Poděkujme zvířatům, že mají tolik trpělivosti s námi, s lidmi…

Rubrika: Literatura – Zbývá dodat...

Akce ke Světovému dni zvířat  

Ten den našel svůj večer v krásném a pokojném prostředí Křišťálové čajovny Galerie Cesty ke světlu, kterou otevřel přátelům a ochráncům zvířat její tvůrce, malíř a psychoterapeut dr.Zdeněk Hajný. A byl to večer nevšední. 
Pod názvem  „Žijeme tady společně – lidé a zvířata na jedné modré planetě“ pořádala  toto setkání Nadace na ochranu zvířat za osobní účasti prezidentky Nadace paní Marcely Lund.

Zdeněk HajnýKřišťálová čajovna Galerie Cesty ke světlu
Program zahájil pan Zdeněk Hajný, jehož magické obrazy byly v průběhu programu promítány na velkoplošné obrazovce. Pořadem provázela s noblesou sobě vlastní paní Alena Heinová.

A za chvíli jsem  měla stejný pocit, jaký zaznamenala ona hned v úvodu –  jako by se tu sešla jedna velká rodina, známí a přátelé, které spojuje stejný cíl: Chránit ty živé bytosti, které si samy pomoci nemohou -  zvířata. A vyřídila i pozdravení paní Marty Kubišové, která měla program zahájit, ale zaskočila  ji chřipka. Program tedy pohotově zahájila skupina, která hrála už v odpoledním programu pořádaném nadací v pražské Lucerně, kde také probíhala podpisová petice Obecné deklarace OSN k ochraně zvířat - PILGRIM PIMPLE. Punková kapela ve složení tři muži a housle, harmonika a kytara (úžasně modrá kytara) – Hudební skupina PILGRIM PIMPLEzvolila písně, které lahodily uchu i srdci. Moc pěkné. Dobře to řekl usměvavý kytarista na závěr: „Víte, my to neděláme pro lidi, my to děláme pro zvířata.“
Bylo krátce po 18.hodině, když dorazil i poslední návštěvník – asi osmiletý udýchaný chlapec se školním batohem na zádech, s papírovým drakem v podpaží a se třemi modrými balónky v ruce. „Já běžím rovnou z drakiády“... A tak tenhle večer začal jak nejlépe mohl - úsměvem. 
 
A pak zaznělo Slovo. To velké písmeno na začátku je věru na místě - patřilo totiž čestnému patronu Nadace na ochranu zvířat - herci, profesoru Radovanovi Lukavskému.  Jeho sametově hebký, melodický hlas je nezaměnitelný. I kdyby se snad na někoho zlobil, muselo by to znít jako pohlazení... V podání Radovana Lukavského zazněly myšlenky z knihy prof.Johna Webstra O životní pohodě zvířat aneb Střízlivé kázání o ráji.  Tady je aspoň několik myšlenek o soužití lidí a zvířat.

Radovan Lukavský= Ať se nám to líbí nebo ne, člověk vládne nad zvířaty. Kdekoli se na této planetě dělíme o prostor, jsme to my, ne oni, kdo určuje, kde a jak budou žít.
= Chceme-li naše soucítění s životem a úctu k němu proměnit v praktický prospěch pro jiné druhy, zvýšit jejich naději na přežití a kvalitu života, potřebujeme víc než správně smýšlet. Musíme i správně jednat.
= A ještě něco přidávám  - co by asi řekla zvířata člověku, kdyby to byla slova, kterými se s ním mohou dorozumět:
=
Člověče, který máš srdce a rozum, dbej, prosím, aby byla zachována práva, která mám jako živá bytost na této planetě, kde žijeme společně. 
=
Pomoz mi ukojit žízeň a  hlad čerstvou vodou a krmí, aby bylo zachováno moje zdraví a síla.
=
Vykaž mi vhodné místo k odpočinku a chraň mě před nepohodou a nepřátelským okolím.
=
Nedovol, abych trpělo, ošetři má zranění  a najdi způsob, jak vyléčit moje nemoci.
=
Chováš-li mě pro svůj užitek nebo potěšení, poskytni mi prostor, který pro mě nebude vězením a dopřej mi blízkost mých druhů.
= Osvoboď mě od strachu, úzkosti a strádání těla i duše.

=
Protože i já, člověče, vnímám, cítím a miluji podobně jako Ty. 
=
Prosím, nezklam mou důvěru a  lásku k Tobě, ona je  často smyslem mého života.
=
A nedopusť, člověče, aby oddanost mého srdce zahanbila rozhodnutí Tvého rozumu.

Dodat k těmto slovům další, není zapotřebí...  
 
Na vystoupení Radovana Lukavského navázala paní Alena Heinová poděko-váním lidem a firmám, kteří Nadaci pomáhají. Potěšilo mne, že vysoce ocenila výbornou spolupráci s internetovými Pozitivními novinami v čele se šéfredaktorem Václavem R. Židkem a vydavatelem, panem Pavlem Loužeckým. Díky půjčovně Karneval mohli studenti v kostýmech zvířat  celé odpoledne upozorňovat návštěvníky Lucerny na možnost podepsat podpůrnou petici dokumentu světového významu - Obecné deklarace OSN k ochraně zvířat.
 
A pak ještě krátký rozhovor s  prezidentkou Nadace paní Marcelou Lund.
Jak dokázala nejen v roce 1994 Nadaci založit, ale pak ji dál i vést, přes překážky, přes problémy, které neziskové organizace mají. Chce to jistě rozhodnost, vůli, vytrvalost –
a hlavně dotáhnout všechno do zdárného konce. Odpověď paní prezidentky byla vyslovena jednoduše a skromně, ale všem bylo jasné, že za těmito slovy se skrývá spousta každodenních malých bitev a doslova mravenčí práce (jak jinak, když jde o Nadaci na ochranu zvířat).
 
Houslový virtuos Alexandr Shonert a jeho matka, klavírní virtuoska  Natalie Shonert.Dalším hudebním zážitkem bylo vystoupení houslového virtuose Alexandra Shonerta a jeho matky, klavírní virtuosky  Natalie Shonert. Skladby světových mistrů v jejich podání vytvářely v kombinaci s videoprojekcí obrazů Zdeňka Hajného jedinečnou atmosféru. Tleskalo se tolik, že přišla odměna v podobě hudebního přídavku z umělcovy vlastní tvorby. A tak nakonec všichni poznali ve skutečnosti, co to znamená "odpoutat se od zemské gravitace" - jak řekl o Shonertově hře prof.Štraus.
Ještě několik brilantních tónů, několik slov na rozloučenou... Jenže domů se nikomu nechtělo. Povídalo se a diskutovalo, ochutnávalo výborné bio pečivo a přírodní ovocné šťávy, kterými hostila přítomné nejen sponzorsky, ale především chutně a zdravě společnost Country life. 

Vlastně se nedivím, že v Křišťálové čajovně Galerie Cesty ke světlu vyzařují krystaly tolik pozitivní energie. Vždyť je v nich nakumulováno všechno, co se odehrává během večerů, kdy se tu setkávají lidé s uměním a osvětou. Jsou v nich laskavá a moudrá slova, soustředěná pozornost, zklidnění i smích, slzy radosti i dojetí, barvy, světlo a tma – a lidské teplo.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 10. 2006.