„Král Hollywoodu“ Clark Gable (1901–1960) nastavil úroveň, podle které se posuzují další filmoví herci. Za osmdesát let od uvedení jeho prvního celovečerního filmu ještě nebyl na stříbrném plátně žádným následovníkem v popularitě překonán.

Mládí

Clark Gable se narodil 1. února 1901 v hornickém městě Cadizu ve státě Ohio doma, jak bývalo obvyklé. Gableovi bydleli v nájemním bytě v prvním patře dřevěného dvojdomku. Jeho otec William byl prospektor – hledač ropy na „vlastní pěst“. Matka Addie, rozená Hershelmanová, stejně jako William měla německé předky.

Syn William Clark vážil při narození čtyři a půl kila, měl velké ruce a nohy a uši mu odstávaly od hlavy. Všechno nasvědčovalo tomu, že z něj vyroste robustní rváč, jako otec.

V šesti měsících byl na přání matky pokřtěn v katolickém kostele a v křestním listě zapsán, nikoliv jako William Clark Gable, nýbrž pouze jako Clark Gable.

Dvě stě osmdesát šest dní po narození syna, Addie v jedenatřiceti zemřela z nejasných příčin. V posledních měsících života mívala epileptické záchvaty, doprovázené zuřivostí, ale epilepsie sama o sobě smrtelnou chorobou není. Přesto byla uvedena jako příčina jejího konce na úmrtním listě. O Clarkovi, který od devíti měsíců vyrůstal bez matky, se později proto často říkalo, že celý svůj život hledal u žen náhradu za Addie.

Po pohřbu ženy otec Will nechal syna u jejího bratra Thomase a jeho ženy Elizabeth, žijících v Pensylvánii, dokud si neuspořádá život znovu v Ohiu. Will se v Ohiu podruhé oženil. Trvalo sedm let, než si s druhou ženou Jennie postavili dům v Hopdale a přišel čas, aby si Clarka vzal zpět.

Pěstouni si ale „Kůzle“, jak Will svého syna nazýval, zamilovali. Když si ho chtěl vzít zpět, narazil na odpor Thomase a Elizabeth. Musel jim pohrozit soudem, aby ustoupili. V zájmu rodinného smíru jim však slíbil, že k nim bude každé léto posílat Clarka na prázdniny. Clark celý život na Elizabeth vzpomínal jako na „báječnou ženskou“ a na své setkání s ní, jako na „nejlepší den svého života“.

Po přestěhování k otci ho pak rozmazlovala macecha Jennie, která žádné vlastní dítě neměla, i její bezdětní sourozenci – dva bratři a sestra. Clark si od dětství zvykl spíš dostávat, než sám dávat, a v letech dospělosti proto požadoval od svého okolí projevy přízně, jak uváděly jeho partnerky.

Otec kvůli zaměstnání trávil většinu času mimo domov a Clarka spíš zanedbával.

Přátelé a sousedé z Hopdale později na filmovou hvězdu vzpomínali jako na plachého chlapce, kterého měli všichni rádi, protože vypadal, jako by se pořád usmíval. Jinak ale ničím mimořádným prý nevynikal a nikdo neočekával, že to někam dotáhne.

Ve škole Clark miloval hodiny sborového zpěvu. Byl největší a měl nejsilnější hlas, proto patřil mezi „hvězdy“ školního sboru. Nevlastní matka Jennie hrála na klavír a doma ho vyučovala zpěvu a hudbě. Zapsala ho také do hodin žesťových nástrojů. Učil se slušně, avšak nejvíce miloval hudbu. Ve svých třinácti letech se stal nejmladším členem městské kapely, ve které hrál na trombon.

Jennie ho také vedla k osobní čistotě a pečlivému oblékání. Clark se pak celý život dobře oblékal a podle slov obdivovatelek „vypadal tak čistý, že se z něj dalo jíst“. Díky nevlastní matce Clark propadl také Shakespearovi, jehož kompletní dílo na popud Jennie, Will domů koupil, zvláště sonetům.

