Olga Szymanská: Svatá Anežka Česká

Rubrika: Publicistika

ANEŽKA PŘEMYSLOVNA (kolem roku 1211 – 6. března 1282)

Není pouze velkou postavou českých dějin. Je osobností ryze současnou: svým původem, vnitřním přesvědčením a vírou ovlivnila sled událostí a zanechala hluboký duchovní odkaz.

Narodila se a žila zpočátku jako královská dcera. Brzy se však rozhodla pro život spojený se službou těm nejpotřebnějším. Řešila vztah svého rodového původu a vlastního smyslu života, spočívajícího v sebeobjevování. Nastolila otázku solidarity založením první soucitné péče na tehdejším českém území a svou autoritu užívala pro druhé. Z veřejné scény ustoupila, ale měla přirozený vliv: dopomohl například k rozhodnutí ukončit občanskou válku. V době braniborské okupace byla již sice nekorunovanou, přesto skutečnou královnou Přemyslovnou. Stála u zrodu nové kulturní epochy, v níž se měnilo postavení ženy. To vše dokládá výstava Svatá Anežka Česká – princezna a řeholnice.

Místo

Anežský klášter, kde je výstava instalována, je sám významným exponátem: založen Anežkou s pomocí jejího bratra, krále Václava I. kolem roku 1231 jako první pražská gotická stavba pro první sídlo klarisek (na sever od Alp). Dokladem jsou vystavené nálezy z archeologického výzkumu zdejšího areálu (z minulého století), zvláště původní architektonické prvky z doby jeho výstavby. Například hlavice přípory svatyně Salvátora, zdobená drobnou hlavou – považovanou za nejstarší podobu sv. Anežky (restaurovanou zásluhou Arcibiskupství pražského). Z řady církevních památek, souvisejících s životem řádu 13. století v Čechách, je vystaven Kříž Přemysla Otakara II. (výjimečný zlatnickou prací a zdobením drahokamy) z chrámového pokladu muzea v Řezně, který nechal zhotovit synovec sv. Anežky – s myšlenkou přeměnit kostel Nejsvětějšího Salvátora v Anežském klášteře na posvátné pohřebiště Přemyslovců.

Řád

Expozice přibližuje také františkánskou řeholi v ženském pojetí: jak osobní vliv sv. Kláry významně ovlivnil Anežčino rozhodnutí ve službě bohu. Poprvé jsou zde prezentovány nejstarší dochované opisy čtyř listů z korespondence obou žen. Připomenuty jsou také ženy, které měly podobné poslání: sv. Alžběta Uherská a sv. Hedvika, jež byly (kromě jiných žen i z evropských dvorů) s Anežkou v příbuzenském vztahu. Zdůrazněna je její nezištná pomoc chudým a trpícím, představující středobod abatyšina životního a duchovního zájmu. A jsou vyzdvihnuty i klíčové momenty z dějin kláštera: včetně zápasu Anežky o udržení řádu a chudoby sester. Také její beatifikace jako předstupně pozdější kanonizace.

Vliv

Péče sv. Anežky a následné založení mužského špitálního Řádu křížovníků s červenou hvězdou – jediného specifického českého řeholního uskupení tu dokládá řada rukopisů z mnoha domácích a zahraničních zdrojů. Například téměř metrová procesní sluncová monstrance (unikát z majetku samotného řádu) se sérií medailonů, mezi nimiž se skví vyobrazení jejich zakladatelky. Či rekonstrukce tzv. Puchnerovy archy – gotického oltáře z konce 15. století (pro velmistra řádu Mikuláše P.), dnes pouze s jednotlivými deskami a sochou Madony, sestavených zde do podoby odpovídající jeho vzniku.

Úcta

Mezi dvou sty exponáty najdeme nejkrásnější umělecká díla a předměty uměleckého řemesla, spojené se životem a dílem sv. Anežky České. Oživený zájem o největší z našich světic přibližuje reprezentativní výběr děl poslední čtvrtiny 19. století a začátku století následného. Konkrétně kupříkladu obraz sv. Anežky od V. Hynaise nebo více děl Josefa Václava Myslbeka či Josefa V. Hellicha. Úcta k výjimečné postavě českých dějin připomínají mnohá díla současníků: za všechny jmenujme nedávno z oběhu staženou padesátikorunovou bankovku Oldřicha Kulhánka. Rozsáhlý katalog obsahuje všechna vystavená díla i ta, která nebylo možné na výstavě prezentovat. Bohatý kulturní program od začátku roku 2011 i po dobu výstavy provází letošní významné 800. výročí narození svaté Anežky Přemyslovny.

Ucelený přehled svato-anežské tematiky, život, dílo a duchovní odkaz sv. Anežky České: Anežský klášter v Praze – do 25. března 2012.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 11. 2011.