Egon Wiener: Motýlka už na pasece nechytíš | Stalo se v Doubí | Zahradní slavnost

Rubrika: Literatura – Fejetony

Motýlka už na pasece nechytíš

„Šmeterlink“, hezky po německu, motýlek po česku, má přinejmenším dva významy. První, to je takový přírodní, živý drahokam, který lítá z kytky na kytku, druhý je součástí oblečení do společnosti, něco jako vázanka na krku muže. Motýlek. K té součásti mužského oblečení mě váže příhoda z blízkého obchodního domu v Görlitz. S otcem, který měl ještě předválečné německé školy, jsem kupoval mého prvního motýlka, šmeterlinka – jak zní překlad slova motýlek. Prodavačka nás sice zdvořile obsloužila, ale otci řekla: „Ač mluvíte perfektně německy, ihned se pozná, že nejste Němec. Naši zdejší zákazníci kupující motýlka chtějí motýlka, ale vysloví, že chtějí mouchu…“

Já vás ale nechci zvát do příhraničních německých řetězců obchodních center, ale na zcela unikátní výstavu živého zvěrstva, nebývale krásnou a originální výstavu živých exotických motýlků, sklípkanů, želv, varanů, ryb, opiček a žab a to tak blízko za našimi hranicemi s Německem, že to ani blíž už nejde. Když v Žitavě po půl hodině klidné jízdy autem z Liberce vystoupíte u nádraží, přesednete na úzkorozchodný vláček směr lázně Oybin. V půli cesty se souprava rozdělí a vy máte před sebou dojezd do dalších lázní – Jonsdorf. To vše úžasnou krajinou žitavských hor a parní soupravou jedné z nejkrásnějších úzkorozchodných tratí bývalé NDR.

Zde, v Jonsdorfu, opravdu jen pár minut od hranic s ČR, máte možnost vidět motýlí farmu, která stojí za zhlédnutí a kterou jsem nikde jinde zatím neviděl. Motýlci od těch malých až po ty velké vám sedají do vlasů, na brýle, na ruce. Všude kolem vás je jak v parních lázních a k tomu se ozývá tajemné volání nikoli malých opiček, ale… - ne, nějaké tajemství si musíte odhalit sami. Prostě dokonalá iluze jihoamerického pralesa. Výlet ocení především děti, expozici si prohlídnete do třiceti minut a neunaví vás. Přeji vám příjemnou zábavu.

Stalo se v Doubí

Jak moc jinak a lépe se žije dnes, než lidem před 115 lety třeba v Doubí u Liberce. Jak mladí vědí z vyprávění, Liberec a celé jeho okolí bylo plné textilních továren. Lidé si práce vážili a právě proto svou účastí na manifestaci (průvodu) 1. máje dokazovali, že jsou jednotni. Manifestace probíhaly v Liberci a dělníci z obcí kolem Liberce jako např. z Pavlovic, Ruprechtic, Rochlic, Doubí na ni posílali své delegace do průvodu s vědomím, že mohou být propuštěni z práce. To se opravdu v roce 1896 stalo ve Vesci u firmy Lederer a Wolf, za socialismu závod 16 národní podnik Kolora Semily, blahé paměti.

120 dělníků bylo za účast na 1. Máji vyhozeno z práce. Téměř všichni. Celá fabrika se bránila tím, že vstoupila do stávky. Majitelé si najali stávkokaze a ti se dostali do sporu s hlídkujícími dělníky v okolí továrny. Vedení fabriky si zavolalo na pomoc četníky, kteří 21. května 1886 nedaleko školy v Doubí do zástupu dělníků dali střílet. Tři zranění byli do nemocnice odvezeni už mrtví a skončil tak i jeden dvanáctiletý chlapec, který cestou vykrvácel z průstřelu lýtka.

