Publicistika – O slavných lidech
Jan Řehounek: Architekt Bedřich Feuerstein – 120. výročí narození
Bedřich Feuerstein se narodil v Dobrovici v rodině správce velkostatku, později ředitele thurn – taxiského panství na Loučeni. Od roku 1898 navštěvoval loučeňskou obecnou školu, od roku 1903 studoval reálku v Nymburce, kde ve třídě prvních absolventů maturoval v roce 1910. Na jeho závěrečném vysvědčení je poznámka: „Z kreslení prokázal větší dovednost, než se vyžaduje na střední škole.“
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (21) Vánoční speciál
Dnes budeme vánoční dobroty chystat s bývalou zpěvačkou a herečkou z divadélka PARAVAN, Zuzanou Princovou (dnes žijící v Dánsku jako Zuzana Vasa) a s vynikajícím slovenským hercem Jozefem Kronerem (jehož příjmení se často psalo a píše nesprávně Króner).
Ondřej Suchý: Barbara Kupšovská, zpěvačka s bohatou minulostí
Barbara Śmietana, provdaná Kupšovská, zpěvačka žijící v Praze… Za sebou má pozoruhodnou pěveckou kariéru, která pokračuje i nadále, přestože o ní mnoho nevíme. A právě proto také vznikl tento článek, který chce alespoň v kostce zaznamenat zajímavé momenty z kariéry skromné umělkyně. Barbara se narodila 4. září 1945.
Jiří Winter Neprakta – Peter Závacký: Za kráľom českého kresleného humoru
Rodák z pražských Holešovic Jiří Winter, ktorý svoje páčivé kresby, už od spolupráce s Kopecným, podpisoval ako Neprakta (celkovo spolupracoval s tromi libretistami - zberateľom Bedřichom Kopecným, spisovateľom Miroslavom Švandrlíkom a novinárom Emilom Schneiderom) zomrel po krátkej chorobe, 30. októbra 2011 o 15.00 hod., vo veku nedožitých 88 rokov, v pražskej Střešovickej vojenskej nemocnici. Česť jeho pamiatke!
Dagmar Slivinská: Jako ryby v akvariu aneb „Pověz mi zlatá rybko“!
Sedím a pozoruji tiše plovouci ryby. Nádherné barvy, až oči přecházejí a říkám si, který malíř je tak krásně vymaloval, jaká symfonie barev! Ryby důstojně a tiše plují svým malým světem, vypadají š´tastně a spokojeně. Vplouvají a zase se vynořují z jemného přediva sytě zelených rostlin, bílý písek zrcadlí chvějící se záblesky světla nad hladinou... je slyšet bublání, které v mé duši navozuje klid...
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Psal o životě přírody
V druhé polovině devatenáctého století přibývalo pokusů přiblížit čtenářstvu život v přírodě beletristickou formou, včlenit ho do krásné literatury. Zůstávalo však víceméně u naučných pojednání, jejichž autoři nedosáhli umělecké licence. To dokázal až trhanovský rodák Josef Thomayer (*23. 3. 1853). Nemohlo být pouze hrou náhody, že základní kámen české přírodní prózy položil spisovatel z Podčeslolesí. Vždyť v tomto hraničním pásu Čech následovala Thomayera i dvojice přírodních prozaiků Jan Vrba a Jack Flor, přičemž přírodní tematiku a tematiku člověka v přírodě neobešli ani další autoři regionu, ať už byl jejich přínos literatuře jakýkoliv.
