Milan Turek: Dovolená na kolech caravanu
Rubrika: Publicistika – Rozhovory
Léto, které začalo vysokými tropickými teplotami, vylákalo nejméně milion našich občanů za letním odpočinkem. Na dovolenou vyjíždějí vlaky, automobily, letadly nebo i pěšky, ale intenzivní rozvoj prodělává i doposud u nás méně rozšířené moderní putování rodin s caravany a obytnými vozy. Zatímco Evropa zažívá intenzivní boom, a to nejen ve výrobě, ale i ve službách pro tento druh cestujících. Exkluzivně vybavené vozy, ale také exkluzivní autokempy, jinak též stellplatzy. V naší republice je padesátiletá tradice a organizovaný caravaning slaví letos 40 let národních srazů Asociace caravaningových klubů, ale i po těch letech je však stále cestování nepříliš obvyklé. O evropském caravaningu současnosti vypráví caravanista a mladý organizátor caravaningu v evropském měřítku Sören Schaffer, člen saské a mezinárodní asociace caravanistů.
Caravaning v Evropě má více jak stoletou tradici, kdy jste začínal s caravanem jezdit na dovolenou, vlastně cestovat po Evropě?
„Současné formy cestování caravanem se nedají srovnat ani s nedávnou minulostí. Jako pětiletý chlapec jsem se svými rodiči jezdil s caravanem vlastní výroby pod stan, ale později jsme si koupili v osmdesátých letech caravan značky Elgenbau a s ním jsme jezdili nejen v Německu, ale i do ostatních států a tehdy pochopitelně jako občané NDR především do Československa.“
V té době asi neměly caravany nijak zvlášť komfortní vybavení, působily spíše jako maringotky na spaní. Mohl byste porovnat jejich výbavu se současnými přívěsy?
„Vybavení těch caravanů ještě v nedávných letech se podobalo dnešním jen částečně, topení a záchody nebyly příliš rozšířeny. V moderních caravanech nebo obytných vozech to patří ke standardní výbavě jako běžný komfort. Obzvláště topení je běžné, aby bylo možno v zateplených caravanech s dokonalým elektrickým systémem i ohřevu vody být v kempu bez jakýchkoliv zábran i v zimě. Zimní cestování s caravany není však ještě příliš nikde rozšířeno, ale v budoucnu se určitě s těmito moderními obytnými automobily určitě prosadí.
Cestování dříve bylo určeno střeženými hranicemi, vaše cestování muselo být značně omezené, měli jste nějakou trasu do více zemí?
„Pamatuji si, že s caravanem jsme do Československa jezdili v osmdesátých letech velmi často. Můj otec jej postavil v garáži k tehdy, stejně v Československu jako v demokratickém Německu, rozšířenému automobilu Lada 1300 caravan, který vážil přibližně jednu tunu. Naše cesty v osmdesátých letech směřovaly často do tehdejšího Československa. Původní spřežení Lada a caravan, který otec v zimních měsících budoval na koleně, projelo celou vaši republiku. Bývali jsme s tímto spřežením u vás po celé tři týdny v době letních prázdnin. Většinou jsme jezdívali přes Liberec do Špindlerova Mlýna, kde byl náš první noční tábor. Potom jsme směřovali na Hradec Králové, odtud do Olomouce a na Ostravu. Odtud pak na jih.“
Tehdejší cestování s caravanem mělo určitě i jiný smysl než dovolená, byla podtextem nějaká filozofie?
„Nejkrásnější na této formě dovolené byla svoboda, rodiče to tak chápali. Na cestě sice byli určitým způsobem omezováni, ale jejich směr a cesta měla podobu, jakou jí dali oni. Řekl bych „nemusíme až tam dojet“. Cestování na trasách se dalo všelijak dělit a podle chuti zůstat nebo jet dál. Bylo možné se také zastavit u turistické zajímavosti a pak pokračovat. Naše trasy, které jsme Evropou projížděli, byly tenkrát obyčejně dva a půl tisíce kilometrů dlouhé. Přes Československo jsem jeli až na Slovensko do města Michalovce. Odtud na jih ve směru do Maďarska, zpět pak přes Bratislavu, Brno a Prahu domů, do Drážďan.
Silnice nebyly v té době nijak perfektní, nemívali jste problémy třeba s píchnutými pneumatikami nebo s poruchami motoru?
