Michal Ezechel: Vzpomínka na Jiřího Vašíčka
Rubrika: Publicistika
13. listopadu uplynulo 10 let od úmrtí velmi populárního zpěváka 50. a 60. let Jiřího Vašíčka, který skoro 40 let žil v Praze 10 – Vršovicích v Čeljabinské ulici. Byl typickým představitelem vrcholícího swingu a za svůj život nazpíval kolem 400 písní. Proslavil se hity Tenkrát, tenkrát, Píseň o mušli, Tulipány z Amsterdamu, Šoférská, Země, odkud přicházím aspoustoudalších. Často zpíval o své milované Praze, jmenujme například píseň Praha je zlatá loď.
Jiří Vašíček se narodil 6. srpna 1933 v Praze. Ve svých dvou letech dostal obrnu, tehdy vážnou nemoc, ale naštěstí se vyléčil a jen lehce pokulhával na pravou nohu. Z gymnázia na Lobkovicově náměstí odešel po dvou letech kvůli latině, vyučil se tedy nástrojařem. Už tehdy krásně zpíval, navíc ho jeho babička donutila chodit na klavír. V roce 1950 se přihlásil do Souboru Julia Fučíka, kde vydržel tři roky. Následovalo pozvání do rozhlasu, kde na zkoušce přesvědčil, že má nádherný hlas a je hotovým zpěvákem. Tehdy začala jeho kariéra sólového zpěváka a jeho první písní byla Kytička vzpomínek.
Jiří Vašíček zpíval na plesech, vystupoval v klubu Alhambra, ve Slovanském domě, v kavárnách Alfa a Vltava. V roce 1960 vystupoval v brněnském orchestru Gustava Broma, se kterým nahrál i řadu svých prvních desek. V dalších letech zpíval s orchestrem Karla Vlacha, Zdeňka Marata, Kamila Lochmana, Zdeňka Bartáka, s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu a s estrádním orchestrem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.
Texty pro něj psal například Vladimír Dvořák nebo Zdeněk Borovec. Na svých koncertech tak mohl zpívat takové hity, jako byly písně Tulipány z Amsterdamu, Šoférská, Píseň o mušli nebo Země, odkud přicházím. Šlágr Tenkrát, tenkrát dokonce použila v Americe zpěvačka Brenda Lee a pod názvem Truly s ním získala světovou slávu.
Jiří Vašíček byl vysoký a mohutný, ale nepřehlédnutelný byl i jeho hlas. Svým zpěvem dokázal okouzlit své posluchače a především posluchačky. Stal se legendou české poválečné taneční muziky. Jenže v roce 1968, den před Silvestrem, uklouzl a roztříštil si kyčel. Podstoupil dvě operace a byla mu implantována jedna z prvních endoprotéz u nás. Po nemocnicích a rehabilitačních ústavech strávil celý rok. Po úraze se vrátil ke zpěvu, ale opět den před Silvestrem v roce 1970 měl automobilovou nehodu, když do něj narazilo protijedoucí auto. Utrpěl čtyřnásobnou zlomeninu nohy a lékaři navrhovali amputaci. S tím však nesouhlasil. Nohu mu tedy nakonec zachránili, ale na pódium se mohl vrátit až za další tři roky a o berlích.
V té době se rozvedl a znovu oženil, přičemž se staral o své dva syny. Se svou druhou manželkou vystupoval v 70. a 80. letech po celé republice se vzpomínkovým pořadem S maskou a bez masky a Humor a písničky kolem nás. Výběrem jeho písní byla velká retrospektivní deska Píseň o mušli. Jiří Vašíček dožil poslední léta v domově důchodců v pražských Dejvicích, kde zemřel 13. listopadu 2001.
OHLASY NA ČLÁNEK |
Dobrý den, ráda bych se připojila k článku o Jiřím Vašíčkovi a doplnila to, o čem se nikdy nepsalo. Poznala jsem Jirku v r. 1952 v Souboru Julia Fučíka. Zpíval ve sboru 2. bas a mě zařadili do 1. altu. Jezdili jsme po republice rozdávat písničkami radost a dobrou náladu a v této atmosféře vyrostla naše láska. V parku na lavičce mně Jirka zpívával všechny tehdejší šlágry, ale na veřejnost si netroufal. Jednou náš dirigent v souboru hledal sólistu pro novou písničku a já prozradila, že má Jirka nádherný hlas. S velkou trémou to zkusil zazpívat a uspěl, od té doby se mu sóla jenom hrnula. Později, když probíhala v rozhlase soutěž “Hledáme nové talenty”, přihlásila jsem ho a doslova uprosila, aby to zkusil. Výsledek byl fascinující, po první zkušební písničce následovala jedna nahrávka za druhou. To už jsme byli manželé a čekali rodinu. Nikdy nezapomenu, jak jsem po porodu držela malého Jirku v náručí a v porodnici se z radia ozýval hlas “táty”. Jirka brzy odešel z továrny a věnoval se výhradně zpěvu se známými orchestry. I já jsem se vrátila k muzice, zpívala jsem v kavárnách k tanci. V 60. letech, po narození našeho druhého syna, jsme s Jirkou podepsali smlouvu v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Vystupovali jsme na koncertech i v televizních pořadech a v rozhlase natočili řadu hezkých duet. Bohužel, jak to bývá, i nás to štěstí pomalu, ale jistě opouštělo. V r. 1970, po automobilové nehodě, kdy jsme oba utrpěli vážná zranění, se naše cesty definitivně rozdělily. Jirka se v Reha podrobil dlouhodobému léčení a já jsem po pár měsících byla schopná starat se o novou existenci. Odjela jsem pracovat do Německa, kde jsem se po rozvodu znovu vdala. Vystěhování mně stát povolil, ale dětem zamítnul, veškeré dramatické snažení bylo marné. Chlapci žili u mých rodičů, kteří se o ně vzorně starali. Navštěvovala jsem je pravidelně a stále doufala, že se časy změní. Jirka se také znovu oženil, byli jsme stále v kontaktu a zůstali až do jeho smrti dobrými přáteli. S pozdravem |
Velmi dobře napsaná vzpomínka na oblíbeného zpěváka, který pohladil po duši. Děkuji. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 11. 2011.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Milan Markovič | |
PhDr. Jiří Grygar | |
Jan Vodňanský | |
Blanka Kubešová | |
Karel Šíp | |
Ivo Šmoldas | |
Rudolf Křesťan | |
Miloslav Švandrlík |