Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (7) Jan Vermeer van Delft

Rubrika: Exkluzivně

Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání s obrazem (7) Jan Vermeer van Delft

Vincent van Gogh o něm v dopise příteli napsal:

"Znáš malíře jménem Jan van der Meer (další pseudonym Vermeera - pozn. autora)? Namaloval také krásnou, velmi distingovanou holandskou dámu, která je těhotná. V paletě tohoto zvláštního umělce jsou zastoupeny modrá, citrónově žlutá, perlově šedá, černá a bílá. Je pravda, že v těch několika obrazech, jež namaloval, lze najít celou barevnou stupnici, ale seskupení citrónové žluti, bledé modři a světlé šedi je pro něho stejně charakteristické, jako pro Velázqueze sladění černé, bílé, šedé a růžové (...) Holanďané nemívali představivost, měli však výjimečný vkus a neomylný smysl pro kompozici."

Dívka čtoucí dopis u otevřeného okna

Čtení a psaní je na Vermeerových obrazech zobrazováno často a zdůrazňuje záhadné ticho, které obklopuje jeho postavy. Pečlivé zkoumání umělcova obrazů nás informuje o vybavení jeho domu, včetně rodinného šatníku. Stejně jako v divadle odděluje diváka a herce opona. V okenním skle se zrcadlí něžně zamyšlená tvář mladé dívky.

Žena držící váhy

Tento obraz je rovněž známý pod názvem Žena vážící zlato.

Jde o pečlivě naplánovanou kompozici, vyjádření základní rovnováhy života.

Žena stojí v měkkém světle paprsků, vše je ponořeno v tichu, které symbolizuje čistotu všech jevů kolem nás, včetně samotné existence. Dílo je skvěle vyvážené, světlo a tma, lidské tělo a půvabné gesto ruky mladé ženy v protikladu s chladnou neměnností kovu.

Je to vznešené alegorické dílo, na němž stanula mladá žena před symboly svého hmotného bohatství, aby zjistila jejich hodnotu, zatímco za ní, na obraze na zdi, Kristus „váží“ lidské duše. Mladá žena je viditelně těhotná. V této souvislosti je důležité, které části obrazu dal Vermeer svou teple oranžovo-zlatou barvou nejsilnější akcent – nejsou to ani klenoty, ani zlato, ale okénko vysoko vlevo, odkud světlo dopadá přímo na ženino břicho.

Žena s mírně sklopenou hlavou působí zamyšleně, možná přemýšlí o smyslu pravých hodnot. Oblečena je bohatě, ale bez zbytečných okras – na hlavě má bělostnou roušku zkrášlenou dotyky denního světla. Žena se chystá velmi ladným pohybem vážit své perly a zlato na maličkých vahách, místy sotva viditelnými. Světlo dopadá především na malé mističky. Zato si dobře uvědomujeme obsah obrazu za nimi, na němž se lidské osudy váží naposledy.

Žena odhrnula modrý ubrus ke zdi a z krabičky na klenoty vysypala na stůl svou sbírku perel a zlata. Každá kulička je vlastně kapkou světla, kterou malíř vytvořil jednotlivými dotyky štětce, namočeného v zářivé barvě. Dotyky světla také zakulatily ploché mince, používané jako závaží.

Obraz na zdi, Soudný den, je možná dílem vlámského malíře oltářů ze 16. století Jeana Bellagamba. Vznešená a smířlivá nálada tichého pokoje kontrastuje se žalostným chaosem, do něhož upadli odsouzenci na obraze. Zatímco žena působí vlídně a vitálně, za ní se zmítají na plátně siluety temné a ploché.

Dívka s perlovou náušnicí

Prostá, vyvážená kompozice, ovzduší záhady, typická modrá a žlutá paleta, jemné perleťové světlené efekty. Vermeer vtahuje diváka do obrazu tím, že nechává svůj objekt pohlížet dlouhým pohledem přes rameno přímo na diváka. Lehce pootevřené rty přidávají k záhadě smyslnost, turban svůdnost a exotičnost. Nejde však o portrét, ale o studii ženské hlavy, tzv. tronii. Tronie představovaly určité emoce nebo typy, v tomto případě exotický typ. Barvy obrazu jsou svěží, tahy štětce hladké, ale přitom tak živé, že zachytí všechny odstíny světla. Neobvyklá kompozice je mocná, ale harmonická, a celek sjednocují křišťálově průzračné světelné efekty. Na perle se zrcadlí bílý límec, dívčí oči se lesknou a na turbanu můžeme objevit tečkovité záblesky.

Jan Joannes Vermeer van Delf (1632–1675)

Umělecký směr: post-impresionismus, baroko

Významný holandský malíř 17. století. Často maluje interiéry, či spíše jeden interiér, protože většina jeho obrazů je situována do jediného pokoje, pravděpodobně v umělcově domě. Dá se říci, že jde o „zlomky téhož světa“.

Pracoval velmi pomalu, byl malířem chladného denního rozptýleného světla. Ve svých kompozicích se obvykle spokojuje jen s jedním modelem, dívkou, jež čte, paličkuje, sedí u klavíru či stolku. Vermeerovo umění se soustřeďuje na malířské provedení, na pravdivé pojetí motivu, dokonalé podání barev. Charakteristickými barvami je citronová žluť a chladná modř. Aby dosáhl svěžího pleťového tónu, nosí dívky bílý čepec či bílý límec a stojí před plně osvětlenou zdí. Pestré popředí (orientální koberec, barevný závěs) prohlubuje prostor a barevně harmonizuje obraz, který doplňují jednoduché kusy nábytku, obrazy, zrcadlo a drobné předměty každodenního užívání.

OHLASY NA ČLÁNEK

Milá paní Jitko,

velice mě potěšilo, že jste také tohoto malíře vybrala pro svoji báječnou studii. Kdekoli jsem se s jeho obrazy setkal, patřily pro mne k těm nejzajímavějším z té či oné expozice. (I když jich tedy nebylo  moc, takový borec na  malířství nejsem).

Srdečně zdravím.

Vladimír Cícha, 22.6.2012

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 06. 2012.