Zdeněk Wachfaitl: Den s malířem Vojtkem v plenéru na Pohansku

Rubrika: Publicistika

Ve čtvrtek 21. června 2012 jsem se na pozvání zúčastnil Vernisáže výstavy Břeclav v obrazech pořádané v Galerii 99 manželů Antonína a Jitky Vojtkových.

S panem malířem Antonínem Vojtkem jsem se v následující den, v pátek 22. června, vypravil do plenéru v oblasti zámečku Pohansko. Pan Vojtek maloval a nacházel své pozice v krajině a zachycoval skicami a kresbami vše, čím tato část přírody promlouvá.

Začali jsme na starém dyjském rameni, pan Vojtek vybíral místa a tvořil na akvarelový papír. Já jsem ho doprovázel a zachytil jsem do volného verše náladu tohoto plenérování a mistra při práci okem objektivu. Mírné slunce a nijak vysoká denní teplota po předchozí noční bouřce byla pro takovouto náplň dne jedinečná.

Na starém dyjském rameni,
cítím dech vrb i starodávných dubů.
Pach rybiny a zní křik racků,
čáp sbírá svou potravu v louce.
Mává křídly na pozdrav malíři
plně zaujatému prací s uhlem na Pohansku.

Uhel rukou malířovou tepe
do bílé plochy papíru
přijímajícího stejně jako
tato krajina vše,
co laskavý a dobrý člověk
s paletou a stojanem
o své přírodě dokáže vypovědět.
Jak citem a malířskou duší
přináší přírodě i stromům pozdrav
a lidem obraz života za městem,
tak krásného, že si o tom mohou
přečíst jen v jeho obrazech.

Vůně plenéru

Na dohled Staré Dyji omamná vůně luhu,
jemnější než magnolie a silnější než jasmín
se usadila v duši i vetřela se do chřípí malíře.
Ruka sáhla po uhlu sepie a jala se vůni i krásu
lužního bylinného patra přenášet a nanášet
na akvarelový papír stejně jako nádech léta,
jenž ležel za naprostého klidu v říčním rameni.

U padlého topolu
přijímá kreslířský papír
motiv tůňky v rákosinách,
kde je divoký chmel pokrývající
zastiňujícím růstem vše,
co zůstalo z velikána věků.



Ptačí oblast, soutok Tvrdonicko, za zámečkem Lány… Dub velikán je socha v krajině a pro čápy mohykán. Zaujal natolik, že stojan by sestaven v mžiku….

Na arch se rodí to,
čím zaujme třistaletý dub
odumřelý po dosažení spodních
vod na Pohansku a zůstávající
zde hostitelem jmelí
a čapích hnízd.

Duby na Pohansku jsou ozdobou krajiny, mladé stromky jsou poblíž odumírajících zapěstovány za ochranným pletivem, malé semenáčky jako proutky se ke své životní pouti a formování krajiny teprve chystají.

Pohoda sálající z letní atmosféry na Pohansku a z osobnosti malíře pokračovala obědem s jeho rodinou. Polední klid toho dne u Vojtků překonal svou uměleckou atmosférou mé veškeré očekávání. Mluvili jsme o problémech a aspektech, která nás zajímají nejen v umění, filosofii a běžném životě kolem nás.

Měl jsem pocit, že jsem na chvíli plul spolu s představami malířovými jako květ magnolie s mnoha dalšími na jeho obraze.Také se mi povedlo dospět k pochopení duševního stavu, kdy a jak pan Antonín Vojtek maluje svá díla. Byl jsem za tento den velmi povděčen.

"Odhmotním se na zahrádce ve visuté houpačce", říká Antonín Vojtek, "a získám tím pocit umělecké lásky ke krajině, odkud pocházím a kde žiji, k Pálavě. Pak teprve přistupuji k malování a své úsměvy vyjadřuji na svých plátnech, mé obrazy jsou tak vlastně barevná zobrazení mé básnické duše."

V lužních lesích
i krajině sošných dubů,
jimiž se denně pohybuje
a jichž je stále dost
pro další a další obrazy…

Malíř Antonín Vojtek se stejným zaujetím, se kterým nachází zádumčivá místa krajiny pro kresby, obrazy i grafiky, se rád vydává se svým autíčkem po cestách a silničkách jeho milované Pálavy. Aby objevil a nalezl další část z pohledů na svou krajinu a mohl se s Pálavou ještě více sžít tak, že ji pojme jako kompozici své duše do svých pláten.

Stačí se vydat cestou s výhledem na zlátnoucí pšenici a tak si připomenout, že toto je ta pravá sklizeň pod Pálavou. Sklizeň tónů, veršů a barev jeho pláten, ve kterých se Antonín Vojtek zvěčnil a připomenul jako tisíckrát dobrý člověk.

Cesta s výhledem na zlátnoucí pšenici
nekončí ani když ve slunci hoří
minaret lednický stejně tak město Podivín,
v lehkém oparu dálek zbývajících urazit
ke spatření krásy před stojanem.

Vidět krásu v odpoledním tichu,
kdy jen ptačí trylky dávají tušit,
že léto je žhavé a čas sklizně
pod Pálavou přichází.

Horký letní den se vlní
lehkým vánkem v polích,
Dyje dospěla ke splavu,
voda přepadává z jezu.

Silnici zaplnily kombajny, a tak je možné se zastavit pro osvěžení na hrázi Mlýnského rybníka, řečeného Apollo, dle stavby Apollónova chrámu. Nádherná, téměř jezerní hladina zve ke koupání, které se sice nekoná, ale i tak se dostanou vodní tóny a řeč vody se stříbrem, modří i šedí s vlaštovčími křídly do zpívajícího štětce malíře Antonína Vojtka.

Mlýnský rybník – Apollo

Dech Pálavy žhne,
na hrázi rybníka Apollo
žije svůj těžký úděl
semenáč broskvoně…
Hladina se leskne stříbrem,
vlaštovky sledují hladinu,
ostrůvek je daleko.
Je léto a Apollo zve
ke koupeli na pláži
pod chrámem…

Plenér s panem Vojtkem byl přesně takový, jak jsem si sám představoval, tedy úžasný. Oproštěný od bolů i žalů světa chodu věcí kolem nás. Z hráze rybníku Apollo se usmívala v odlesku slunce vodní hladina k rozloučení. Odjížděl jsem ještě na víkend přes Mikulov do Rakouska, bylo mi na Pálavě s malířem panem Vojtkem skvěle, přidávám tedy ještě malou noticku od Milovic.

Rej vlaštovek hlídkuje
nad malým rybníčkem,
pod silnicí u hřiště.
Vzhlížím ke strmé stráni,
kde strmé svahy
a divoký porost nedá
zapomenout, že zde
je stále Pálava.

V září 2012 se budou konat Dny otevřených ateliérů.

Galerie 99 manželů Vojtkových v Břeclavi se zapojí do projektu Dny otevřených ateliérů a bude ve dnech 22.–23. září 2012 otevřena pro širokou veřejnost od 10–17 hodin. Galerie 99 připraví pro Vás zajímavou kolekci výtvarných děl a bude se těšit na Váš zájem.

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 08. 2012.