Blanka Kubešová: Dárek pod stromeček - Spisy Františka Langera

Rubrika: Literatura – Doporučení

Je to už čtyři roky, co přišel nadační fond Fr.Langera°° a jeho duchovní otec PhDr.Vladimír Justl se záslužným projektem, jak přiblížit širší veřejnosti dílo tohoto časem polozapomenutého spisovatele a dramatika. Pro nápad se podařilo získat hned tři vydavatelství: Divadelní ústav se ujal vydání Langerových divadelních her, nakladatelství Kvarta si vzalo na starost prózy a nakladatelství Akroplis všechno ostatní, Langerovy fejetony, korespondenci a další. Tak byl před pěti lety 1.svazkem Langerovy rané povídkové tvorby (POVÍDKY I a později POVÍDKY II) skutečně odstartován slibný projekt. Jen do konce roku 2004 vyšlo celkem 14 z celkových 21 svazků. Ty by měly podat důkladný průřez práce tohoto mnohostranného autora čapkovské generace.
První svazek povídek zahrnuje historické i dobrodružné příběhy s často bizarními až exotickými náměty. Fr.Langer v nich neobyčejně silně zpracovává téma vášně, erotiky a touhy i osudové motivy viny, trestu a spravedlnosti, pokání a svědomí. Z některých pocitů, které se v Langerově próze objevují vůbec poprvé, čerpají i pozdější autoři. Jsou to především pocity úzkosti, strachu a prázdnoty, ztráty jistoty a rovnováhy či dnes znovu moderní pocity odcizení.

František Langer (1888-1965), povoláním lékař, pocházel z česko-židovské rodiny. Od mládí se aktivně podílel na kulturním i politickém dění, stýkal se s anarchistickými literáty i s pražskými německými spisovateli, později se stal členem skupiny pátečníků a dlouholetým a důvěrným přítelem Karla i Josefa Čapka. Už coby medik se účastnil první balkánské války a v r.1916 vstoupil do čs.legií v Rusku, organizoval nábor vojáků a stal se šéflékařem l.pluku. Po sibiřské anabázi se v hodnosti majora vrátil přes Japonsko a Čínu do vlasti. K zážitkům z ruské fronty a ze zajateckých táborů se později ve svých dílech neustále vracel. Tomuto tématu se věnuje 2.svazek Spisů, LEGIONÁŘSKÉ PRÓZY. Mám pocit, že je určen především mužům, ale potěší každého přemýšlivého čtenáře.
Až do r.38 působil Fr.Langer v knižním klubu ELK i v PEN klubu a byl uměleckým poradcem a dramaturgem pražského divadla na Vinohradech. Přesto z jeho četných dramat zůstávají v povědomí čtenáře obyčejně pouze „Velbloud uchem jehly“ (1923), „Obrácení Ferdyše Pištory“ (1929), nebo „ Jízdní hlídka“ (1935) s legionářskou tématikou. Nemuselo by tomu tak být, vždyť některá si v minulosti vydobyla cestu i na zahraniční jeviště. O nápravu se postaral Divadelní ústav, který si vzal na starost vydání hned čtyř svazků HRY I - IV. Najdeme v nich i ty méně známé, ale znovu aktuální, především „Periferii“ a drama „Andělé mezi námi“, ve kterém Langer jako jeden z prvních nastiňuje dnes opět diskutovaný problém eutanázie, právu na dobrovolný odchod člověka ze života. Společným jmenovatelem jak jeho prózy, tak i dramatické tvorby jsou opět základní otázky lásky a smrti, vraždy a viny, které se objevují už v jeho prvním dramatickém pokusu „Svatý Václav“. Těšit se můžeme ještě na svazek BEZ OPONY, který bude zahrnovat dosud ještě neinscenované divadelní texty.
---------------------
° Tady jsem se držela tvarů uvedených ve Spisech a na záložkách a akceptovala doporučení dr.Justla, předsedy nadace Fr.L.
°° Také ve jménu nadace jsem se přidržela jejího oficiálního názvu, tedy se zachováním onoho sporného „e“.

Ve své tvorbě Langer nezapomněl ani na dětského čtenáře a věnoval mu nemalou pozornost. Přesvědčíme se o tom hned dvakrát, jednou v PRÓZE PRO DĚTI A MLÁDEŽ a podruhé v jeho LOUTKOVÝCH HRÁCH, které si dodnes zachovaly svůj půvab.
Dobu druhé světové války strávil Fr.Langer v exilu. Hned po Mnichovu byl totiž z armády propuštěn a uprchl do Francie. Po vypuknutí války se stal šéfem zdravotnictví čs.zahraniční armády, účastnil se operací čs.brigád v Anglii a v r.45 se vrátil opět do vlasti. Je tedy jen samozřejmé, že válka a smrt je v jeho textech téměř
všudypřítomná. Válka z pohledu člověka, který ani na chvíli a od samého počátku nepochybuje, že to je pro Německo válka prohraná. Právě v tom tkví síla autorových projevů z ciziny a jeho pomoc domovu.
Zkušenosti válečných let jsou shrnuty do 11.svazku Spisů TVORBA Z EXILU. Najdeme v něm i řadu méně známých textů - povídky, eseje, články a projevy, filmové náměty, rozhlasovou prózu i nejrůznější příležitostné texty. Mnohé jsou zajímavé také tím, že jsou otištěny ze strojopisu v pozůstalosti a zde se objevují vůbec poprvé. Pro poznání autorovy mnohostrannosti se tento svazek mně osobně zdá snad největším přínosem.
Jako 3.svazek Spisů vyšel také vlastně jediný román tohoto autora ZÁZRAK V RODINĚ. Vzhledem k tomu, že v 50.letech vedla Langerova kulturní a politická orientace k mlčení okolo jeho osoby, dočkalo se přepracované znění románu vydání až po autorově smrti. Víc než samo fantasticko-utopické téma zaujme román především přesným zachycením společnosti a politického života v Praze mezi dvěma válkami. Nad spoustou typických pražských postav a postaviček si názorně uvědomíme autorův mimořádný vypravěčský talent i humor. Fr.Langer se tu podobně jako K.Čapek před ním zamýšlí nad tím, jaký význam má zázrak, jak a zda vůbec může být v životě jednotlivce užitečný, a dochází v závěru, že do života se zázrak nehodí. Možná stojí za zmínku, že po Langerovi se této otázce věnovali J.Weiss a E.Konrád.
Z pultů žhavých novinek sice zmizel 12. i 13.svazek Spisů, FEJETONY A JINÉ TEXTY a PROSTOR DÍLA, ale kdo si dá práci a nespokojí se s běžnou nabídkou, najde i ty. Nepochybuji, že obzvlášť pro generaci, která absolvovala o tolik ochuzené školy socializmu, budou texty v 50.letech umlčeného autora skutečným přínosem a duchovním obohacením.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 11. 2005.