Sklo se stává barevným, je-li obohaceno některými přírodninami. Pak propouští pouze část paprsků, ostatní pohltí a tím se stává barevným… Tolik si pamatuji ze školy. Asi to nebude odpověď na jedničku, ale chemie, to je obor mého syna. Já jsem přes dějepis, staré pohlednice a fejetony. No a tady se to vše tak trochu propojuje. Dějiny skla v Čechách je téma přece velmi blízké všem, kteří mají rádi svůj kraj se vším všudy…

Kousíček před námi byly Benátky, ale tam, kde jim docházel dech, přišel český sklář se svou troškou do mlýna. Nejznámější byla královsky nachová červeň – zlatý rubín. Až se doma rozhodnete preparovat ze skla zlato, tak 10 gramů zlata získáte ze 100 kg skloviny, 506 gramů zlata získáte ze 100 kg skleněné suroviny… Tudy tedy vaše cesta ke zbohatnutí nevede.

Čeští skláři se rozhodli sklovinu ochutit něčím, co obarví závratí, něčím, po čem se sklo stane nepřekonatelně krásné… A tak se tavilo jasným či kouřovým plamenem, do skloviny se dávalo železo, sklo bylo zelené či žluté. Mangan barví sklo ametystově, dvojmocný žlutě, šestimocný zeleně, záleží na skláři… A to umí jen skláři – machři. A že jich v Čechách nebylo málo! Selén. Patří mezi nejmladší objevy sklářské chemie a dává sklu kalně žlutou barvu. Zrovna tak kobalt, ten barví ultramarínově, sirník kademnatý dává sklu barvu sírově žlutou. Co je však nějaký sirník proti „zlatému rubínu“, barvě snů a pověstí českého skla?

Barva „zlatý rubín“ prý vznikla z lásky dvou milenců, kteří vhodili do skleněné taveniny své snubní prstýnky. Po pravdě, bylo to jinak. Tahle neskutečná barva je dítkem alchymistů, té zázračné doby Rudolfa II. a jeho následovníků, hledajících elixír života a kámen mudrců. Korunu tomu nasadil i středověký lékař Paracelsus, který věřil, že číše ze zlatého rubínu udělují nápojům a lektvarům zvýšenou léčivou moc. Věř a víra tvá tě uzdraví.

Skutečný a reálný objevitel zlatého rubínu byl záhy obviněn, že rubín barví lidskou krví. Byl obžalován z čarodějnictví a jen na přímluvu někoho hodně moc nahoře byl z rukou inkvizice vyreklamován. V hutích se pak zlatý rubín skutečně dělal tak, že ryzí zlato – rakouské dukáty se rozpouštěly v lučavce královské a vzniklý roztok se přilil k písku, aby se zlato s kmenem lépe promísilo.

Prosím, nezkoušejte to doma, škoda těch krásných dukátů. Dnes už i moderní sklářské hutě používají čistých preparátů chloridu zlatitého v ampulkách. Toho zlata zas není potřeba tolik. Dvoutisícina procenta zlata už dává zřetelné zabarvení. To se moc nevědělo ani tehdy, když za Velké francouzské revoluce Národní konvent v domnění, že všechna červená okna jsou zlaté rubíny a obsahují tedy zlato, dal odvézt červené výplně katedrálních oken do pařížské mincovny, aby z nich razil zlaté mince. Zlatému rubínu, královské barvě skla, předcházela barva měděného rubínu. Ten byl rozšířen zejména v českých sklářských hutích tak, že lze i z toho soudit, že pokud zlatý rubín není náš český vynález, pak měděný určitě…

Pokud jsem pábitel a fabulátor, pak se ještě musím mnohé učit. Držím v ruce telefonní seznam pro kraj 6. Liberec 1951–52. Tedy, zbrusu nový před 60 lety. Poučný až mravoučný manuál, jak zvednout sluchátko a volit a pokud se nic neděje, opakovat a být trpělivý, neboť nic se neděje, aby v tom nebyla kohosi vůle... A protože i telefonování bylo zpolitizováno, povšimněte si prosím citací hesel psaných pod čarou jen jako bonus pro telefonní abonenty, třešnička, sladká ozdoba, co krášlí dort.

