Vladimír Cícha: Erikova cestička
Rubrika: Literatura
Pobřeží Pacifiku, na které v létě chodíme, se vyznačuje přírodní drsností. Kameny různé velikosti omleté vodami oceánu, ohromné klády, s nimiž si živel v době přílivu a v zimní době pohrává jako se sirkami, to je naše oblíbené místo.
Sotva začne alespoň zdánlivě letní počasí, docházíme tam dost často. A stejně tak už po léta činí Erik. Přijíždí automobilem z Calgary, někdy přiletí. Navštívit matku, která v Západním Vancouveru žije.
Seznámili jsme se s ním na té kamenité pláži. Nemáme jasno o jeho zaměstnání, ač už jednou nebo dvakrát se nám to pokusil objasnit. Hovořil o jakýchsi svých klientech, o žurnalistice, ale hlavně o daních.
-Oh, I hope, I finally did get the taxman off my back! - je častý začátek jeho hovoru, když přijde k místu, kde si hovíme. Přichází kolem čtvrté odpoledne doprovázen huňatým, dost velikým psem, a když nám jednou sdělil, odkud přichází, žasli jsme, neboť jeho cesta k tomu našemu místu na břehu je velice dlouhá.
A tak se v ten odpolední čas díváme východním směrem, v očekávání, kdy se objeví chundelatý pes a jeho pán svižně pochodující po těch ohromných kládách na břehu, kolem krku vodítko psa, přes rameno brašničku s plavkami a obuví pro vstup do oceánu.
-Oh, yesterday the water was icy cold!- informoval nás nejednou. -But I did not care, I always need a cooling off after my journey here!- Kapičky potu mu ukapávaly z čela na oblázky pláže.
Jiskrný zrak, pečlivě střižená bradka, energetický způsob hovoru s vitální manipulací rukou dodává jeho zjevu cosi až mefistofelského.
V jednom místě se kdosi snažil vytvořit schůdnější přístup do vody. Po tom úsilí zbyla jen chabá stopa. Ač jsem v podstatě líný chlapík, snažil jsem se v díle pokračovat. Přišel Erik, shledal moje dílo chályhodným, ale poněkud nedokonalým.
Od onoho odpoledne pak často po příchodu na místo kolem čtvrté hodiny vybaven rukavicemi, vyhazoval balvany a rozšiřoval cestičku do oceánu. Zvolna a systematicky. Než skončila letní sezona, byl v tom místě nádherně široký přístup po písku, připomínající bezmála pláže mexické.
Bude tomu dva roky, co jednoho odpoledne místo sdělení, jak se konečně vypořádal s taxmanem, pravil: -Well, I was diagnosed with prostate cancer.-
Pak přicházel se stejnou pravidelností se svým psem a ponořoval se do vod Pacifiku, s elánem zveleboval onu cestičku do něj vedoucí. A jak čas plynul, informoval nás o způsobu, jakým se lékaři rozhodli řešit jeho situaci.
Na konci podzimu podstoupil operaci.
Přišla zima, pak jaro a posléze letní čas našich návštěv oblíbené pláže, a jednoho dne dostavil se i Erik. Ale místo velikého chundeláče provázel jej pes značně menší.
-Well, Pergy’s time was up,- řekl. -It was a very nice dog.- Poté se zmínil, že po operaci se cítí vcelku dobře.
Jak se pak ustálilo jarní počasí slibující ještě pěknější léto, pokračovali jsme v návštěvách naší pláže. Byla tam stále ona cestička vedoucí k velikému balvanu, cestička Erikem zbudovaná pro snadný přístup do vody. Uléhali jsme na pláži a v době téměř pravidelných příchodů nejednou jsme pohlédli východním směrem, očekávajíce typickou postavu blížící se k nám po ohromných kládách.
Viděli jsme ale jen klády a v dáli město.
Je to zvláštní, toho muže vlastně nijak dobře neznáme než z krátkých hovorů o počasí, o kanadské vládě, o taxmanovi, který mu znepříjemňuje život, ale kterého se mu konečně podařilo dostat z krku. V pravý čas, neboť teď má Erik na starosti závažnější věci.
To drsné místo na břehu Pacifiku máme stále rádi. Zdá se nám ale v těchto dnech poněkud jiné než v létech minulých, kdy od východu se blížil ten osobitý muž, čelo ozdobené krůpějemi potu po té dlouhé cestě od jeho domu.
Zatím marně doufáme, že se objeví, navlékne pracovní rukavice, skloní se k balvanům pláže a začne je rázně vyhazovat na jednu i druhou stranu.
-Eh, what a force, the ocean is!- řekne a jeho jiskřivý pohled a tvář ozdobená bradkou budou opět malinko připomínat Mefistofela.
Dneska jsem opět po Erikově cestičce vešel do oceánu a se smutným pocitem pozoroval, že z její bývalé šířky značně ubylo. Vrátil jsem se po několika tempech na miniaturní sedátko k rozečtené knize. A doufal, že možná za měsíc bude ta cestička stejně široká dílem Erikovy pracovitosti.
Snad ...
Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Katarína Sojková
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 06. 2012.
Ing. Vladimír Cícha
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Josef Fousek | |
Jiří Suchý | |
Miloslav Švandrlík | |
Zdeněk Pošíval | |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný | |
Helena Štáchová | |
Blanka Kubešová | |
Ivan Rössler |