Publicistika – O slavných lidech

Ivo Fencl: V brance Vlasta Burian

Mezeru právě výrazně plní titulem V brance Vlasta Burian další ze sběratelů Ivan Vápenka (nar. 1943), který se podílel i na Albu, a výsledných 126 stran nemá chybu. Slovy i fotografiemi nás tady provádí bedlivý autor a sedmadvacet kapitol o životě Krále komiků, tentokrát ale výhradně z hlediska kopané. I zvíme, jak Vlasta začínal na žižkovských pláccích, co ho přivedlo do branky (neuměl se přizpůsobit kolektivu, avšak byl mrštný a vysoký, měl postřeh i dlouhé ruce a uměl perfektně vyhodnocovat situace) a jak ho na zeleném trávníku, kde svítí bílé linie, vnímali Káďa, Seifert či „Očko“ Janda. Kterými prošel kluby (ve Viktorce zůstal jen rok) a jaký to byl trenér na Spartě. A že úspěšně absolvoval i kurz pro mezinárodní rozhodčí (1942).

Zdeněk Horenský: O Františku Pivodovi

František Pivoda je pojmem historie hudby Rakouska-Uherska. Narodil se 19.10.1824 v Žeravicích. Když mu byl jeden rok, odstěhovala se rodina Pivodova do Koryčan, kde jeho otec pracoval jako strojník na velkostatku. František tam vyrůstal do svých deseti let, kdy mu zemřela maminka. Po její smrti si ho vzal k sobě jeho starší bratr Kašpar, který v té době působil jako učitel v Bučovicích. Také František se měl stát učitelem. Nejprve studoval na gymnáziu, později na učitelském ústavu v Brně.

Kristýna Loužecká: Fiktivní rozhovor s Adinou Mandlovou

Když mě přepadla myšlenka „proč se mi tak moc líbí 40. léta minulého století“, hned se přede mnou vynořila velice jednoduchá odpověď: kvůli filmům a hercům z té doby. K nejoblíbenějším herečkám určitě patří i Adina Mandlová a z toho vlastně vznikl tento článek. Už od mala jsem se s rodiči dívala na filmy z minulého století. Máme jich doma celou sbírku. Každý den se na ně díváme a už je známe skoro nazpaměť. Začínám si připadat jako Ondřej Havelka, jenom je tu rozdíl skoro šedesáti let. Chtěla bych se o této době dozvědět něco víc. Myslím, že tato záliba ve filmech natočených před válkou a za války je u tak mladé generace, co jsem já, velmi ojedinělá, alespoň mi to říká švagrová.

Josef Čermák: Dr. Vladimír M. Kabeš - člověk z nejpěknějších

Narodil se v Praze 6. ledna 1918 (tedy vrstevník Československé republiky) a zemřel ve Washingtonu 11. dubna 2009 ve věku 91 let. Jeho otec (právník jako Vladimír, humanista a vlastenec) založil později slavnou automobilku celostátního významu, Aero, a po narození Vladimíra se rozhodl podnikat i v oboru letectví.

Michal Ezechel: Václav Zítek byl Přemysl i Don Giovanni

Operní pěvec Václav Zítek, který zemřel 20. prosince 2011, by letos v březnu oslavil 80. narozeniny. Narodil se totiž 24. března 1932 v Tisé u Ústí nad Labem. Tento vynikající barytonista, držitel Ceny Thálie za celoživotní operní mistrovství a sólista Národního divadla prožil posledních třicet let v Praze 10. Svůj život zasvětil svému milovanému zpěvu a divadlu, proto i po svém předčasném odchodu z Národního divadla z důvodu vážné nemoci nerezignoval, ale s radostí a oddaností předával svou vynikající pěveckou a výrazovou techniku mladým zpěvákům a pomáhal jim k úspěšné pěvecké kariéře.

Jan Řehounek: Barokní stavitel František Ignác de Preé

František Ignác de Preé (asi 1702–1755), barokní stavitel, byl žákem stavitele Františka Maxmiliána Kaňky a spolupracovníkem Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Žil v Praze, ale působil po celých Čechách. V Knize měšťanské Starého Města Pražského čteme: „Preé František – zedník, předloživ vysvědčení Františka Maxmiliána Kaňky, měštěnína a úřadu deseti soudců Starého města Pražského assessora (věku 51 let) a Hynka Františka Polstera, měšť. St. M. P., stal se měšťanem St. M. Pr. 20. března 1726.“

Rudolf Křesťan: Mikuláš Renčín

Narodil se přesně na Mikuláše a od té doby nám naděluje. V roce 2011 bylo naděleno i jemu – pražským Hradem. Jak známo, obdržel predikát „nositel medaile Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění“. O jeho zásluhách a umění nemůže být pochyb, i když svého času neuměl nakreslit kravské nohy. Jak se mi před lety přiznal, na jednom ze svých obrázků proto umístil spodní partie uvedeného zvířete do vysoké trávy.