Jan Řehounek: Barokní stavitel František Ignác de Preé
František Ignác de Preé (asi 1702–1755), barokní stavitel, byl žákem stavitele Františka Maxmiliána Kaňky a spolupracovníkem Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Žil v Praze, ale působil po celých Čechách. V Knize měšťanské Starého Města Pražského čteme: „Preé František – zedník, předloživ vysvědčení Františka Maxmiliána Kaňky, měštěnína a úřadu deseti soudců Starého města Pražského assessora (věku 51 let) a Hynka Františka Polstera, měšť. St. M. P., stal se měšťanem St. M. Pr. 20. března 1726.“
Jan Řehounek: motocyklový závodník Narcis Podsedníček
80. let dnes uplynulo od smrti prvního českého továrního motocyklového jezdce Narcise Podsedníčka. Narcis Podsedníček (29. října 1866 – 23. ledna 1932), motocyklový závodník a konstruktér, ztratil v útlém dětství otce (jako hajného ho zastřelili pytláci) i matku. Vychovávala ho teta. Starosti o něj se zbavila tím, že ho záhy dala do učení ke kováři Lejskovi v Mysločovicích. Kovářský tovaryš se po vandru uchytil u kováře Svozila v Březcích u Přerova, pak pracoval v hutích barona Kleina ve Štěpánově. Již tam se vypracoval ve velmi zdatného a šikovného řemeslníka.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (9) Vlasta Burian
Když jsem v lednu roku 1990 natáčel v Ostravě televizní Kavárničku dříve narozených s dcerou Vlasty Buriana, paní Emilií Kristlovou, zeptal jsem se jí mimo jiné také na to, co jedl její tatínek nejraději. Její odpověď byla okamžitá a prostá: „Škubánky a koprovku! Konkrétně koprová omáčka na sklonku jeho života – to byla pro něj pochoutka nad všechny delikatesy! Snad se pan Trejbal, neurazí…“
Poslední slovo Dagmar Patrasové (VŠECHNO JE JINAK!)
Zařekla jsem se, že se již nikdy nebudu k této kauze vyjadřovat, ale po přečtení příspěvku paní Heleny (bez příjmení) jsem se rozhodla, že mlčet nebudu. Na úvod chci zdůraznit, že slečna Dlouhá nikdy mou manažerkou nebyla přesto, že se tak všude představovala. Měly jsme spolu pouze ústní dohodu o tom, že mi bude pomáhat při komunikaci s médii.
Pavel Victorin: Clark Gable (3)
V roce 1924 se americký filmový průmysl již nazýval Hollywood, ale tohle jméno neslo více studií, působících i v jiných čtvrtích L.A. Třeba v Lankershimu, Burbanku, Beverly Hills, Westwoodu a dalších. Dillonová najala za dvacet čtyři dolary týdně přízemní domek v jedné z vilových ulic, kde kromě soukromých místností v zadní části a podkroví, zřídila profesionální herecké studio. Zaplatila inzeráty v místních novinách a zahájila herecké kurzy. Svému chráněnci radila, aby nepoužíval jména William Clark, protože v místě existoval již veleoblíbený komik a filmový herec W. C. Field.
Kristýna Loužecká: Fiktivní rozhovor s Adinou Mandlovou
Když mě přepadla myšlenka „proč se mi tak moc líbí 40. léta minulého století“, hned se přede mnou vynořila velice jednoduchá odpověď: kvůli filmům a hercům z té doby. K nejoblíbenějším herečkám určitě patří i Adina Mandlová a z toho vlastně vznikl tento článek. Už od mala jsem se s rodiči dívala na filmy z minulého století. Máme jich doma celou sbírku. Každý den se na ně díváme a už je známe skoro nazpaměť. Začínám si připadat jako Ondřej Havelka, jenom je tu rozdíl skoro šedesáti let. Chtěla bych se o této době dozvědět něco víc. Myslím, že tato záliba ve filmech natočených před válkou a za války je u tak mladé generace, co jsem já, velmi ojedinělá, alespoň mi to říká švagrová.
Přemysl Veverka: Josefina Napravilová, čestná občanka Lidic
Této statečné ženě se dostalo významných ocenění. Otisk historické pečetě města Plzně předal plzeňské rodačce 27. října 2008 plzeňský primátor Pavel Rödl. Zastupitelstvo obce Lidice jí udělilo na tamějším obecním úřadě z rukou místostarosty Tomáše Skály čestné občanství Lidic, a to 20. ledna 2009, v předvečer jejích 95. narozenin.
Ivan Rössler: Neckář v pyžamu
Nedávno měl Václav Neckář velký úspěch. Bylo to na předávání Českého slavíka, kde zazpíval svůj aktuální hit Půlnoční. Stal se hvězdou večera, měl standing ovation a některým divákům vehnal i slzy do očí. Našel jsem článek, který vyšel v magazínu "15 oken do písničky" v době, kdy Neckář začínal, a to už je dobrých pětačtyřicet let.
strana 1 / 8