Byl parný letní den. Parno a dusno neustalo ani v noci, a tak jsme otevřeli na noc dveře na balkon a šli si normálně lehnout, když před půlnocí nás začaly probouzet hromy a blesky a najednou i prudké údery do oken od deště. Žena vyskočila z postele (no, je přece taky mladší a nebolí jí tolik záda) a běžela zavřít dveře na balkon, kde už se začala tvořit od prudkého západního deště loužička. Jakmile ale pohnula dveřmi, vůbec si nevšimla, že někde u dveří se před tou sibérií (průtrž nebo příval s prudkým větrem) schovala sýkorka a ta vylekaná vletěla do ložnice, nejdříve do zrcadla, následně do zdi, pak opět do zrcadla, kde si myslela, že je pokračování pokoje. Jak tak lítala ode zdi ke zdi, narážela stále hlavou na překážky, naprosto zmatená a vyděšená, vypouštěla navíc takové odpadky, žena to zhodnotila jako nějaké spodní peří. Já to nezkoumal, co kdyby to byl trus. Párkrát jsem se snažil otevřít dveře na balkon, ale sýkorce se do nepohody nechtělo (a z mého pohledu by se to podobalo vraždě), a tak nám jen opět napršelo do ložnice. Když už těch exkrementů, nebo čeho, byla plná ložnice, že se to dalo smést na lopatku a napadáno bylo i v postelích, vyhnali jsme sýkorku aspoň na chodbu, kde se ale její nárazy do zdi opakovaly s nemenší silou. Bylo nám jí děsně líto. Manželka šla honem vypnout alarm, aby pohybové čidlo nezaznamenalo přelety ptáka, následně alarm nezačal řvát a nedostali jsme zprávu o násilném vniknutí do objektu.

Když se žena vrátila, přišla s dalším fantastickým nápadem: Táto, chyť ho!

Ha,ha,ha. Už se vidím chytat ptáka v letu. Je fakt, že si ptáček chvilku oddechl na obrazech, ale kdybych po něm skočil, skončil bych asi já i obrazy někde pod schody a pták by si neměl kde odpočinout. Chtělo by to nějakou malou deku, napadlo mě. Načež žena přinesla hedvábný šátek!!! Ha,ha,ha!!! Ten když hodíš, zůstane 10 minut ve vzduchu a pak se snese úplně jinam. Kdybych s ním chytal želvu, tak mi nejen želva uteče, ale smíchy si ještě potrhá krunýř. Kdyby mi žena podala alespoň šátek červený, pokusil bych se ptáka chytit jako toreador, ale takto jsem neměl naději. Přesto mi manželka nahlas tak fandila, že to slyšeli i sousedi vedle v baráku a ráno se nás ptali, co se u nás dělo.

A to měla manželka obrovskou výhodu, protože ptáka při přeletech pozorovala jako letadlo, ale protože sýkorka létala ve výšce cca 175 cm (což je asi o 10 cm výš, než je výška manželky), musel jsem se stále shýbat, abych nezavdal důvod pro pokračování Hitchcockova hororu.

Nakonec jsme ji vyhnali (sýkorku, ne ženu) do koupelny s tím, že je tam méně místa a nebude se moc rozletět a nárazy nebudou tak prudké. To byl nejlepší nápad. Sýkorka se schovala za květináče a tam vydejchávala svůj náběh na infarkt. Tak jsem zhasnul, po špičkách vyšel ven, abych ji náhodou nevzbudil a šli jsme si lehnout. Protože jsme měli přerušený spánek, nemohli jsme okamžitě usnout a žena začala rozvíjet teorie o mé neschopnosti honit ptáka a zavzpomínala na událost před 20 lety, kdy jsme v Bechyni honili po baráku a zahradě zatoulanou slepici a ona mi prý několikrát proběhla mezi nohama. Manželka vůbec nepochopila, že i hokejový brankář dostane nejvíce gólů mezi betony. Nakonec si ještě ke všemu žena připočetla zásluhu, že údajně slepici chytila sama.

K ránu, když svítalo, šel jsem zkontrolovat sýkorku a sečíst škody. Škoda v koupelně žádná nenastala, a sýkorka si již klidně poletovala ze skříňky na skříňku a občas se pohoupala na na orchidejích (ještě, že to žena neviděla). Tak jsem otevřel dveře, bylo již po dešti a sýkorka mi zamávala křídly a odletěla na střechu vedlejšího baráku. Tak jsem jí taky zamával, popřál šťastný let a šel jsem si ještě lehnout. Tím jsem si myslel, že všechno skončilo, ale to byl jen vnější dojem. Manželka se totiž probudila a pokračovala v mém hodnocení nočního výkonu s tím, že by se mnou ani zaboha nešla chytat ani motýly do Afriky, protože prý bych ublížil nejen sobě, ale i jí a všemu kolem a ještě bych prý přinesl tarantuli. Nepochopila, že při chytání ptáka a lovu vůbec nejvíce záleží na součinnosti všech složek a v tom manželka totálně zklamala. No a tak jsme ještě ke všemu promarnili ranní klid a dospání.