| Pavel Loužecký | Až ti skončí věk dětské nevinnosti | | 
| - Milá Kristýnko! Je ti šest let a právě jsi začala chodit do školy. Dívám se na tebe a nemohu se vynadívat ... Přemýšlím o tobě a hledám ve tvých hrách, slovech, úvahách i šťastném smíchu odpověď na spoustu otázek. Každá z nich však začíná slovy „Až ti skončí věk dětské nevinnosti ...“: jak se bude vyvíjet tvá osobnost, jak budeš spokojená, zdravá, čemu se budeš věnovat, co budeš studovat, jakou budeš mít profesi, jak budeš úspěšná, koho budeš milovat, kolik budeš mít dětí atd. atd.
Na tu spoustu otázek ještě neznám odpověď. O to více však s úzkostí v srdci vnímám tvou dětskou nevinnost, protože si konečně plně uvědomuji, že je to jedno z nejkrásnějších období, které může otec zažít, a které bohužel zanedlouho skončí.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Jakub Hein | Proč jsou stromy krásné | | 
| - Byl jsem úplně dřevěný. Opravdu jsem byl úplně dřevěný, neměl jsem ruce a nohy, měl jsem něco jako hlavu, ale takovou hodně rozlehlou, největší hlavu na světě, tou hlavou jsem ševelil a hřálo mě slunce a foukal mi do hlavy vítr. Byl jsem strom. Hodně vysoký, hodně široký, obloha mi připadala blíž než země, ze které jsem rostl. To všechno se mi samozřejmě jenom zdálo, ale když se mi to zdálo, nevěděl jsem, že je to sen. Celé se mi to zdálo normální i nenormální, zkrátka divné i obyčejné. Abych řekl pravdu, tak úplně stejné pocity mám někdy i jako člověk, když se mi nic nezdá.
- Jako strom jsem koukal do mraků, byly bílé, šedá a se zlatými okraji, jak za nimi odpočívalo slunce, a mně se zdálo, že si můžu do těch mraků kdykoli sáhnout větvemi. Ale nešlo to. Byl jsem dřevěný až moc, jako by mě všechno bolelo, byl jsem hrozně těžký a tak jsem sklonil hlavu dolů.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Vladislav Neužil | Jenom hra se slovíčky? | | 
| - Před chvílí jsem měl docela zajímavý rozhovor se svým přítelem, který měl před chvílí rozhovor s jedním člověkem, kterého si vážil, ale který měl do přítele dost daleko. Řekněme, že se ani moc neznali. Takových lidí přece běhá po světě dost a dost.
- Jednou…, (když řeknu jednou, tak to znamená, že to bylo dávno) jsem měl takovou „filozofickou“ debatu s jedním starším, moudrým člověkem, kterého jsem si také vážil a tato úcta k němu mi zůstala dodnes. Denní rozmluvy s ním byly úžasné a protože to byl kolega v práci, jinými nevyužitá pracovní doba byla námi dvěma využívána stoprocentně. Snad neexistovalo žádné téma, které by pro nás bylo Tabu. Debaty to byly plné vášní, myšlenek, názorů, pochyb, rozporů, ale když debata skončila, vždycky jsme oba měli pocit duševního obohacení. To jsme si ovšem řekli až o mnoho let později.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Jarmila Moosová | Pošťákem bůhvíproč | | 
| - Tu urousanou obálku
- jsem našla na chodníku jedné ztichlé ulice,
- když jsem časně ráno venčila svého subtilního jezevčíka Tygra.
- Zpočátku jsem zvažovala, mám-li ji vůbec zvednout.
- Dopisy jsou přece taková ryze soukromá záležitost.
- Snad zvítězila pouhá zvědavost,
- snad nutkání někomu pomoci,
- nevím.
- Obálku jsem vzala do ruky,
- obsah opatrně vyjmula a četla:
- Drahý Adame!
-
| | Michal Čagánek | Nedělní ráno | | 
| - Přál bych vám probudit se někdy o nedělním ránu u nás v Nezdenicích. Je jaro, kostelní zvony, svolávající na mši, právě dozvonily, ve vzduchu to přesto dál cinká a zvoní, hned tu, hned tam, hned cink, hned bam... Máte pocit, jako byste se probudili v cukrárně, tak všechno dýchá a voní a je lehoučké. Můžete si vybrat kteroukoliv z těch chutí a naložit si jí třeba plný talíř, protože z takových dobrot nikdy nepřiberete. Možná se vám trochu nafouknou a zakulatí tváře, ale to se musí, když se člověk chce usmívat na svět a být šťastný. Mráčky na obloze jsou zrovna tak lehounké a zrovna tak se smějí, a modré nebe je tak modré, že by nemuselo být nic jiného, a ty bys byl nejšťastnější člověk na světě. Chce se ti do něj skočit, celý se v té modři vyválet, tak jako jsi to dělával, dokud jsi byl malý chlapec, kterým se nyní opět stáváš.
► CELÝ ČLÁNEK
| -
- Jitka Dolejšová: Poznámka pod čarou
- Vráska na čele se prohloubila. Čaj už je studený jak psí čumák. Psí čumák mi strká do klávesnice.
- „Ještě chvíli, Johnny. Vybírám z Pozitivních novin články, které jsou mi nejbližší“.
- Má se mnou trpělivost. Zívne na celé kolo, protáhne se a stulí k mým nohám. Krásně hřeje.
- Jen pět příspěvků mohu zvolit, pouhých pět.
- Pět přátelských pozvání. Pět potěšení, pět pohlazení.
- Škoda, že jich nemůže být více - aspoň 105. To bych s radostí vybírala ostošest :o)
|
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
