Zdeněk Horenský: Když... tak písknu

Rubrika: Literatura – Poezie

Když... tak písknu

Sobotní večer
v útulném pokoji
kdy světlo lampičky
náhle tmu rozkrojí
jak pánbůh stvořil nás
držím tě v objetí

ale ty nejsi ze zámku
přesto ta vůně heřmánku
ani to pivo ve džbánku...

...také píšťalku ke svým rtům tisknu
když mi budeš ubližovat
tak písknu

Zvolal jsem větu

Zvolal jsem větu:
Miluji Květu!
Je to věta holá,
nebo se tak volá?

Odpoví ozvěna:
Volej to bez jména!
Děkuji.
Volám jen miluji.

Okolí U Hanačky

Vinný sklípek koštovačky
on ten mamlas mluvil nahlas
rybí salát tradiční z ryb bez kůže
košilka nepomůže
vyklenutá ňadry tence
a pak ráno utopence
v poledne plněný lusk
řízek s rajskou
tak si přisolí
okolí U Hanačky

Zvony vyzvánějí

Pivečko z lednice sklenice
pěnivý mok rok
zvuková směsice
varhany kytary do dáli
klid
obrazy palety před lety
rámus a stroj
lehnout si na postel
kostel
zvony vyzvánějí

autoportrét z dřívější doby


Uvolnění

Zapínám tlačítko
nočního života
najednou cítím se
být v roli pilota
vznáším se v oblacích
ve stavu bez tíže
odmítám pozemské
strasti a potížetext

Na ně!

Věda dokazuje
blbá nálada na záda
pokora laskavost zlost
uvedení premiéry
dobrá rada
osobní vlaky taky
sportovní přenosy
dát klaunům na nosy kokosy
tanky děla zbraně
vy volové
Na ně!

A kapr ve vaně

Ve škopku čvachtaje
holou zadnici ve světnici
i ty dva prsy musí
a kapr ve vaně do dlaně
tiše a ochotně
noviny poslouchejte

Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Pavla Fronková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 06. 2012.