Průřez celoživotní tvorbou jednoho z našich nejvýznamnějších exilových výtvarných umělců, letošního osmdesátníka Jana Koblasy, je právě představován na výstavě nazvané přiléhavě Retrospektiva. Jan Koblasa (*1932 v Táboře) je sochař, malíř, grafik, scénograf, literát a vysokoškolský pedagog, který po roce 1968 zůstal žít mimo vlast a svůj talent měl možnost uplatnit zejména v sousedním Německu.

Velmi působivě uspořádaná výstava Retrospektiva bohatě dokumentuje umělecký vývoj Jana Koblasy. Je zde k vidění na 200 děl, často dřevěných soch a prací z kovu. Začátky tvorby, zastoupené díly, ve kterých teprve ohmatával své možnosti a navazoval na klasické umění a myšlenkové proudy doby, tu ostře kontrastují s pozdějšími pracemi. V nich Jan Koblasa přistupuje k tématům i hmotě se svébytným, vysoce individuálním rukopisem. Nebývalá materiálová pestrost kontrastuje se značnou námětovou jednotou. Hojné velmi vážně a důstojně pojaté staro- i novozákonní a další motivy se symbolickými odkazy jsou na výstavě doplněny souborem prací navazujících na divadelnictví. Občas jako by si autor odskočil k jemnější, ženské poetice (překrásný archetypální objekt Náznak úsměvu) nebo se odreagoval od závažných či pochmurných témat ztvárněním obvykle zakrývaných křivek (Hermafrodit). Nad některými pracemi (Zlaté tele) je možné si představit umělce, jak říká: „Chtěli jste sochu, tak tady ji máte. A už mě zas na chvíli nechte. Musím se vrátit k tomu, o čem jsem přemýšlel předtím!“

Jan Koblasa své myšlenky vytrvale sděluje publiku nejen jako výtvarník. Prestižní nakladatelství Ztichlá klika vloni vydalo knihu jeho vzpomínek a zamyšlení Emigrace/vstávání z mrtvých se živým nedaří. Tento působivý deníkový text, vystavený jak v chvatu a přece zcela jasně a přesně tesaná naléhavá sdělení, by neměl chybět v knihovně nikomu, kdo se zajímá. Je nejen dokumentem o jednom mimořádném a často bolestně prožívaném osudu, ale i nezáměrně nastaveným zrcadlem dějinám konce 20. století (1968–1990), obrazem ideologií a lidských reakcí na ně. Situací, které pozvolna upadají v zapomnění:

„…tou dobou bylo několik – opravdu jen několik! – umělců v Praze (v Čechách) – kteří přežili válku a nyní i diktaturu proletariátu přežívali a neustali pracovat na svém (tedy na tom, co je spojovalo se světovým myšlením a tvorbou) – odejít nešlo (ostnatým drátem obehnané hranice země – domova – minová pole – hlídací věže se střílnami na dohled) –…“ (rok 1956)

„…emigrant je zaříkávadlo jak na čarodějnice – jak na zlé síly – jako by nestačilo – že jsem vymazán z českého umění – vyloučen ze sbírek – že mé sochy jsou – pokud to šlo – z veřejnosti odstraněny jako cosi zvrhlého – z muzejních sbírek – z veřejnosti – že mé věci jsou zabrány – pokud zůstaly dostupné – zmizely kdovíkde…“ (rok 1971)

Součástí výstavy Retrospektiva je i několik překrásných básní Jana Koblasy – vyznání sochařské tvorbě. Tady je jedna z nich:

SOCHY
Sochy znamení
ukazatelé
sdělení
mámení
svaté sochy
i nesvaté
sochy zjevení

Setkání s výtvarnou tvorbou Jana Koblasy je takové, jaké má setkání s uměním být – náš obyčejný život, ušmudlaný kompromisy a potřebou přežít je náhle obklopen paprskem světla, které zastaví pochyby, nejistoty a váhání. Na kratší či delší chvíli, v dosahu jeho děl, se ocitáme v bezpečí jistoty génia a jeho vůle.

Výstavu je možné navštívit do 8. července 2012, denně od 10 do 18 hodin. Vyšla k ní i doprovodná publikace s názvem JAN KOBLASA – Retrospektiva.

Další zdroje

• www.rozhlas.cz
• www.ceskatelevize.cz
• www.galerieart.cz
• Jan Koblasa: Záznamy z let padesátých a šedesátých. Nakl. Vetus Via. 2002