V deseti letech se Clark šíleně a navždy zamiloval do módního vynálezu – automobilu. Auta také zlepšila jeho vztah s otcem. Will Gable zakoupil sportovního forda a protože s ním mohl do práce denně dojíždět, začal trávit více času s rodinou. Vyznal se ve strojích a Clarka naučil rozebírat a skládat motor. Auta se stala po léta hlavním pojítkem syna s otcem a Clarkovým celoživotním koníčkem.

V březnu 1913 Ohio zasáhly ničivé povodně, které si vyžádaly stovky obětí. Tehdy se Clark, matkou pokřtěný katolík, na přání otce, který byl metodista a svobodný zednář, stal členem metodistické ligy mládeže. Liga pořádala časté společenské zábavy. Budoucí lamač ženských srdcí, tehdy nemotorný kolohnát, se zde poprvé zamiloval do krásky Marjorie. Děvčata se mu líbila, ale později přiznával, že často musel pouze závidět klukům, kteří se s nimi uměli bavit, aniž by se červenali a koktali, jako on.

Will, věrný zásadám zednářského řádu, ze syna vychovával samostatného a odvážného chlapíka. „Kůzle byl pořádný kluk, žádná bábovka, v létě rybařil a v zimě lovil mývaly“, později na mládí svého syna vzpomínal.

O školních prázdninách Clark vydělával jako kočí. Rozvážel pytle s moukou a zásoboval žíznivé horníky pramenitou vodou. Vydělával až pět dolarů denně. Pořád ale otravoval otce, že chce řídit auto. V létě 1914 ho tedy Will prvně posadil za volant, který mu chtěl přidržovat rukou. Clark ho ale odstrčil a vyrazil bez pomoci, jako by se za volantem narodil.

Nejlepší přítel z dětství také později vzpomínal, že Clark byl také šikovný řečník. Dokázal se prý vždy vymluvit z hrozící rvačky, aniž by došlo na pěsti.

Když bylo Clarkovi šestnáct, přišel o panictví s místní paničkou jménem Jezebel. Město kvůli tomu bylo plné klepů o románku hezkého mladíka a vdané ženy středního věku, která ho prý vlákala do svého domu, když šel okolo ze školy. Jennie byla toho názoru, že je třeba Clarka uklidit na venkov, než přijde sexu na chuť.

Gableovi prodali dům i Willovu vrtnou soupravu a koupili malou farmu necelých sto kilometrů od Hopedale.

Clark byl v nové střední škole nešťastný. Nenáviděl i nový způsob života na farmě. O vánocích 1917 přemluvil rodiče, aby mu dovolili odejít ze školy a vrátit se do Hopedale, začít pracovat u uhelné společnosti. Tím se definitivně uzavřelo jeho školní vzdělání.

Jennie mu zařídila bydlení u příbuzných. Clark znovu začal trávit volný čas s omladinou, se kterou vyrůstal. Začal silně kouřit a pít. Chtěl, aby se mu říkalo Billy – mělo to větší váhu, než Clark. Jeho idoly byli filmoví romantičtí hrdinové - kovboj a bandita „Billy the Kid“ a další hvězda němého stříbrného plátna „Bronco Billy“.

Od otce odkoupil forda a odstěhoval se za novou prací. Pracoval v kaučukárně vyrábějící vzducholodě a balóny ve městě Akron, který byl vzdálený od farmy rodičů jen třicet kilometrů, proto ho otec i matka v přestěhování podpořili. Později Clark v Acronu přešel do továrny na pneumatiky Firestone.

V Akronu se Clark nakazil herectvím. Okouzlilo ho představení místního divadelního souboru, srdceryvný melodram „The Bird of Paradise“. „Tleskal jsem, až mě bolely dlaně“, později vzpomínal.

