Publicistika – O slavných lidech

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (9) Vlasta Burian

Když jsem v lednu roku 1990 natáčel v Ostravě televizní Kavárničku dříve narozených s dcerou Vlasty Buriana, paní Emilií Kristlovou, zeptal jsem se jí mimo jiné také na to, co jedl její tatínek nejraději. Její odpověď byla okamžitá a prostá: „Škubánky a koprovku! Konkrétně koprová omáčka na sklonku jeho života – to byla pro něj pochoutka nad všechny delikatesy! Snad se pan Trejbal, neurazí…“

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (34)

A nyní bych si dovolil velmi nostalgicky vzpomenout na pár (doslova) zajímavých kolegů z fakulty. Jeden střípek bude krátký, druhý delší. Na přednášky s námi v prvním ročníku chodila slepá matematička Kárka, která nám pak bohužel brzy zmizela „z očí“. Nevím, zda studia dokončila, myslím, že ano a každopádně jsem se později od jejích kamarádek dozvěděl, že se z ní stala učitelka.

Jiří Suchý: Otázky pro Jiřího Krampola (VŠECHNO JE JINAK!)

Pane Krampole, ve Vašem oblíbeném listě AHA jste mě označil za podrazáka. Pořád vám leží na srdci, že jsem se po listopadovém převratu s vámi rozloučil – to podle mě, vyhodil na dlažbu podle vás. Jako by mi to divadlo patřilo, dodáváte. Rád bych vám položil několik otázek.

Pavlína Antošová: Posedlý vypravěč z Mississippi

6. července 1962 zemřel klasik americké jižanské literatury, William Faulkner. Bezprostředně podlehl infarktu. K jeho úmrtí v necelých pětašedesáti letech však nutně přispěla i dlouhodobá závislost na alkoholu. Ve Spojených státech William Faulkner byl a je uznáván jako jeden z nejlepších spisovatelů, ne-li nejlepší spisovatel vůbec. První díla uveřejnil – spolu s dalšími velkými autory své věkové skupiny – ve dvacátých letech minulého století.

Miroslav Sígl: Dvě letošní výročí Kamila Bednáře

Na rozhraní třicátých a čtyřicátých let minulého století dorůstala generace s pocity úzkosti, bezvýchodnosti a  tragiky: Bohuslav Březovský, Hanuš Born, Ivan Blatný, Josef Kainar, Zdeněk Urbánek, ale také František Halas a Jan Zahradníček. Jejich usilování a životní postoje programově nejvýstižněji vyjádřil básník a překladatel Kamil Bednář. Ve své eseji Slovo k mladým z roku 1940 hovoří o tzv. nahém člověku – objevuje znovu lidské nitro, zdůrazňuje jedinečnost osobnosti a snaží se nalézt hlubší podstatu své existence.

Josef Čermák: Dr. Vladimír M. Kabeš - člověk z nejpěknějších

Narodil se v Praze 6. ledna 1918 (tedy vrstevník Československé republiky) a zemřel ve Washingtonu 11. dubna 2009 ve věku 91 let. Jeho otec (právník jako Vladimír, humanista a vlastenec) založil později slavnou automobilku celostátního významu, Aero, a po narození Vladimíra se rozhodl podnikat i v oboru letectví.

Jan Řehounek: motocyklový závodník Narcis Podsedníček

80. let dnes uplynulo od smrti prvního českého továrního motocyklového jezdce Narcise Podsedníčka. Narcis Podsedníček (29. října 1866 – 23. ledna 1932), motocyklový závodník a konstruktér, ztratil v útlém dětství otce (jako hajného ho zastřelili pytláci) i matku. Vychovávala ho teta. Starosti o něj se zbavila tím, že ho záhy dala do učení ke kováři Lejskovi v Mysločovicích. Kovářský tovaryš se po vandru uchytil u kováře Svozila v Březcích u Přerova, pak pracoval v hutích barona Kleina ve Štěpánově. Již tam se vypracoval ve velmi zdatného a šikovného řemeslníka.

Hudbu Karla Svobodu Němci stále milují

Píseň Karla Svobody a Vladimíra Kočandrle Tři oříšky má kromě německé textové verze rovněž verzi italskou, španělskou, anglickou a francouzskou, která vyšla před nedávnem na druhém albu Elly Endlich „Meilenweit“. Ve svém repertoáru má píseň i německá operní zpěvačka Kriemhild Maria Siegel, která ji zařadila i na své luxusní dvoudeskové vinylové album „Schwanensee“ (Labutí jezero) doplněném rovněž CD. Na tomto deskovém projektu se píseň objevuje ve společnosti hudebních velikánů Petra Iljiče Čajkovského, Bedřicha Smetany, Wolfganga Amadea Mozarta a dalších.

