Austrálie je obyčejně označovaná jako nejsušší kontinent na světě. Ano, do minulého týdne to byla pravda. Po dlouhých deset let byla Austrálie sužována neuvěřitelným suchem. Hlavně obrovský stát Queensland a Nový Jižní Wales. Suchům nebyl ušetřen ani menší stát Victoria, kde hladina vodních rezervoárů postupně spadla na  32%. Státní vláda ve snaze najít řešení a předejít krizi v dodávce pitné vody obyvatelstvu staví za několik bilionů dolarů odsolňovací zařízení poblíž Melbourne. Dlouhotrvající sucha přivedla tisíce farmářů na mizinu a dohnala desítky zoufalých mužů k sebevraždě...

 

Od minulého týdne se Austrálie jako mávnutím kouzelného proutku zlé čarodějnice změnila z nejsuššího na nejmokřejší kontinent. Tato kouzelná země je, kromě státu Západní Austrálie, zatopena. To, co již několik dnů můžeme sledovat od rána do večera na televizních obrazovkách, se vymyká jakékoliv představě.

Katastrofa začala díky nevídaně prudkým tropickým dešťům v severním Queenslandu. Půvabná městečka s divokou tropickou přírodou a koloniální architekturou  byla náhle pohlcena přívaly vod. Bundaberg, město proslulé svým rumem, bylo odříznuto od světa. Osmimetrová vlna, kterou nikdo neočekával a která se přehnala za hukotu, který svědci přirovnávali k výbuchu bomby, zdevastovala část malebného vnitrozemního města Toowoomba, kde se každoročně pořádají slavné květinové festivaly. Vidím před sebou televizní záběry hnědých peřejí ženoucích se rychlostí uragánu hlavní ulicí tohoto většího města se 130 tisíci obyvateli. Auto za autem, auta osobní, zrovna tak jako těžké a velké dodávky, žene příval vody ulicemi bůhví kam. Rychlost proudu je jasně vidět na tom, jak auta před sebou porážejí stromy, ke kterým je proud zanesl lehce jako sirky. Příští den ukázal neuvěřitelnou spoustu automobilů navršených na sobě jako jednu velkou horu. Zrovna tak utrpělo 74 tisícové město Rockhampton, včetně jeho historických budov lemujících rozběsněnou řeku Fitzroy.

 

Spoušť však pokračuje dál. Malá vnitrozemní městečka a vesničky zcela mizí pod vodou. Netrvá dlouho a premiérka Queenslandu Anna Bligh se slzami v očích prohlašuje, že neuvěřitelných 75% jejího státu je v těžké krizi. Premiérka ukazuje pravý leadership, který je uznáván lidmi bez rozdílu politického smyšlení. Varuje před tím, co stát ještě v příštích dnech nemine. Je na ní vidět, že prakticky nespí. Je na místech největších povodní, navštěvuje evakuační centra, informuje, radí. To s ní nakonec dělá i naše předsedkyně vlády Julia Gillard, která slibuje okamžitou federální pomoc. Strhaná tvář premiérky však dává lidem útěchu. Slibuje, že stát na nikoho nezapomene. A pláče nad ztracenými životy, protože povodně si vyžádaly daň nejtvrdší. Počet ztracených životů roste. Děti a staří lidé jsou prvními obětmi povodní. Také denně vzrůstá počet nezvěstných. První den je pohřešováno přes 70 nešťastníků...

 

Obětmi však nejsou jenom lidé. Zrovna tak naše milovaná zvířátka sdílí osud s lidmi a trpí. Vidíme například záběry záchranářů, kteří vezou v člunu vyčerpané klokany. A nabízí se smutná myšlenka, kolik asi medvídků koalů, klokánků, oposumů a jiných, námi tolika milovaných australských zvířátek, ve vodách zahynulo.  

 

Nastává paradoxní situace, při které jsou místa, kde hladina vody k úlevě obyvatel, kteří se konečně mohli vrátit do svých obydlí, opadla, znova pohlcována přívalem povodně. Těmto lidem uštědřil osud opravdu tvrdou ránu. Další nutná evakuace do bezpečí, další prolité slzy a naprostá beznaděj...

 

Po pár dnech se vody stěhují směrem na jih, k hlavnímu městu Queenslandu, Brisbane. Netrvá dlouho a neutěšené prognózy meteorologů ohledně záplav této moderní metropole se naplňují do puntíku.

 

Řeka Brisbane, která se jako had vine středem tohoto tropického města, se během několika hodin rozvodní natolik, že pohltí vše, co je v jejím okolí. Tisíce lidí je rychle evakuováno. Mnozí nemají ani čas zachránit pár nejdůležitějších věcí, jde o životy. Na obrazovkách opět vidíme nemilosrdně mocnou ruku matičky přírody. Obrovský stadión je zaplaven, stovky, tisíce obydlí, obchodů, bussines center se stavá obětí hrozného živlu. Populární Southbank, tolik vyhledávaná rodinami s dětmi za slunných dnů díky svojí veliké umělé pláži, je docela pod temně hnědou zuřící vodou. Střed města, obyčejně pulsující životem, je zrovna tak zatopen a mění se v téměř strašidelnou kulisu bez známky života. Z bezpečnostních důvodů je dvě stě tisícům lidem vypnuta elektřina. Zrovna tak jako při povodních na sever od Brisbane, i zde je stále rostoucí nebezpečí, že přestanou pracovat zařízení na přípravu pitné vody a že Brisbane bude zamořeno odpadními vodami. Lékaři varují před nemocemi přenášenými komáry a radí lidem převařovat vodu na pití. Jak však převařit, když není proud? Další varování přichází ohledně agresivních bull žraloků, kteří lidé v řece viděli a jedovatých hadů, které voda vyplavila z děr.