„Naše cestování se neobešlo bez nehod, i když nějakou velkou bouračku jsme neprožili, byly to jednak nehody s píchnutými pneumatikami nebo s poruchou motoru. Stává se to i nyní, jenže s tím rozdílem, že ještě před pětadvaceti lety bylo dobrodružství opravit píchnutou pneumatiku nebo opravovat motor na cestě. Dnes má každý mobil a snadno zavolá službu, která dokáže závadu rychle odstranit, proto pocity dobrodružství jsou dnes úplně jiné, než před časem. Oprava naší Lady třeba u benzinové pumpy nás stála nejméně jeden den dovolené, jako se nám to stalo jednou na dost frekventované cestě ve Vysokých Tatrách. Pro nás to ale nebylo složité, protože jsme motor dokázali vždy nějak opravit sami, i Češi si dokázali ledacos opravit na autě, vlastně jsme byli v té době všichni automechanici.“
Je to u caravaningu pohodlí nebo výbava inspirující k této formě dovolené?
„Předností moderního caravaningu je především nezávislost. Navíc v malém prostoru máte téměř všechny věci jako doma, od kávovaru po ledničku, nebo také troubu. Z hygienických zařízení je v obytném autě umývadlo, sprcha a pohodlná komfortní ložnice. Vybavení současných vozů nezná hranice, ale kdo chce větší komfort, musí mít větší obytný vůz a také musí sáhnout hlouběji do peněženky. Větší nezávislost se platí elektrikou, znamená to větší kapacitu baterek a jejich stále nabíjení s použitím moderní techniky. Potom buď je potřeba využít solární baterie na střeše automobilu, anebo za pomoci přídavných nádrží na pohonné hmoty. Ve větších obytných vozech jsou často využívány elektrické generátory. S dostatečným množstvím vlastní energie pak není problémem ranní káva, chléb upečený ve vlastní troubě a třeba i večerní poslech televize. V dětství, jak si pamatuji, jsme jezdili s caravanem, vybaveni stanem a nejnutnějším věcmi. Dnes, i když jedeme jen na návštěvu nebo oslavy příbuzných, k babičce a dědovi, jedeme s obytným vozem a přespíme mimo obec ve vlastních postelích. Moje manželka a také malá dcerka nejraději cestují v obývacím automobilu. Máme zkušenosti z minula, že nejlépe se lidé poznávají večer u grilu a také děti se snadněji seznamují, rychle se poznávají a společně si hrají.“
Byla rodina nějak začleněna do caravaningové společnosti evropských organizací? Stanovili jste si nějaký cíl?
„Nebylo to z politických důvodů jednoduché, otec založil až po revoluci jako první klub východoněmecký caravaningový Hymer-Klub v Sasku a navázali kontakty s Evropou. Svou podnikatelskou, ale i dobrovolnou prací se výrazně snažil o podporu saského zemského turistického spolku. Jeho cílem bylo vybudovat rozsáhlou síť dobře vybavených standardních kempů a stellplatzů. Aby tak domácím turistům a návštěvníkům Saska v průběhu jejich pobytu byly poskytnuty nejlepší služby. Úroveň, jak lze v současnu poznamenat, je však kraj od kraje různorodá.“
Vidíte nějakou rozdílnost v cestování na dovolenou s použitím caravanů a obytných vozů?
„Dovolená s caravanem a dovolená s obytným vozen určují také různou formu její organizace. Pokud se jezdí s caravanem, pak obyčejně zůstává turista na místě i dva nebo tři týdny, půjčuje si kolo a navštěvuje okolní zajímavosti. Jeho možnosti pohybu nejsou tak operativní. Může sice nechat stát caravan na místě a vydat se jen s osobním automobilem na výlet, ale je více připoután ke kempu. Obytný vůz má mobilní možnosti, a proto tyto vozy snadno přejíždějí z místa na místo a v kempech zůstávají spíše jen několik dnů.
Může se snadno připravit k odjezdu nebo prostě zaparkovat kdekoliv. Z toho důvodu je také rychlejší, není potřeba budovat žádné stání ani třeba dělat úpravy terénu.“
V poslední době se nabízejí i jiné možnosti než kempy, hovoří se o stellplatzech, nejsou proti kempům jednodušší?
