Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (14)

Rubrika: Publicistika – Letem-světem


Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků. Tu a tam pozdržel trajekt, abychom ho ještě stihli, a večer v obchodě pro nás vyčaroval poslední bochník chleba. Děkujeme ti, Trolle, za kouzla a ochranu. Máš velkou zásluhu na tom, že naše putování po Norsku bylo nezapomenutelné.  

Úterý 20. července
Znovu za deště balíme mokrý stan a jedeme kolem pěkných vodopádů (největším je kaskádovitý Tvindefossen) do Vossu, ve kterém se nachází netypický kamenný chrám s osmibokou věží a dřevěnou střechou. Kostel byl postaven roku 1270 a v jeho interiéru si mohou návštěvníci prohlédnout bohatou řezbářskou výzdobu. Nejstarší památkou je kříž sv. Olava, který pochází z 11. století.







Trajektem se plavíme po trase Bruravik-Brimnes. Před Oddou zastavujeme u řezbářské dílny a prodejny. Obdivujeme prodejní výstavu dřevěných soch v životní velikosti, malé sošky, talíře, misky, kuchyňské náčiní. Řezbářova žena zase vyrábí skleněné šperky a dekorace. Dohromady jedna nápaditost, čtyři šikovné ruce a ojedinělá symbióza dřeva a barevného skla.







Odda je průmyslové město s hutními věžemi v centru. Předměstí je ale krásné, tvořené typickými norskými domky - červenohnědými, bílými, žlutými i modrými, s bílými rámy oken a dveří.
Pokračujeme proti proudu bystré říčky Otry, zastavujeme u bohatých hučících vodopádů (Votisfossen a Låtefossen). Låtefossenský vodopád je velkými skalními bloky rozdělen do dvou stupňů, jeho délka je 400 metrů a voda padá z výšky 165 metrů. Kapičky odrážené vody se shlukují do mlžných mraků.













Noční úkryt před deštěm nám poskytuje prázdný dřevěný seník s mechovou střechou. Uvnitř rozkládáme již notně provlhlý a zabahněný stan. Před usnutím mne napadá, co kdyby se v seníku chtěl před deštěm schovat třeba medvěd nebo los s rodinkou, ale spánek mne přemáhá a pak už se mi o medvědech jenom zdá.

Text: Jitka Dolejšová
Foto: Jitka Dolejšová, Martin Dolejš

Pokračování příště...

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 11. 2010.