Akce ke Světovému dni zvířat
Ten den našel svůj večer v krásném a pokojném prostředí Křišťálové čajovny Galerie Cesty ke světlu, kterou otevřel přátelům a ochráncům zvířat její tvůrce, malíř a psychoterapeut dr.Zdeněk Hajný. A byl to večer nevšední.
Pod názvem „Žijeme tady společně – lidé a zvířata na jedné modré planetě“ pořádala toto setkání Nadace na ochranu zvířat za osobní účasti prezidentky Nadace paní Marcely Lund.

Program zahájil pan Zdeněk Hajný, jehož magické obrazy byly v průběhu programu promítány na velkoplošné obrazovce. Pořadem provázela s noblesou sobě vlastní paní Alena Heinová.
A za chvíli jsem měla stejný pocit, jaký zaznamenala ona hned v úvodu – jako by se tu sešla jedna velká rodina, známí a přátelé, které spojuje stejný cíl: Chránit ty živé bytosti, které si samy pomoci nemohou - zvířata. A vyřídila i pozdravení paní Marty Kubišové, která měla program zahájit, ale zaskočila ji chřipka. Program tedy pohotově zahájila skupina, která hrála už v odpoledním programu pořádaném nadací v pražské Lucerně, kde také probíhala podpisová petice Obecné deklarace OSN k ochraně zvířat - PILGRIM PIMPLE. Punková kapela ve složení tři muži a housle, harmonika a kytara (úžasně modrá kytara) –
zvolila písně, které lahodily uchu i srdci. Moc pěkné. Dobře to řekl usměvavý kytarista na závěr: „Víte, my to neděláme pro lidi, my to děláme pro zvířata.“ Bylo krátce po 18.hodině, když dorazil i poslední návštěvník – asi osmiletý udýchaný chlapec se školním batohem na zádech, s papírovým drakem v podpaží a se třemi modrými balónky v ruce. „Já běžím rovnou z drakiády“... A tak tenhle večer začal jak nejlépe mohl - úsměvem. A pak zaznělo Slovo. To velké písmeno na začátku je věru na místě - patřilo totiž čestnému patronu Nadace na ochranu zvířat - herci, profesoru Radovanovi Lukavskému. Jeho sametově hebký, melodický hlas je nezaměnitelný. I kdyby se snad na někoho zlobil, muselo by to znít jako pohlazení... V podání Radovana Lukavského zazněly myšlenky z knihy prof.Johna Webstra O životní pohodě zvířat aneb Střízlivé kázání o ráji. Tady je aspoň několik myšlenek o soužití lidí a zvířat.
= Ať se nám to líbí nebo ne, člověk vládne nad zvířaty. Kdekoli se na této planetě dělíme o prostor, jsme to my, ne oni, kdo určuje, kde a jak budou žít.= Chceme-li naše soucítění s životem a úctu k němu proměnit v praktický prospěch pro jiné druhy, zvýšit jejich naději na přežití a kvalitu života, potřebujeme víc než správně smýšlet. Musíme i správně jednat.
= A ještě něco přidávám - co by asi řekla zvířata člověku, kdyby to byla slova, kterými se s ním mohou dorozumět:
= Člověče, který máš srdce a rozum, dbej, prosím, aby byla zachována práva, která mám jako živá bytost na této planetě, kde žijeme společně.
= Pomoz mi ukojit žízeň a hlad čerstvou vodou a krmí, aby bylo zachováno moje zdraví a síla.
= Vykaž mi vhodné místo k odpočinku a chraň mě před nepohodou a nepřátelským okolím.
= Nedovol, abych trpělo, ošetři má zranění a najdi způsob, jak vyléčit moje nemoci.
= Chováš-li mě pro svůj užitek nebo potěšení, poskytni mi prostor, který pro mě nebude vězením a dopřej mi blízkost mých druhů.
= Osvoboď mě od strachu, úzkosti a strádání těla i duše.
= Protože i já, člověče, vnímám, cítím a miluji podobně jako Ty.
= Prosím, nezklam mou důvěru a lásku k Tobě, ona je často smyslem mého života.
= A nedopusť, člověče, aby oddanost mého srdce zahanbila rozhodnutí Tvého rozumu.
Dodat k těmto slovům další, není zapotřebí...
Na vystoupení Radovana Lukavského navázala paní Alena Heinová poděko-váním lidem a firmám, kteří Nadaci pomáhají. Potěšilo mne, že vysoce ocenila výbornou spolupráci s internetovými Pozitivními novinami v čele se šéfredaktorem Václavem R. Židkem a vydavatelem, panem Pavlem Loužeckým. Díky půjčovně Karneval mohli studenti v kostýmech zvířat celé odpoledne upozorňovat návštěvníky Lucerny na možnost podepsat podpůrnou petici dokumentu světového významu - Obecné deklarace OSN k ochraně zvířat.
A pak ještě krátký rozhovor s prezidentkou Nadace paní Marcelou Lund.
Jak dokázala nejen v roce 1994 Nadaci založit, ale pak ji dál i vést, přes překážky, přes problémy, které neziskové organizace mají. Chce to jistě rozhodnost, vůli, vytrvalost – a hlavně dotáhnout všechno do zdárného konce. Odpověď paní prezidentky byla vyslovena jednoduše a skromně, ale všem bylo jasné, že za těmito slovy se skrývá spousta každodenních malých bitev a doslova mravenčí práce (jak jinak, když jde o Nadaci na ochranu zvířat).
Dalším hudebním zážitkem bylo vystoupení houslového virtuose Alexandra Shonerta a jeho matky, klavírní virtuosky Natalie Shonert. Skladby světových mistrů v jejich podání vytvářely v kombinaci s videoprojekcí obrazů Zdeňka Hajného jedinečnou atmosféru. Tleskalo se tolik, že přišla odměna v podobě hudebního přídavku z umělcovy vlastní tvorby. A tak nakonec všichni poznali ve skutečnosti, co to znamená "odpoutat se od zemské gravitace" - jak řekl o Shonertově hře prof.Štraus.
Ještě několik brilantních tónů, několik slov na rozloučenou... Jenže domů se nikomu nechtělo. Povídalo se a diskutovalo, ochutnávalo výborné bio pečivo a přírodní ovocné šťávy, kterými hostila přítomné nejen sponzorsky, ale především chutně a zdravě společnost Country life.
Vlastně se nedivím, že v Křišťálové čajovně Galerie Cesty ke světlu vyzařují krystaly tolik pozitivní energie. Vždyť je v nich nakumulováno všechno, co se odehrává během večerů, kdy se tu setkávají lidé s uměním a osvětou. Jsou v nich laskavá a moudrá slova, soustředěná pozornost, zklidnění i smích, slzy radosti i dojetí, barvy, světlo a tma – a lidské teplo.
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 10. 2006.