Ivan Kraus: Má drahá
Rubrika: Literatura – Povídky
Má drahá, nedovedeš si představit, jak mi chybíš. Čím víc na Tebe myslím, tím rychleji se smršťuje mé srdce (dutý sval v osrdečníku, který vytlačuje krev do cévního řečiště asi sedmdesátkrát za minutu). Stačí abych zavřel svá víčka a pomocí vzruchů, které se vedou zrakovým nervem do mozku (tam kde vzniká zrakový vjem) Tě vidím před sebou. V tu chvíli jsem vděčný své nervové soustavě za to, že umožňuje vnější vnímání světa a že uchovává informace v paměti. Musím myslet na to, jak je dobré, že jsme oba lidé, protože tím se lišíme od ostatních savců, a sice tím, že můžeme myslet, tvořit a pracovat. Pracuji, připravuji se ke zkouškám a proto nemám čas Tě navštívit a potěšit své zrakové orgány přímým vjemem.  Sedím tu nad učebnicí anatomie a připravuji se na zkoušku, na jednu z nejtěžších, která mne při studiu čeká.Jak tu hodiny sedím, bolí mne sval (zdvihač hlavy) a cítím páteř, nejen krční a kostrční obratle, ale i obratle bederní, protože ta strnulá pozice působí na mou kostru. (Věřila bys, že ji tvoří dvě stě osm kostí?) Když občas zdvihnu hlavu, abych se podíval na Tvůj obrázek (pohyb je umožněn kostí týlní a temenní), raduji se, že Tě vidím na fotografii, která vznikla, když jsme se procházeli v parku. Byl to krásný den, jako stvořený k pohybu dolních končetin. Když jsi šla okamžik přede mnou, viděl jsem Tvou krásnou pánev. Jak jsem kráčel dva kroky za Tebou, žasl jsem nad krásou Tvé pohybové soustavy, zejména nad půvabným čtyřhlavým svalem stehenním a trojhlavým svalem lýtkovým, ale proč to nepřiznat, to největší potěšení mi působil pohled na Tvé velké svaly hýžďové. Když si na ten okamžik vzpomenu, cítím jak odkysličená krev z celého těla přitéká do pravé předsíně srdce dolní dutou žílou a jak se současně plicními žilami žene do levé předsíně krev, okysličená v plících. Můj malý plicní oběh i velký tělní reagují na vzpomínku na Tvé hýžďové svaly zvýšenou výkonností. Kdykoli si vzpomenu na naši poslední schůzku, ucítím ve své nosní dutině Tvou vůni. Můj nosohltan je natolik citlivý, že vnímá podnět ústředního nervstva (z mozku, z centra paměti) a to ačkoli jsme se viděli už před několika týdny a nemohli jsme se od té doby sejít, protože mám zkouškové období. V mém koncovém mozku, ne, nelekej se, to je jen odborný výraz pro šedou kůru mozkovou (tedy v místě, kde je sídlo duševní činnosti se hromadí důležité studijní informace), ale ve zbytku toho prostoru (který je určen pro ústředí smyslových funkcí) se hromadí blíže nepopsatelná touha. V okamžiku, kdy se v mé prodloužené míše přitlumí důležitý reflex (který řídí automaticky pomocí středního mozku, svalovou činnost, tedy i přemítání stránek v mé učebnici) cítím jak mezimozkem (tou převodní stanicí vzruchů) proudí nepopsatelný cit. Impuls je tak silný, že zasahuje mozeček, což je ustředí rovnováhy, kterou ztrácím. Nevzdělanec by řekl – že když na Tebe myslím, zatočí se mi hlava, ale diagnosticky by to mohl být omyl. Mohla by to být závrať (neboli lidově motolice), což je zcela jiná disfunkce, než kterou mám na mysli. Nemohu Ti také zatajit, že když skončím s každodenním studiem anatomie a ležím v posteli, vyměšuje můj organismus značné množství hormonů. Nejedná se však o podvěsek mozkový (ani o štítnou žlázu, brzlík, nadledvinky nebo slinivku břišní), ale o pohlavní žlázy, které mají zcela jinou funkci, jejímuž popisu mi však brání vrozená galantnost. Má drahá, mnohobuněčná – věř mi, že se opravdu těším, až budu mít po zkoušce a budeme se moci sejít a budu Ti moci šeptat smysly dráždící výrazy (takže zvukové vlny rozkmitají bubínek a tři menší kůstky) a pak přejdou do hlemýždí tekutiny a nakonec se změní v elektrické signály, které vysílají nervy do mozku. A zatímco Ti budu šeptat ta slova, pohneš krčním svalstvem tak, že budu v záběru a světelné paprsky se v Tvých čočkách zlámou, postoupí sklivcem a dopadnou na Tvé sítnice. Tam podráždí čípky, takže vzniklé vzruchy poputují zrakovými nervy do Tvého mozku (přesněji do týlního laloku), kde vznikne zrakový vjem a TY mne uvidíš. Také já dík svému zrakovému vjemu Tě spatřím a můj receptor čichu (čichové buňky) ucítí Tvou vůni. A políbíme se na vnější část ústní dutiny, neboli na rty. Potom se půjdeme se projít a já Ti budu vyprávět velmi zajímavé poznatky o buňkách a tkáních a Ty mi na oplátku vysvětlíš co jsi se dozvěděla nového ve fyzice o setrvačnosti a o pohybu valivém. |
|
|
foto: flickr.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 05. 2011.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Blanka Kubešová |
 |
Helena Štáchová |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Ivan Rössler |
 |
Jan Krůta |
 |
Karel Šíp |