. Začínali jsme v Rudolfově, kde byly naše původní představy v poskytování běžného občerstvení ve formě bufetu. Když jsme chodili do hor, nechtělo se nám do hospody a raději jsme si dali jen tak něco menšího. Tak jsme začali vařit, ale ukázalo se, že návštěvníci, většinou turisté, cyklisté nebo v zimě lyžaři, si dali spíš jen kávu a k tomu něco sladkého. Tak nás napadlo nabídnout ke kávě něco domácího a vyhrály to koláčky. Jsou krásným symbolem domova, babičkovského pečení.

• Vaše koláčky se staly pověstnými po celém okolí a Liberečané k vám jezdili z města nebo se záměrně zastavovali, když šli z Jizerských hor. Říká se, že horské báby používají všelijaké čáry. Nebyly koláčky očarované?

L. Jahodová: Lidé dříve nakupovali koláče z velkých pekáren, sériové, my jsme začali jako první dělat moravské koláče. Byl to jiný druh na trhu a nebyl sériový. Dávali jsme do nich svá srdce. Byli jsme rádi, když se lidé u nás zastavovali a vyprávěli o svých příhodách z hor. Koláčky jsme kouzlili vůní domova. Zájem o ně byl obrovský.

• Váš bufet a dílna to byla,  jak vzpomínám, jedna místnost. Nezdálo se mi, že byste měli nějaké náročné vybavení.

L. Jahodová: Měli jsme kuchyňskou troubu a dva plechy, dělali jsme to na koleně, mák jsme mleli ručně, těsto jsme míchali taky ručně, začínali jsme s málem.

• Vrátka se u vás pomalu ani nezavírala.

L. Jahodová: Lidí chodilo hodně, napsali jsme takovou ceduli DNES MÁME VYPRODÁNO. Ale i přesto lidé chodili dál a žebrali, zda nezbyly aspoň kraje. Tak jsme udělali ještě jednu ceduli DNES MÁME VYPRODÁNO OPRAVDU. A stejně zase někdo přišel.

• U koláčků, přestože o ně je stále zájem, jste nezůstali. Začali jste péct další druhy pečiva.

L. Jahodová: Pak jsme začali přidávat: jednou bábovky, jednou řezy, hlavně borůvkové koláče, když byly borůvky. Když byly švestky, tak švestkové koláče, v zimě z jablíček, ale největší zájem byl o borůvkové koláče.

• Sama jste takový nápor zájemců nemohla zvládnout, přece jen zájem přesahoval možnosti jednoho člověka.

L. Jahodová: Už od začátku jsem pekla jako živnostník. Pomáhala mi maminka, nejvíc dcera, některá ze snach a pak  někdy i sousedka a samozřejmě manžel. Dnes už to převzala dcera a odstěhovali jsme se do nových místností v centru města. Ale i tady pečeme všechno sami, když je sezóna svateb, tak se máme co ohánět.

• Podle vaší nabídky máte úspěch i s jinými příležitostnými druhy pečiva.

L. Jahodová: Samozřejmě jsou to i jiné příležitosti jako křtiny, narozeniny, rauty, rodinné oslavy. Malých koláčků pečeme až tisíc denně a když jsou svátky, tak někdy i dva tisíce. Velký zájem je každý pátek. Některý den to jsou až tři tisíce. Firmu jsem už předala dceři, ale stále jí pomáhám.

• Zvláštní druhy pečiva nabízíte o Vánocích a Velikonocích.

L. Jahodová: Na Vánoce jsou to vánočky a cukroví, to už vlastně pečeme téměř od té doby, co jsme začali. Na Velikonoce beránky, mazance a kvanta jidášů. Beránek je babičkovský, třený, jen pocukrovaný, jak to mívaly naše babičky: beránka s mašličkou za oknem a top je taková tradice. Víme, že mnoha lidem děláme na Vánoce velkou radost, když mají na štědrovečerní hostině i pečivo, jehož původ je z koláčkové chaloupky. Pečeme je rádi a těší nás, že lidem koláčky a všechno to pečivo chutná víc než z velkých supermarketů.

• O vaší pekařské dílničce se vypravují báchorky. Někdo se však dívá na vaše aktivity i kriticky, zvláště když jde o krmení srnek. Pochvalně se o vás dokonce na internetu vyslovují řidiči městské dopravy.

L. Jahodová: Řidiči u našeho domku v Rudolfově přibrzdili a balíček už měli připravený. V Jizerkách chodí krmit zvířata mnoho lidí a nejsou to jen myslivci. Když jsme viděli srnky, jak se brodí sněhem až k našemu domku, bylo nám jich líto, tak jsme jim nabídli tvrdý chléb, který nám vozili z pekáren. Když jsem stoupala na stráň, zvířata očekávala z povzdálí a po odložení pecnů se hned do chleba pustila. Někdy se na to přišly podívat i děti. Děláme to podnes. Zrovna jsme byli s manželem nakoupit pletivo, aby nám zvířata neokusovala stromky. Chodí k nám ze dvou stran: z jedné přicházejí laně, z druhé jeleni. Dohromady jich může být tak pětadvacet.

• Přes Jizerky se přehnala v srpnu povodeň. Zastihla vás taky?

L. Jahodová: V Rudolfově se valila voda s kopců a natekla nám do sklepa, bylo to nejméně do dvou metrů. Je pravděpodobné, že předkové s tím počítali, ve sklepě je totiž odpad, to nás zachránilo. Nejhorší to bylo tady ve městě.
O povodni v Liberci nikdo nemluvil, ale naše cukrárna byla zalita vodou právě když jsme chtěli otevírat. Dům měl ucpané svody a v důsledku toho se propadl strop. Když jsem přišla do práce a otevřela dveře, voda se hrnula na ulici. Dcera byla mimo, a já jsem měla péct koláčky na svatbu, no hrůza. Seshora stékaly proudy vody a my jsme nedělali nic jiného, než z provizorně zhotoveného koryta vylévali kýble vody. Po měsíci se nám to tady podařilo otevřít a říkáme: špatnej začátek, dobrej konec.

V koláčkové chaloupce byste dnes už marně hledali za vrátky malou pekárničku, kde vznikaly chutné a lahodné koláčky, krásně vypečené vánočky a nakynuté mazance.