Celý krvavý incident vyvolal v Rakousku-Uhersku mimořádnou odezvu i proto, že velitel četnického oddílu byl za tento zákrok vyznamenán. Do Liberce přijel sociálnědemokratický poslanec dr. Viktor Adler, který sice plameně řečnil, ale žel zastřeleným dělníkům život a propuštěným práci nevrátil.

Bývalý režim tohoto státu jim postavil v roce 1971 pomníček u školy v Doubí. Jak moc se naše generace vzdálila myšlení těch, co žili na počátku minulého století! Budeme umět i my hájit své zájmy, budeme umět jít a riskovat třeba i své životy? My staří jsme zpohodlněli a mladí se zdají být většinou jak z jiné planety. Nechápou nás, natož ty před 115 lety, a mají nás za blázny. Věří v demokracii, v multikulturu a občanské svobody. Jak jinak. Mají všechno. Jsou studovaní, mají svá povolání, ale i své hypotéky, své babičky a dědečky k multifunkčnímu použití.

Zahradní slavnost

Kolik mi bylo? 17 let a jako řada mých spolužáků z liberecké dvanáctiletky jsem seděl v přeplněném sále PKO v Liberci. Byl čtvrtek a psal se rok 1964. Šest stovek se nás sešlo na představení pražského divadla Na Zábradlí a sledovali jsme, poprvé mimo Prahu, divadlo absurdity, hru Václava Havla Zahradní slavnost v režii toho nejlepšího, Otomara Krejčího.

Považte už jenom to, že autorem hry byl synovec odsouzeného „kolaboranta“ s nacismem a syn kapitalisty, majitele prvorepublikových filmových ateliérů Barrandov. Šedesátá léta dala šanci i dětem „nepřátel“ režimu. A samotná hra? Jak se dalo očekávat, úspěch byl obrovský, i když šlo o satiru na socialistický režim. Prožívali jsme tehdy vůbec úchvatné chvíle: večer od půl desáté „Hlas Ameriky“, po celý den Svobodná Evropa. My mladí jsme nádavkem poslouchali rádio „Laxmberk“ samý rokenrol a angličtinu, které jsme díky výslovnosti vůbec nerozuměli.

Nyní jsme seděli v sále PKO na hrozných židlích, řada na řadě s jednou úzkou uličkou uprostřed. Jedno představení… Všichni jsme se shodli: viděli jsme něco úžasného, něco, co tu nikdy předtím nebylo. Hrozné bylo pouze to, že už od poloviny sálu byly vidět sotva hlavy herců a slyšeli jsme jen to, co kdo pochytil. (Ta hrozná akustika sálu PKO…)

Hodně se dá přičíst tomu, že se asi nepočítalo s takovým zájmem o lístky a přitom šlo o naprosto revoluční čin v té době: uvedení hry tzv. třídního nepřítele. Deset let předtím by z toho byl politický proces a deset let na Mírově. Prostě a jednoduše už ťukalo na dveře „Pražské jaro“ a „Zahradní slavnost“ Václava Havla byla jednou z prvních vlaštovek, která si stavěla hnízdo pod střechou liberecké radnice…

Egon Wiener z Liberce je jedním z autorů přispívajících do Pozitivních novin. V poslední době vydal dvě velmi zajímavé knihy:

Rub a líc mých pohlednic je knihou humorně podaných vzpomínek a příběhů spjatých s autorovou celoživotní zálibou, kterou je sbírání starých pohlednic. Tuto knihu je možno objednat za cenu 200,-Kč + poštovné.
Kniha Egonovy pohledy a pohlednice spojuje tuto autorovu zálibu zveřejněním starých pohlednic z Libereckého kraje doprovázených krátkými fejetony a postřehy různého zaměření od historie po součastnost. Knihu lze objednat za 99,-Kč + poštovné.
V říjnu tohoto roku je plánováno vydání dalšího dílu knihy Egonovy pohledy a pohlednice II., za stejnou cenu jako první díl.

Obě knihy můžete objednat e-mailem: egon.wiener@gmail.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 05. 2011.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.