Ivan Kraus: Budování státu

Rubrika: Literatura – Fejetony

Na jaře jsem mluvil telefonicky zase s Nývltem. Volal z bytu jednoho přítele, takže jsme si mohli dlouze pohovořit.

Nedávno jsem s ním opět hovořil. Volal na účet britské firmy, pro kterou pracuje.
„Tak co je s novým Československem?“ ptal jsem se hned.
„Ani mi o tom nemluv,“ zabručel Nývlt otráveně.
„Proč?“ divil jsem se.
„S Čechy se nedá nic dělat. Nikomu nelze věřit. Je to bezcharakterní národ,“ řekl Nývlt vztekle.
Ukázalo se, že ten, který měl být předsedou vlády, Nývltovi nápad ukradl a zakládá nové Československo na Kajmanských ostrovech. Pokladník se od Nývlta odtrhl a zakládá Velkomoravskou říši.
„Kde?“
„V šestém patře rezidence Sun v Monte Carlu,“ rozčílil se Nývlt a pak křičel do sluchátka, že už chápe české komunisty. Trvalo mu to dlouho, ale teď jim rozumí!

Než zavěsil, učinil následující prohlášení: „Na Čechy neplatí nic jiného, než diktaura!“

Nývlt mi sdělil, že poměry v Praze se nijak nelepší, spíše je tomu naopak, a tak se rozhodl založit nové Československo v zahraničí.
„Copak něco takového je možné?“ divil jsem se.
„Ovšem,“ pravil Nývlt, který je skutečně neuvěřitelně podnikavý. Vysvětlil mi, že se na vše už podrobně informoval přes jednoho známého, který je v OSN. Pravil, že stačí mít vládu, vlajku s hymnou a samozřejmě také obyvatele.
„A co území?“ zeptal jsem se.
„Území není dnes už pro založení státu nutné,“ vysvětlil mi a jako příklad uvedl Palestince, kteří žijí v Jordánsku, Sýrii, Libanonu, Iráku i západní Evropě.

Zajímalo mě samozřejmě, kde bude mít nová vláda svobodného Československa svoje sídlo. „Registrace bude provedena v Lichtenštejnsku, u jednoho právníka, který zastupuje řadu firem jen přes poštovní schránku,“ pravil Nývlt a dodal, že je to běžná praxe u exportních firem, které se chtějí vyhnout daním. Také mi sdělil, že při registraci dvou států lze získat slevu na poplatcích. To ale nebude nutné, protože právník má sekretářku, která je také Češka, a tu Nývlt už pozval na oběd a slíbil jí, že bude tajemnicí prezidenta.
„A kdo bude prezident toho nového Československa?“ zeptal jsem se.
„Samozřejmě já,“ řekl Nývlt. „Celé jsem to vymyslel a krom toho je jasné, že vláda musí být v pevných a zkušených rukou.“
Pak mi Nývlt prozradil, že ještě potřebuje předsedu vlády a také pokladníka, aby se stát mohl založit. Přitom se mne zeptal, zda bych nevzal ministra kultury. Bude to sice úřad čestný, ale ministr bude udělovat každoročně cenu za nejlepší literární práci a tu bych mohl získat na Nývltův návrh. Poděkoval jsem Nývltovi za důvěru, ale funkci jsem odmítl.
Nývlt se nezlobil. Řekl, že si vybere někoho, kdo bude dobrý do party.
Zajímalo mne, zda nový stát nemusí mít také armádu nebo policii, ale Nývlt se mi vysmál. Řekl, že jsem naivní a že se vůbec nevyznám v mezinárodních právních tricích.
„Musíme mít jenom státní znak, už kvůli dopisním papírům, na něž budem psát žádosti o příspěvky, a kvůli pasům. Ale to už je zařízeno. „Mám jednoho výtvarníka, který trochu změní lva, aby nedošlo k problémům s copyrightem, a pak je taky zapotřebí změnit trochu text hymny“, dodal. Na můj dotaz, jak to míní udělat, Nývlt pravil, že se o to postará jeden český básník, který už má dokonce začátek – Můj domov kde? - „Co tomu říkáš?“
„Trochu násilné a není to správně česky“, řekl jsem. „Na tom nezáleží, je to jen právní formalita a z právníků stejně nikdo česky neumí,“ uklidňoval mne.
Když jsem se ho zeptal, jak to míní udělat s obyvatelstvem, dostal se skutečně do varu. Sdělil mi, že má několik desítek tisíc adres Čechů v zahraničí, kterým jeho vláda bude moci na dobírku nabídnout pas. Výhodou dokumentu, za který každý zaplatí nové vládě na konto ve Švýcarsku, bude mimo jiné i to, že každý majitel pasu ušetří na daních ve státě, jehož je občanem, protože použije výhod rezidence v Lichtenštejnsku. Krom toho ze spolehlivých občanů vybere nová Nývltova vláda konzuly a vyslance nového státu. Tyto funkce budou sice čestné a tudíž neplacené, ale odměnou vyslanců bude to, že jejich portréty, stejně jako portréty členů vlády, vyjdou na známkách. Známky budou vydány v Andoře, kde má Nývlt známou v tiskárně, která to pořídí se slevou a za to, že dostane pas. „Známky půjdou nahoru“, uzavřel v telefonu svou úvahu Nývlt.
Pochopil jsem, že nový stát není budován jen na ideálech, ale také na realistickém základě.
Pak mi Nývlt meziměstsky učinil nabídku: dá mi pas za poloviční cenu, i s obalem, protože jsme přátelé, když mu napíšu novoroční projev, který chce poslat občanům po celém světě poštou. „Chtělo by to šikovně napsat. Češi mají rádi poezii, ale také dolary,“ vysvětlil mi prezident, který se skutečně vyznal. Slíbil jsem, že si to rozmyslím.
Líbilo se mi, že mi nový prezident řekl docela přátelsky a prostě: Ahoj.




Ivan Kraus
Muž za vlastním rohem
Vydalo nakladatelství Academia, rok 1999

Kresba na obalu: Adolf Born

Foto: tunliweb.no

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 10. 2012.