Pavel Victorin: Clark Gable (5)

Kay Williamsová, se kterou se ve válce seznámil jako s jednou z mnohých hvězdiček MGM, se jako rozvedená stala v roce 1955 pátou Gableovou manželkou. Při natáčení „It Started in Naples“, 1960 Paramount, režie Melville Shavelson, ztvárnil hlavní role se Sophií Lorenovou, která s Clarkem a svým přítelem producentem Carlo Ponti, oslavila na Capri své dvacáté páté narozeniny. Herecký partner a přítel Lorenové, Marcello Mastroianni, pro kterého byl Gable idolem, si přes ní vyjednal s Gablem schůzku

Jan Řehounek: motocyklový závodník Narcis Podsedníček

80. let dnes uplynulo od smrti prvního českého továrního motocyklového jezdce Narcise Podsedníčka. Narcis Podsedníček (29. října 1866 – 23. ledna 1932), motocyklový závodník a konstruktér, ztratil v útlém dětství otce (jako hajného ho zastřelili pytláci) i matku. Vychovávala ho teta. Starosti o něj se zbavila tím, že ho záhy dala do učení ke kováři Lejskovi v Mysločovicích. Kovářský tovaryš se po vandru uchytil u kováře Svozila v Březcích u Přerova, pak pracoval v hutích barona Kleina ve Štěpánově. Již tam se vypracoval ve velmi zdatného a šikovného řemeslníka.

Jan Řehounek: František Xaver Brixi – 280. výročí narození

Právě dnes uplynulo 280 let od narození předního představitele raného hudebního klasicismu Františka Xavera Brixiho. Český hudební skladatel, přední osobnost české církevní hudby, se narodil 2. ledna 1732 v Praze v rodině varhaníka a ředitele kůru v kostele sv. Martina ve zdi Šimona Brixiho. Jeho matka byla spřízněna s dalším rodem slavných hudebníků – Bendů z Benátek.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (10) Steve Martin

Recepty některých amerických komiků mi opatřila dcera Járy Kohouta žijící v USA, paní Alena Kanka. K následujícímu receptu mi napsala: „Komik Steve Martin se nedávno v jednom televizním pořadu přiznal, že sám kuchtí studenou okurkovou polévku. Hlavně prý ji předvádí svým hostům.“ Nu, tak ochutnejme, čím bývají přátelé Stevea Martina pohoštěni…

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (9) Vlasta Burian

Když jsem v lednu roku 1990 natáčel v Ostravě televizní Kavárničku dříve narozených s dcerou Vlasty Buriana, paní Emilií Kristlovou, zeptal jsem se jí mimo jiné také na to, co jedl její tatínek nejraději. Její odpověď byla okamžitá a prostá: „Škubánky a koprovku! Konkrétně koprová omáčka na sklonku jeho života – to byla pro něj pochoutka nad všechny delikatesy! Snad se pan Trejbal, neurazí…“

Miroslav Sígl: Dvě letošní výročí Kamila Bednáře

Na rozhraní třicátých a čtyřicátých let minulého století dorůstala generace s pocity úzkosti, bezvýchodnosti a  tragiky: Bohuslav Březovský, Hanuš Born, Ivan Blatný, Josef Kainar, Zdeněk Urbánek, ale také František Halas a Jan Zahradníček. Jejich usilování a životní postoje programově nejvýstižněji vyjádřil básník a překladatel Kamil Bednář. Ve své eseji Slovo k mladým z roku 1940 hovoří o tzv. nahém člověku – objevuje znovu lidské nitro, zdůrazňuje jedinečnost osobnosti a snaží se nalézt hlubší podstatu své existence.

Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Psal o životě přírody

V druhé polovině devatenáctého století přibývalo pokusů přiblížit čtenářstvu život v přírodě beletristickou formou, včlenit ho do krásné literatury. Zůstávalo však víceméně u naučných pojednání, jejichž autoři nedosáhli umělecké licence. To dokázal až trhanovský rodák Josef Thomayer (*23. 3. 1853). Nemohlo být pouze hrou náhody, že základní kámen české přírodní prózy položil spisovatel z Podčeslolesí. Vždyť v tomto hraničním pásu Čech následovala Thomayera i dvojice přírodních prozaiků Jan Vrba a Jack Flor, přičemž přírodní tematiku a tematiku člověka v přírodě neobešli ani další autoři regionu, ať už byl jejich přínos literatuře jakýkoliv.

strana 1 / 8

Další strana »