Začal pracovat v zákulisí divadla jako dobrovolný inspicient. Svolával herce z šaten, když se blížil jejich výstup. I když nedostával žádný plat, přitahovala ho možnost být v divadle a dozvídat se podrobnosti o herectví. Z toho, co si přitom v gumárně vydělával, padla polovina na bydlení a stravu a druhá na ošacení a ostatní módní nezbytnosti, aby mezi svými novými přáteli – herci, vypadal elegantně.

Po uzavření válečného příměří v listopadu 1918 se začali vracet veteráni z války a dostávali zpět svá místa v továrnách. Začala být nouze o práci.

Clarka z  Firestone vyhodili. Zůstal ale v Akronu. Přijal záskok za onemocnělého herce v malé roli sluhy ve hře ze současnosti, kde říkal jedinou větu „Je tu váš taxík, madam“. O jeho budoucnosti tím ale bylo rozhodnuto. Nechtěl už být ničím jiným, než hercem. V divadle i spával.

V listopadu 1919 dostal zprávu, že Jennie těžce onemocněla tuberkulózou střev. Začal často navštěvovat farmu rodičů, až do její smrti v lednu 1920. „Cítil jsem, že jsem ztratil nejbližšího člověka. Byla velmi bystrá a vždy věděla, co potřebuje dítě bez matky“, vzpomínal na Jennie v dospělosti.

Po smrti Jennie se spory mezi Clarkem a otcem opět naplno rozhořely. Protože syn nechtěl otci pomáhat na farmě, Will ji prodal a vrátil se k hledání „černého zlata“ - ropy. S penězi utrženými za farmu se chtěl vydat do Oklahomy nebo Texasu, protože v Ohiu se zdroje již vyčerpávaly. Z „Kůzlete“ chtěl „vychovat chlapa“ a vzít ho s sebou.

Clarkovi ještě nebylo jedenadvacet a byl právně vázán na rodiče. Otci otevřeně neodporoval, ale byl si vědom, že v den dovršení plnoletosti bude oprávněn vyzvednout peníze ze svěřeneckého fondu, které mu odkázal dědeček - otec Addie, v den jeho narození.

Will prodal farmu a v létě 1920 odcestoval do Tulsy v Oklahomě s tím, že syna vezme k sobě, až se tam usadí a najde práci.

„Táta mi sehnal práci nástrojařského učně za dolar na hodinu,“ vzpomínal Clark na období po přistěhování za otcem do Tulsy. Míval tam dvanáct hodin práce a dvanáct hodin volna. S parťákem měli na starosti vrták z vrtné soupravy, který vážil přes tři metráky. Clark od otce znal černé řemeslo, byl šikovný, měl sílu a svaly, měřil 182 centimetry – měl pro tuto práci vše potřebné. Ostřil břity zemního vrtáku a na konci každé směny musel vyšplhat na vrchol pětadvacetimetrové rozviklané dřevěné ropné věže a naolejovat ložiska.

Během několika měsíců téhle dřiny přibral osmnáct kilo a místo osmdesáti, najednou vážil skoro sto kilogramů. Byl ale samý sval a šlacha. V době, kdy průměrný výdělek v USA činil čtyřiadvacet dolarů týdně, on vydělával osmdesát čtyři. Platil pětadvacet dolarů týdně za nocleh v obrovském společném stanu, kde se střídal po směnách s dalšími dělníky na polních lůžkách.

V roce 1922, týden před svými dvacátými prvními narozeninami, po šesti měsících práce na vrtných věžích na ropných pláních v Oklahomě, oznámil otci, že už to dál nehodlá snášet. Nepřestal toužit po jevišti. Odešel do Tulsy – rozrůstajícího se města s divadly a nočním životem. Následovala zuřivá hádka, kdy se otec a syn zařekli, že se do soudného dne nechtějí už vidět. Trvalo více než deset let, než své rozhodnutí oba přehodnotili.