Ze sbírek Městské galerie výtvarného umění v Plovdivu, Plovdivské svaté metropole a Okresního etnografického muzea v Plovdivu je můžeme obdivovat na Pražském hradě.

Pozoruhodná kolekce z pokladů bulharské národní kultury může rozšířit znalosti milovníků umění a historie o kulturních, uměleckých a duchovních hodnotách bulharského území, spojených s byzantskými i slovanskými tradicemi Východu. Krásný dobový interiér Rožmberského paláce s intimním nasvícením souzní, jako dobové nástroje a hlasy reprodukovaného hudebního doprovodu, který výstavou provází.

Z úvodu se dozvíme o vzniku plovdivské městské galerie (1975) i o nové budově pro tuto sbírku na okrouhlé obranné věži raně byzantských hradeb ve Starém Plovdivu. Prohlídka se odvíjí jako duhová nit mezi více nežli osmdesáti exponáty.

Má dvojí cíl: ukázat vývoj bulharského ortodoxního umění v období od druhé poloviny 15. Až do 19. století a seznámit českou a mezinárodní veřejnost s rozmanitostí forem ikonografie.

Nalezneme tu bulharské školy různých historických období, jejichž známí i takřka neznámí mistři přispěli ke značnému rozvoji východního pravoslavného umění jak plovdivské oblasti, tak jižního i severního území. Nejstarší exponáty pocházejí z 15. století: epochy posledního rozkvětu byzantského umění a nebývalého tvůrčího rozvoje v oblasti architektury, malby, ikonografie miniatur i užitého umění.

Opravdovými skvosty tohoto období jsou Kristus Pantokrator, Sv. Bohorodice Hodigtria, ikona patronů plovdivského chrámu Sv. Konstantin a Sv. Helena, a vznikem o málo mladší deska Sv. Jiří, korunovaný na trůnu (z konce 16. století). Mimořádně významná je série osmi ikon tzv. svátkové ikonostasové řady z území Nesebru (16. století) od mistrů postbyzantské školy, například Narození Panny Marie nebo Zvěstování ze zdejšího kostela sv. Jana Mořského.

Následné století zastupují díla z Plovdivu, Rrakitova, Asenovgradu, Gorniho Vodenu a dalších obcí jižního území. Osmnácté století reprezentují práce nejpopulárnějších místních výtvarných škol: samokovské, trjavenské, banské a odrinské. K nejhodnotnějším a nejzajímavějším patří kopie athoských zázračných ikon jako Sv. Bohorodice Trjručka (Trojruká) z Chiendarského kláštera, Sv. Bohorodice Portarica (ochránkyně dveří) se světci z kláštera Iveron. Rozměrnější Sv. Jiří se scénami ze života (konec 17. Století).

Fascinující výprava napříč staletími se vyznačuje nejen vědeckým přístupem, ale také hlubokým průhledem do východoevropské tradice ortodoxního křesťanství. Pro nejednoho návštěvníka se zde pak může stát objevem okamžik, kdy v prezentovaných ikonách odhalí nejvyšší kulturnost výtvarného výrazu, nejširší znalost tematiky, největší míru víry, nejhlubší duchovní prožitek jejich tvůrců. A obohatí se vzácnými církevními předměty z bulharských zlatnických dílen od konce 18. století do konce století následného.

Výstava v Rožmberském paláci (do 31. ledna 2012) klade důraz na společné křesťanské základy bulharské a české kultury. Chce obnovit kulturní kontakty mezi oběma zeměmi.