Za krásného počasí opustili jsme Billings, odkud už není daleko do Yellowstone Parku s mnoha gejzíry a vysokými cedry roubícími početná jezírka. Příroda tu mnohde připomíná nejkrásnější místa domoviny. Je to nepochybně pozoruhodnost státu Wyoming.

Hugo ale, jako by posedlý vytčeným cílem pro tento den, městem Salt Lake City, pobízí k odjezdu z parku. Je organizátorem výletu a není jiné cesty, než uposlechnout. Dorážíme do Idaho Falls a pak městečka se zajímavým jménem Pocatello. Krajina je znovu chudá na květenu a vzrostlejší stromoví, bohatá na kleč a sluneční výheň. Silnice se klikatí, udivuje délkou a dokonalostí.

Několikaproudovou, dobře osvětlenou dálnicí v deset hodin večer vjíždíme do města Mormonů, obyvatel poněkud tajemných a čtenářů jiné bible. Motel poskytuje přenocování za 14.84 US dolarů za pokoj, únava nás ukládá do postelí a spánek dostavuje se okamžitě.

Ráno jsme vyjeli, jak nejdříve jsme byli schopni, a v horku nabývajícím na intenzitě každou hodinou dorazili jsme k Solnému jezeru a vjeli do pouště. Připomněl jsem si, že právě tady konaly se ony jízdy speciálních automobilů, jež měly překonat rychlostní rekord… Jestli mě paměť nemýlí, jednalo se o nějakých cca 300km/hod. Poušť nabývá na rozloze a bělostné barvě, teplota vzduchu stoupá. Poblíž obce Wells zastavuje Hugův pontiac uprostřed křižovatky. Hugo vystupuje a jde výhní k mému chevroletu. Je smrtelně bledý.

„Něco mi cuká v motoru. To je hrozné, Vladimíre, já se z toho nervově zhroutím! A navíc ten kocourek jistě tu výheň nepřežije!“

„Kupte led a obložte jím to zvíře,“ řekl jsem. Zabraňování výkyvům teploty je přece můj obor.

Zastavujeme pak u dvou servisních stanic, kde se Hugo dožaduje odbornosti stran svého vozidla. Teprve u třetí je pontiac opraven a zanesený filtr přívodu paliva vyměněn. U téže stanice paní Dagmar zakoupila ohromný pytel ledových krychliček.

Vyprahlou, pahorkatou prérií ujíždíme dále, až k místu se jménem Winnemucca, po silnici ubíhající pod rozpálenou bání oblohy bez jediného mráčku. Potkáváme výhradně vozy novějších ročníků. Mají zatažená okénka a pasažéři ujíždějí v americkém pohodlí klimatizace.

Pouť toho dne zakončili jsme v motelu účtujícím za přespání 12.30 amerických dolarů za pokoj. Pomyšlení na přespání pod stanem, který s sebou vláčíme, má krátké trvání. Komárů je tady hojnost i pro nás, ostřílené v tomto ohledu z Winnipegu, velmi štědrého místa na tento dotěrný hmyz.

Obec Winnemucca sestává ze dvou kasin, neonových reklam, obchodu s poživatinami a potřeby pro domácnost, dvou benzinových stanic a několika motelů, patrným to zdrojem příjmů většiny jeho obyvatel. Neboť cesta k tomuto místu není nijak krátká ...