„V teplejších obdobích roku turisté s obytnými auty zajíždějí do kempů již méně. Nabízejí se jim stellplatzy, které vyrůstají v bezprostřední blízkosti měst, přírodních parků nebo poblíž významných pamětihodností. Zvláště v Německu rostou stellplatzy jako houby po dešti. I když i mezi nimi jsou velké rozdíly v kvalitě služeb, které nabízejí. Nejde však jen o místo, ale i o nabídku servisních služeb pro obytné vozy. Služby myček, doplňování vody nebo pro odpady patří už dnes ke standardu. Běžné je vybavení elektrickými sloupy, kde můžete dobíjet baterie a připojit zařízení obytného vozu. Existují i nabídky zapůjčení cestovních nebo horských kol, opravny, pečení chleba, ale i nabídka průvodcovských služeb. Dá se říct, že kempy nemají tak vysokou technickou úroveň jako stellplatzy.“
Dokonalejší a těžší caravany mohou nejen zvýšit náročnost na řízení auta, nemohou vzniknout i jiné problémy třeba s vybavením?
„Pro obytné vozy musí mít řidič oprávnění k řízení automobilu na 3,5 tuny, což obytné vozy překračují. To je jejich slabina, čím větší komfort má vůz mít, tím je těžší. Váhu dělá solární zařízení, velké baterie, zásoby vody, satelitní anténa apod. Zatím ale také ostatní země Evropy často ponechávají projíždět bez tohoto oprávnění. Potom je také nutné platit dálniční poplatky a je možné, že caravan i pod 3,5 tuny bude platit stejnou dálniční známku jako autobus. To pak zvýší cestovní výlohy, s tím musí caravanisté počítat.
Je možné hodnotit dnes již bývalou demokratickou republiku stejně jako ostatní země Německa, co se týká caravaningu?
„V Německu je dostatečné množství kempů označovaných jako TOP, ale ne každý caravanista chce cestovat a navštěvovat ty nejlépe vybavené kempy, exkluzivně cestovat a být v luxusně vybavených místech. Můj otec založil v Drážďanech stellplatz, který je sice určen pro obytné vozy, ale určitě uvítá i obyčejné caravany. Neděláme mezi tím rozdíl, a tak do Drážďan se svými caravany přijíždějí lidé z celé Evropy. “
Vznikají pro návštěvníky německých kempů a stellplatzů jazykové problémy s dorozumíváním?
U nás všichni návštěvníci drážďanského kempu jsou dostatečně vybaveni informacemi o městě, jeho památkách a službách, nedaleko je obrovský obchodní dům, do centra se dá zajet tramvají, jejíž stanice je kousek od kempu. K tomu každý obdrží dostatek informačních materiálů, jsou sice jen v němčině, ale budou brzy nejen v angličtině, ale také v češtině. Dosavadní návštěvníci z Čech, kteří přijeli k nám do Drážďan, mluvili velmi dobře anglicky a přes angličtinu se snadno domluvíme třeba o jejich problémech nebo doporučíme kam cestovat, poskytneme nejnutnější informace. Angličtina je běžná po celém státě, my připravujeme anglické a brzy chceme poskytovat i české informační materiály.“
Samotné město nemusí každého lákat k návštěvě, dá se vyjet i někam za jinými zajímavými cíli?
„Pro každého, kdo k nám přijede máme nabídku průvodcovství po městě, jde zpravidla o typický dotaz zvláště turistů ze vzdálenějších míst, kteří se nevyznají v našem prostředí. Mohou využít společné dopravy s jinými turisty a jejich vůz je na stellplatze dobře ohlídán. Doporučujeme třeba také výlet na lovecký zámeček Augusta Silného, saského kurfiřta a polského krále, ale také třeba míšeňskou porcelánku nebo sklárnu, zájem je i o vilu Karla Maye, kde je indiánské muzeum. Možností výletů a návštěv památek je u nás hodně. Na stellpltzu jsou i drobné služby s občerstvením, a vše funguje po celých dvacet čtyři hodin. Pro snadnější cestování městem půjčujeme malá auta nebo kola, navíc je možno snadno cestovat na kole třeba do indiánského muzea. Jet do Drážďan a navštívit jejich okolní Polabí je vhodné v každém ročním období, uvítáme rádi každého v našem městě a na našem stellplatzu po celý rok.“
foto: archiv autora
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 07. 2012.