Po absolvování redresurního kursu se Altova výkonnost ještě zvýšila. Počátkem května 1935 v případě krádeže 14 slepic z kurníku v obci Zběhy v obvodu četnické stanice Šarlužky-Kajsa vypracoval Alto zhruba 500 kroků dlouhou stopu. Ta vedla přes pole a zahrady až k domku dosud netrestané dělnice Pavly Gregušové, kde v komoře vyštěkal v sudě ukryté dvě z odcizených slepic, byly živé. Při dalším šetření bylo četníky zjištěno, že Gregušová ostatní odcizené slepice již prodala na trhu v Nitře. Pro uvedenou krádež byla oznámena a nadále byla vedena zlodějka drůbeže, což o ní doposud místnímu četnictvu nebylo známo.

V pátek 22. května 1936 časně ráno telefonicky dožádala četnická stanice Komjatice v okrese Nové Zámky vyslání služebního psa k případu vloupání do skladiště na nádraží a odcizení různého zboží a potravin v ceně přes 6 000 Kč. Dle Altem vypracované stopy pachatelé činu odešli směrem k obci Komjatice a v kypré půdě zanechali stopy bosých nohou, které byly vyfotografovány a odlity do sádry. Stopa vedla až k silnici z Nových Zámků do Nitry, kde ji Alto vzhledem k velké frekvenci chodců a povozů ztratil. Strážmistr Votruba však vyhledal stopu pachatelů na druhé straně silnice a Alto odsud ve stopování pokračoval ještě více než 200 kroků, do zahrad a zastavil se až před domem Josefa Vanka, kde stopu nadobro ztratil, díky přítomnosti většího počtu osob. Přesto, byl Josef Vanko a jeho společník Jan Smolarík, z oba Komjatic, díky odcizeným věcem nalezeným při domovních prohlídkách, usvědčeni ze spáchání uvedené krádeže, zatčeni a dodáni pro zločin krádeže ke krajskému soudu v Nitře.   

Alto byl opět hrdinou dne. Ale žádný strom neroste až do nebe. Časně ráno 24. července 1936 se strážmistr Votruba vydal s Altem na nácvik stopování do polí u Drážovec. Při zpáteční cestě šel Alto bez košíku, volně u levé nohy svého pána, a jelikož byl po cvičení, tak zrychleně dýchal. Na louce u Nitry potkali služebnou Giselu Strečkovou z Iragské ulice č. 5, která byla oblečena do bílých šatů a černého gumového pláště. Při míjení nadul vítr Strečkové rozepnutý plášť, který zašelestil a zavlál směrem k Altovi. Alto okamžitě zareagoval, a spíše z hravosti, po plášti chňapnul a roztrhl ho a spolu s ním i bílé šaty. Strečková začala v úleku okamžitě volat o pomoc. Přestože strážmistr Votruba psa okamžitě vyzval povelem k poslušnosti a tento uposlechl, vnikla služebné škoda na oděvech ve výši 150 Kč na plášti a 15 Kč na šatech, jejíhož proplacení se poškozená dožadovala.

Pro tyto případy byli všichni služební četnictva, bez ohledu zdali se jednalo o psy erární či soukromé, pojištěni u První české vzájemné pojišťovny. Jednalo se o první případ, kdy Alto způsobil škodu na cizích předmětech, samozřejmě s výjimkou případů oprávněného použití služebního psa při výkonu bezpečnostní služby. Strážmistr Votruba po návratu na pátrací stanici vypsal předepsaný tiskopis „Zpráva o škodě“, kde podrobně uvedl, jak k události došlo a zaslal ho První české vzájemné pojišťovně v Praze.  

Zaslání kvitance

Povídka byla uveřejněna v knize Četnický pes Alto vydané nakladatelstvím Pragoline.