Posuďte sami, co nám dnes v telefonních seznamech tak moc „schází“, o čem si můžeme dát jen zdát. Důležité je, že telekomunikace tehdy i dnes „hledají“ jak využít čekací doby. Tady je prostor daný dnes reklamě a tehdy věnovaný politickým heslům.

Posuďte sami, co nám při telefonování bylo předkládáno: Industrializace - cesta Slovenska k socialismu, Nejlepší z mladých jdou do dolů a hutí, Tam se dobře daří, kde JZD hospodaří, První místo v soutěži musí patřit mládeži, Sokol patří pracujícím, Společné hospodaření v JZD, Konec staré dřiny, Vzornou prací pomáháme plnit Gottwaldovy pětiletky, Bojujeme za světový mír! Ještě směleji vpřed k socialismu!, JZD cesta k blahobytu, Ještě směleji a usilovněji vpřed ke komunismu, Hornictví povolání správných chlapců!, Plán splníme, mír uhájíme!, Sovětští hrdinové práce, vzor našich úderníků, S presidentem Gottwaldem vpřed k budování socialismu v naší zemi, Na širokých lánech JZD boháčům pšenice nepokvete, Sláva úderníkům, novým hrdinům dělnické třídy, Největší sláva je pracovat na vybudování socialismu u nás, Industrializace, cesta k socialismu, Na cestě k socialismu neznáme překážek…

Na každé stránce telefonního seznamu taková moudrost. Pokud byste jeden každý verš nějak zpochybnili, pak by vás čekal skutečný, reálný trest za rozvracení republiky a to obnášelo 3–5 let natvrdo. Telefonní seznam nebo seznam možností, za které, když je zpochybníte, půjdete do vězení. Jak je možné, že titíž lidé v roce 1951, tato hesla přijímali a později jen kroutili hlavami, že jim přišlo normální, že hesla akceptovali.

Po založení Klubu českých turistů roku 1888 už následujícího léta učitel Jan Buchar vedl první skupiny turistů přes Jilemnici do Krkonoš. Je pryč doba hledačů drahokamů, těch, co hledali bylinky, klid a odloučení od světa. Nejvíc návštěvníků přichází do Jilemnice díky turistice a lyžování. Jilemnice se stala kolébkou lyžařského sportu v Čechách.

V prosinci roku 1892 objednal hrabě Jan z Harrachů dva páry lyží z Norska. Podle nich nechal na Štěpanické pile zhotovit lyže pro svůj lesní personál, aby jim v zimě usnadnil těžkou práci v horách zavátých sněhem. Netrvalo dlouho a jízda na lyžích pronikla do všech vrstev a stala se oblíbených sportem. Právě v Jilemnici byla záhy založena první „ski“ organizace Českého Krkonošského spolku a odtud byly podnikány první výstupy na Krkonošské hřbety.

Z Jilemnice se na podzim roku 1684 vypravil do Krkonoš královéhradecký biskup Jan z Talemberka, doprovázen četným průvodem, aby vysvětil pramen Labe. Samotná Jilemnice, tehdy okresní město s 3.900 obyvateli a s neměnnou nadmořskou výškou 464 metrů, byla ještě ve 30. letech minulého století známá svým tkalcovství. Specialitou textilní výroby byly kapesníky, které odtud šly do celého světa. Jilemnice se díky své strategické poloze stala výchozím bodem Krkonoš. Odtud je blízko téměř všude, kam si to namíříte. Na cestu po horách nebo si prohlédnout světoznámé sklárny v Harrachově. Tenhle kraj je krásný v létě i v zimě. Ne nadarmo se o Jilemnici říká, že je bránou do nejkrásnějších partií nejoblíbenějších hor – do Krkonoš.