Miroslav Sígl: Malované ústy a nohama

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti


Každoroční pozdrav přichází v předstihu do našich domovů poštovní zásilkou od handicapovaných, tělesně postižených umělců z celého světa. Jejich obrázky malované nohama nebo ústy vydává u nás nakladatelství UMÚN (umělci malující ústy a nohama) v Liberci. Letošní bohatá kolekce obsahuje vánoční přání, aršíky jmenovek na dárky, nástěnné a kapesní kalendáře a k tomu navíc – přehled svátků České republiky, které nás očekávají v příštím roce.

Toto liberecké nakladatelství bylo založeno u nás v roce 1993 v úzké vazbě na celosvětové sdružení malířů malujících ústy a nohama se sídlem v Lichtenštejnsku. Jeho zakladatelem byl A. F. Stegmann (*1912), který onemocněl dětskou obrnou již ve dvou letech, kdy ochrnul na horní končetiny. Sotvaže začal chodit do školy, objevili v něm jeho učitelé mimořádný malířský talent. Malování se stalo nejen zálibou, ale později i povoláním. Jako mladý umělec se představoval svými oleji, akvarely, výrobky ze dřeva nebo z kamene – veškeré potřebné nástroje přitom rovněž ovládal jen ústy.


Právě při svých zahraničních cestách, kde vystavoval své obrazy, zjistil, že podobně postižených umělců je ve světě vícero, takže ve svých dvaceti letech v roce 1932 založil společnost, která se začala zabývat vydáváním a prodejem jejich umělecké tvorby. Až do roku 1984 byl prezidentem tohoto sdružení, nástupkyní po něm Marlyse Tovae a nynějším představitelem je Eros Bonamini.

Podobná nakladatelství existují již v 60 zemích. Nejenže vydávají a vystavují díla svých umělců, ale talentovaným poskytují tvůrčí stipendia a vyplácejí doživotně honoráře, plynoucí z autorství jejich reprodukovaných děl. Jde přitom o dobročinnou celosvětovou organizaci, jejíž členové nechtějí být odkázáni na milodary, ale žijí jako ostatní lidé, živí se svou prací a tvorbou. Tu za ně prodává a rozšiřuje jejich sdružení, jsou tak ušetřeni případných ztrát a rizik z komerční činnosti.

Činnost našeho libereckého UMÚN se postupně rozrostla na podporu různých sociálních domovů, kde žijí a pracují malíři, malující ústy nebo nohama – vedle kmenového ústavu v Hodkovicích nad Mohelkou, jde o Benešov u Semil, Novou Ves u Chrastavy či Litovel. Pravidelná stipendia pro tyto umělce přicházejí například také z Lichtenštejnska.

Od roku 1995 začalo UMÚN díla svých umělců vystavovat. V Praze to byly výstavy například v Klementinu, Galerii Franze Kafky, ve Strahovském klášteře, dalšími místy, kde viděli návštěvníci obrazy nezvyklých malířů, jsou vedle Liberce a Jablonce nad Nisou ještě Turnov, Prachov u Jičína, Lázně Bělohrad, Votice, Mariánské Lázně, Lázně Košumberk, Ostrava, Šumperk, Benešov nad Ploučnicí a České Budějovice.

Letos byly obrazy tělesně postižených umělců vystaveny od května až do srpna na šumavském hradě Velhartice – ano, onoho městečka, z něhož pocházel známý Bušek z Velhartic, komorník Karla IV. Také zde po dlouhá léta byly ukrývány české korunovační klenoty.


Stalo se tradicí, že liberecké UMÚN déle než 15 let spolupracuje se spřízněnými poetickými členy Literárního klubu Pegas Mělník, jejichž dílka dobře zná, a která oslovují svými verši malíře na celém světě. Vedle úryvků z veršů našich klasiků se u mimořádně vkusných a umělecky hodnotných obrázků objevují také jména básníků mělnického Pegasu (abecedně): Marie Dolistové, Josefa F. Jirouška, Pavla Kukala, Jindry Lírové, Miroslava Sígla, Blanky Štráchalové nebo Jiřího Zubíka.

         

Pro představu otiskujeme s povolením nakladatelství několik ukázek prací, jež vzbuzují velký zájem v naší veřejnosti už po mnoho let a nemohou chybět ani letos. Patří jim za ně náš obdiv a velký dík. Provázejí nás celým rokem. 

 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 12. 2010.