Je měsíc únor. Pro vinaře Vaška Bouchala doba vegetačního klidu. Výpravčí a majitel dvou vinohradů jezdí na kondiční rehabilitace do Luhačovic zásadně ve druhém měsíci v roce. Vždy po dvou letech se spojí s kamarádem, výpravčím Frantou Randákem. Tihle spolužáci pak pravidelně tráví čtrnáct dnů pospolu. Jejich pokoj má zvláštní účel. Skrývá se v něm propagační oddělení vinařského zasilatelství. Na stěně visí reprodukce obrazu starého holandského mistra. Dva starci v dřevácích shlížejí do místnosti, opatřené pohárky a koštýřem. Na balkóně jsou umístěny dva demižony. V jednom je víno červené a ve druhém bílé. Pokoj přijímá četné návštěvy. Sedí se na pelestích postelí, na židlích i na zemi. Železničáři ochutnávají a objednávají. Vinař par rozesílá své produkty vlakem v pětilitrových plastikových demižoncích. Obchod kvete. Vinař Václav disponuje po celou dobu pobytu nabitou prkenicí.

Kondiční rehabilitace měly nevyhovující poměr mezi muži a ženami. Na sto padesát chlapů připadalo tak zhruba třicet žen. Při tanečcích ve středisku to vypadalo jako taneční zábava na polární stanici Mirnyj. Tam tančí chlap s chlapem. Oba propagátoři vína měli však štěstí. Hned přes chodbu se totiž ubytovala dvě děvčata. Čtveřice pak spolu sedí u stolu. Václav ale zbaběle kamarádovi zatajil, že s malou černovlasou boubelkou Alenkou udržuje už rok důvěrný styk! A tak se stává, že Frantík se vrací z jídelny a je zamčeno. Občas je nucen strávit pozdní večer v křesle na chodbě. Stává se psancem. Kolikrát se uzamčení pokoje protáhne dlouho do noci. Kamarád venku pospává a nadává. Klidně by ovšem mohl navštívit opouštěnou postel v Alenčině pokoji. Druhá kamarádka by jistě nebyla proti. Byla to ale korpulentní dáma a v žádném případě nebyla vyhnacův typ.

Boubelka Alenka jela po týdnu pobytu domů a přivezla si běžky. Na stráni za hotelem bylo potom možno spatřit zvláštní úkaz. Po zasněžené pláni poletuje pán v mysliveckém klobouku. Na provaze táhne za sebou rozjásanou malou lyžařku. Vypadá to jako jízda za motorovým člunem při vodním lyžování. Frantíkovi se to ale jeví jako činnost burlaka na Volze! „Je to vůl!“ konstatuje spolunocležník a obrátí se na posteli na druhý bok.

Na jednom z večírků prodlévá parta rekreantů u dlouhého stolu. U vedlejšího stolku sedí osamocená šedivá paní a ucucává grenadínu. Václav paní osloví:„Božka, kdepak máte Lidušku?" Ví se, že paní sdílí pokoj s hezkou, asi tak čtyřicetiletou výpravčí. Paní se smutně usměje a praví:„ Je unavena. Sedí u stolku v pyžamu a vykládá si pasiáns! Už se chystá ke spánku.“

„Já ji přivedu!“ prohlásí Frantík. Netuší, že nahrál bohatému vinaři na smeč.Ten povstal, zacinkal lžičkou na sklenici a pravil: „Vážení přátelé, tento vysloužilý plejboj se holedbá, že přivede na dnešní tanečky unavenou paní. Když to dokáže, zaplatím útratu dnešního večera celému stolu. Když ne, zaplatí on!“

Frantík se k fanfarónskému úletu postavil čelem. Musí zvítězit! Nezbylo mu nic jiného, nežli vyrazit. Hraje o všechno. Kdyby prohrál a zaplatil útratu, zbyla by mu do konce turnusu jen malá částka peněz. Jako ženatý muž byl při výdajích značně limitován. Nacpané prkenici bohatého vinaře se nemohl rovnat.

Klepe na dveře patřičného pokoje. Otevřou se dveře a vykukuje hezká paní. Je přioděná slušivým župánkem. Neznámého návštěvníka častuje nic nechápajícím pohledem. Nechá si vyprávět příběh neuváženého činu. Frantík žadoní:„Paní nezlobte se na mne. Blbě jsem se vsadil, smilujte se nad mou blbostí a zachraňte mě.“

Paní Liduška se jenom pobaveně usmála. Prý se převleče. Jdou. Žena se po celou cestu usmívá. Pobavil ji Frantíkův popis bohatého vinaře, kterému vypravěč přimaloval doutník a opocený zátylek. Do sálu vplouvají zavěšeni do sebe. Patřičně se tvářící vítěz si vede hezkou ženu v modrých šatech. Paní setrvala ve společnosti jen symbolicky a vrátila se na pokoj. Byla opravdu unavena. Toho večera pil celý stůl na Vaškův účet! Přiznal čestně porážku. Jeho prkenice jistě ztrátu hotovosti ani nepoznala.

Rehabilitace skončila. Pokračovaní bude až za dva roky.

Najednou nastal nečekaný zlom v životě bohatého vinaře. Vaškova boubelka Alenka zdědila domek a vinohrad na Jižní Moravě. Nastalo dilema. Výpravčí z ostravské bytovky na jedné straně a domek s ornamenty a modrým žůdrem na straně druhé. A k tomu ještě vinohrad!

Chtěla dědictví prodat. Vinař jí to rozmluvil. Přidal ke svým dvěma vinohradům třetí. Ten její! Jeho život se pak pronikavě změnil. Odjel vždy ráno autem zvelebovat Alenčin majetek. Tam po celý den pracoval a večer jej čekala sladká odměna.

Jednoho večera zazvonil ve Frantíkově bytě telefon. Volal rozčilený Václav:„ Představ si, jakou jsem měl dnes kliku. Odjíždím večer od Alenky a nejednou potkávám auto s ostravskou poznávací značkou. To přijížděl nečekaně její manžel. Kdybychom byli v posteli o několik minut déle, přistihl by nás v nejlepším!“

A tu Frantík celou záležitost vyřešil po svém. Pravil:„ Víš co je to teorie relativity? Vždyť on čekal za bukem až odjedeš. Který jiný vůl by mu totiž zadarmo obdělával vinohrad!“