 

Pohled na řeku, spíše připomínající rozbouřené moře, je neuvěřitelný. V jejím rychlém proudu se nesou utržené lodě, čluny, jachty, pontóny, kontajnery, střechy domů, matrace a vůbec všechno možné, co řeka mohla vzít. Lodě narážejí do mostů, které je pod silou toku drtí, aby jejich zbytky pohltily vodní víry.

Televize přináší rozhovory s lidmi, kteří přišli, kromě holých životů, o všechno. I já se dozvídám, že příbuzní přišli o krásnou farmu, kterou prakticky svými silami v potu tváře po několik let budovali a do které se teprve před rokem nastěhovali. Někteří lidé, hlavně ti, kteří nevědí, co se stalo s jejich blízkými, pláčí. Většina však přistupuje k situaci s typicky australským postojem: “Ano, je to hrozné, co se stalo, ale my se oklepeme, znovu z trosek vše vybudujeme a život půjde dál.” Někteří lakoničtí Australané z bezpečí na kopečku v hospodě pijí pivo, při kterém živě diskutují o tom, co se kolem nich právě děje.

 

14. ledna 2011, voda v Brisbane podstatně opadla a odhalila neuvěřitelnou spoušť, kterou žádná slova nedovedou popsat. Domy, továrny, školy, tisíce ulic obaleny bahnem, těžké zemědělské stroje, kamióny, obrovské, zbrusu nové důlní stroje, nákladní auta leží roztroušeny jako dětské hračky po cestě, kudy se ubíral říční proud.

 

Počet mrtvých vzrostl na 15 a nezvěstných na 85 lidí. Experti se domnívají, že počet obětí se zvýší…

 

Ke slovu se také dostávají ekonomové a politici, kteří předvídají jak negativní tak pozitivní dopad pro australskou ekonomiku. Zemědělství Queenslandu více méně přestalo existovat. Nesčetné množství podniků bylo natolik zničeno, že přirozeně budou propouštět zaměstnance. Na druhé straně zničená infrastruktura, silnice, mosty, železnice, zrovna tak jako privátní obydlí budou muset být znovu vystavěné. Všechna obydlí, která ztratila proud, budou muset být nejdříve prohlédnuta a schválena elektrikáři, než se obnoví dodávka proudu. To všechno bude mít paradoxně příznivý dopad na naši ekonomiku, protože povodně poskytnou mnoha lidem pracovní příležitosti. Buď jak buď, experti se shodují na tom, že převýstavba Queenslandu bude trvat mnoho let a stát bilióny dolarů.

 

Zatímco o tomto píši a v Queenslandu začíná veliký úklid, záplavy se přenesly do severního Nového Jižního Walesu, kde bylo dneska několik malých vesniček evakuováno a krajina, kterou důvěrně znám, neboť v těchto čarokrásných místech trávíme každoročně dovolenou, se proměnila v jeden ohromný rybník. Naštěstí se však prozatím vody vyhnuly větším městům.

 

Díky nepřestávajícím a neobvykle dlouho trvajícím dešťům začaly záplavy ve Victorii, v Jižní Austrálii, a byť se to zdá neuvěřitelné, i na ostrově Tasmánii…

Předevčírem jsme se vraceli autem od dcerky a vnoučátek z pobřežního hnízda Torquay. Cestou se otevřelo celé nebe a lilo tak hustě, že jsem musel z bezpečnostních důvodů zastavit. Zatímco jsem nadával, že se mi kvůli počasí o něco prodlouží cesta domů, uvědomil jsem si, jak stateční jsou obyvatelé Queenslandu, kterým takto lilo nepřetržitě několik dnů. Lidé, kteří přišli o všechno, co zpříjemňuje naše životy. Obdivuji jejich odhodlání oklepat se a žít dál, i když vím, že to pro mnohé bude zatraceně těžká věc. Společně s milióny dalších lidí jim držím palce…

 

Můj obdiv a dík jako Australana patří stovkám dobrovolníků, policii, hasičům, armádě a pracovníkům jak státních tak dobrovolných organizací, kteří nezištně a často s velkým osobním rizikem byli a dodnes jsou zapojeni v záchraných akcích. Můj dík patří tisícům Australanů, kteří jako ostatně pokaždé, když je zapotřebí, ukázali pravého australského ducha, sáhli hluboko do kapsy a během jednoho večera dokázali sebrat kolem 11miliónů dolarů na oběti povodním!

Chlapi mají právo plakat! Plakal jsem před dvěma roky při požárech buše a nestydím se za slzy ani dnes...