Ing. Vladimír Osoba: Jak jsem se zviditelnil

Rubrika: Literatura – Povídky

Člověk občas někam odloží brýle a pak je nemůže najít. To je celkem normální. Také já jsem minulý týden najednou nemohl najít brýle. No což, ony se najdou a nijak jsem se proto nevzrušoval. Když jsem je však postrádal i druhý den, tak jsem znejistil. Situace se stávala povážlivou. Začal jsem detailně hledat po celém baráku, u počítače, u stolků, v kuchyni, v kotelně. Nic. Pak jsem prošťoural i auto, zda mi tam někam nezapadly, hledal jsem i méně obvyklá místa, dokonce jsem nahlédl i do nákupní tašky manželky. Stále nic. Nezbývalo, než hledat mimo barák. Sousedé odpověděli negativně, a tak jsem si udělal plán postupných návštěv.

Začal jsem v Lidlu. Bylo tam dost plno, ale co se dalo dělat. Zeptám se pokladní, ta se dívala do svých přihrádek, nic. Pak volala na sousední pokladní a zase nic. Poté volala na celý krám nějakou paní vedoucí, že tady nějaký pán ztratil brýle a výsledek byl opět stejný. Lidé ve frontě měli pochopení, a tak ani nijak nežbrblali, jen se po mně nějak divně dívali...

Tak jsem odjel k benzince. Tam přece vyťukávám PIN, a tak jsem tam potřeboval brýle. Obsluha benzinky se dívala do regálů pod stolkem, ten chlap šel i do jejich kanceláře, nic. Navíc to bylo den před zdražením benzinu, tak se udělala docela slušná fronta.

Když jsem odcházel opět s nepořízenou, zase mi nikdo nenadával, jen se na mě tak nějak soucitně dívali. Už mi zbývalo pouze Penny. Tam byla jediná pokladní, takže se opakovaly pokřiky po kolegyních, které samozřejmě rovněž o brýlích nevěděly. Pak jsem zničený odjel domů a zkroušeně jsem si sedl do kotelny a dělal plány na další den. Navštívím KB, tam jsem vypisoval přece platební příkaz, a pak pojedu do Makra. Tam to asi bude nejsložitější.

Najednou se otevřely dveře do kotelny a v nich manželka s vítězným úsměvem a pouzdrem s brýlemi. Údivem jsem otevřel pusu, až mi málem vypadla zubní protéza. Kde jsi je proboha našla? Vždyť jsem prohledal celý barák! Žena s milým sexy úsměvem odpověděla, že byly v její nákupní tašce a já je nemohl vidět, protože byly vespod, jak tam házela věci z police, tak na brýlích byl deštník a další věci, které tam naházela. Za brýle prý vzala omylem a opět se miloučce usmála.

Tak zaplaťpanbůh se našly. Navíc jsem se zviditelnil v městě, kde bydlím. Dnes se mne již ptala pokladní v Lidlu, zda jsem brýle našel. Ani jsem jí neřekl, kde byly. Ale když jsem se tak zviditelnil, mohl bych možná v komunálních volbách kandidovat.

Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Miroslava Vávrová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 12. 2011.