Jan Řehounek: Architekt Bedřich Feuerstein – 120. výročí narození

Bedřich Feuerstein se narodil v Dobrovici v rodině správce velkostatku, později ředitele thurn – taxiského panství na Loučeni. Od roku 1898 navštěvoval loučeňskou obecnou školu, od roku 1903 studoval reálku v Nymburce, kde ve třídě prvních absolventů maturoval v roce 1910. Na jeho závěrečném vysvědčení je poznámka: „Z kreslení prokázal větší dovednost, než se vyžaduje na střední škole.“

Jarmila Moosová: Divadlo duše

Před časem jsme se s nimi na stránkách POZITIVNÍCH NOVIN setkali jako s jednotlivci, kteří nám dovolili nahlédnout do svého soukromí, svých myšlenek a snů. Netrvalo dlouho a došel realizace také jejich sen společný, v němž spojila svoje umy a vize trojka báječných lidí: MUDr. Iveta SKÁLOVÁ-ŠPATENKOVÁ – výtvarnice, MUDr. Pavel ŠPATENKA – psycholog a Karel KEKEŠI – pěvec. Díky nim teď můžeme nacházet relaxaci i poznání v jejich unikátním DIVADLE DUŠE.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (17) Darek Vostřel

Recept oblíbeného a jednoduchého jídla herce, komika a direktora z někdejšího Divadla ROKOKO, Darka Vostřela, mi prozradila jeho bývalá kolegyně a blízká přítelkyně Saša Vebrová: „V posledních letech žil Darek sám. A to podle hesla, sám si vařím, sám si peru. A protože jako každý chlap neměl rád dlouhé čekání, složité recepty a hlavně spoustu nádobí, tak se snažil vymýšlet si recepty nové, pokud možno do jednoho hrncea. Pamatuji si, jak byl blažený, když se mu povedl takový eintopf - Bašta starého mládence.“

Ivo Fencl: V brance Vlasta Burian

Mezeru právě výrazně plní titulem V brance Vlasta Burian další ze sběratelů Ivan Vápenka (nar. 1943), který se podílel i na Albu, a výsledných 126 stran nemá chybu. Slovy i fotografiemi nás tady provádí bedlivý autor a sedmadvacet kapitol o životě Krále komiků, tentokrát ale výhradně z hlediska kopané. I zvíme, jak Vlasta začínal na žižkovských pláccích, co ho přivedlo do branky (neuměl se přizpůsobit kolektivu, avšak byl mrštný a vysoký, měl postřeh i dlouhé ruce a uměl perfektně vyhodnocovat situace) a jak ho na zeleném trávníku, kde svítí bílé linie, vnímali Káďa, Seifert či „Očko“ Janda. Kterými prošel kluby (ve Viktorce zůstal jen rok) a jaký to byl trenér na Spartě. A že úspěšně absolvoval i kurz pro mezinárodní rozhodčí (1942).

Zdeněk Horenský: O Františku Pivodovi

František Pivoda je pojmem historie hudby Rakouska-Uherska. Narodil se 19.10.1824 v Žeravicích. Když mu byl jeden rok, odstěhovala se rodina Pivodova do Koryčan, kde jeho otec pracoval jako strojník na velkostatku. František tam vyrůstal do svých deseti let, kdy mu zemřela maminka. Po její smrti si ho vzal k sobě jeho starší bratr Kašpar, který v té době působil jako učitel v Bučovicích. Také František se měl stát učitelem. Nejprve studoval na gymnáziu, později na učitelském ústavu v Brně.

Kristýna Loužecká: Fiktivní rozhovor s Adinou Mandlovou

Když mě přepadla myšlenka „proč se mi tak moc líbí 40. léta minulého století“, hned se přede mnou vynořila velice jednoduchá odpověď: kvůli filmům a hercům z té doby. K nejoblíbenějším herečkám určitě patří i Adina Mandlová a z toho vlastně vznikl tento článek. Už od mala jsem se s rodiči dívala na filmy z minulého století. Máme jich doma celou sbírku. Každý den se na ně díváme a už je známe skoro nazpaměť. Začínám si připadat jako Ondřej Havelka, jenom je tu rozdíl skoro šedesáti let. Chtěla bych se o této době dozvědět něco víc. Myslím, že tato záliba ve filmech natočených před válkou a za války je u tak mladé generace, co jsem já, velmi ojedinělá, alespoň mi to říká švagrová.

strana 1 / 8

Další strana »