Maria Haan - Jarmila Moosová: Dvěma pánům sloužit (ne)lze?

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Bůh není zrovna hravý. Svět nestvořil z legrace, bylo to vážné a nepochopitelné tvůrčí gesto. Ta tvůrčí síla byla nekonečně tajemná, posvátná, prchavá. Nic s tím nenaděláme – můžeme si toho nevšímat, anebo prozřít. A pak bez obav kráčet a jíst, co se jíst musí, a růst, kde se dá, jako mnich na cestě, který si velmi dobře uvědomuje svou zranitelnost a neutěšuje se mezi lidmi, kteří nemyslí na smrt, mnich, jenž si ve svém hávu jako žhavý uhlík – který ale nehoří a nehřeje ho, ale on si ho i tak pořád bude schovávat – nese představu nekonečna a zvláštní síly.
Annie Dillardová
Před časem jsme čtenářům Pozitivních novin přinesli zajímavý a velmi příjemný, čtivý rozhovor s operním pěvcem Richardem Haanem.
Inteligentní, pohledný muž se smyslem pro humor, který se dokázal ve svojí profesi úspěšně prosadit a ještě mu zbývá čas na vcelku neobvyklé koníčky. S vědomím rčení, že dvěma pánům sloužit nelze, jsem se zajímala nejdříve o to, je-li pan Haan svobodný či ženatý. No, budiž, člověk, který se věnuje tak náročné kariéře, má mít někoho, kdo se mu postará o nezbytné zázemí. Ale když jsem se vzápětí Operní pěvkyně, sopránistka Maria Haandozvěděla, že jeho ženou je slavná operní pěvkyně, sopránistka
Maria Haan, to už mi zvědavost nedala, abych se nechtěla dozvědět trochu více ze života tohoto už na první pohled velmi milého páru.
 
■  Je přirozené, když jste se začala zaobírat výběrem svého budoucího partnera, že to byl člověk z vašeho nejbližšího profesního okolí, nebo to byla již dopředu vaše vysněná volba?
Nikdy jsem neměla dopředu vysněnou volbu při výběru partnera. Záleželo mi hlavně na tom, aby to byl člověk, který by mě měl rád, chápal moje povolání a sdílel stejné názory na svět jako já.
 
■  Prý: Dva lidé si mají být dostatečně podobní, aby si rozuměli, ale dostatečně rozdílní, aby se milovali. To podobenství už známe. V čem spočívá vaše rozdílnost?
Rozdíl je jen v tom, že Richard je muž a já žena. K tomu, abychom si rozuměli a měli se rádi, dalších rozdílů nepotřebujeme.
  Operní pěvec Richard Haan
■  Mít ve svém muži navíc také dálkoplavce, co si umane přeplavat pověstný kanál La Manche, to rozhodně žádné milující ženě klidu nepřidá. Vyrovnávala jste se složitě s tímto nebezpečným a finančně jistě ne málo nákladným koníčkem?
S vědomím toho, že je to manželův sen, jsem se snažila ve všech směrech být nápomocná k jeho dosažení. Samozřejmě určité obavy o jeho zdraví jsem během přeplavby měla. O to větší radost jsem měla, když se to povedlo.
 
■  Jeden z dalších krásných citátů praví, že:   Milovat neznamená dívat se sobě do očí, ale ubírat svůj pohled stejným směrem.  Sdílíte tento druh zábavy se svým mužem, nebo jsou vaše koníčky ze zcela jiného ranku?
Protože jsem absolutní neplavec, který má fobii z vody, nemůžu říct, že máme stejného koníčka. Na druhou stranu, protože opera není jen naším zaměstnáním, ale i koníčkem, ubírají se naše pohledy stejným směrem.
 
■  Je to určitě věc osobního názoru a založení, zda mají být partneři ze stejného profesního prostředí či nikoliv. Je něco výrazně pozitivního na vztahu vašeho typu, pro co byste nikdy neměnila, či na vás klade větší zátěž, než kdyby vaše profese byly odlišné?
Myslím, že kdyby můj manžel pracoval v úplně jiné profesi, rozuměli bychom si stejně dobře jako teď, protože je to úžasný člověk. To že máme stejné povolání, je třešinkou na dortu.
 
■  Dáváte přednost nabídkám, kde můžete vystupovat společně, nebo jste spíše pro oddělená angažmá?
Zpívání ve dvou je vždy příjemnější, žel ne vždy se společné angažmá povede.
 
■  Máte ve svojí rodině hudební, či jiné umělecké kořeny?
Můj tatínek režíroval divadlo, maminka hrála divadlo, všichni bratři jsou muzikanti, nejstarší synovec je hercem SND v Bratislavě a mladší je klavíristou, působícím v Kanadě.
 
■  Čím byste dnes pravděpodobně jiným byla, kdyby nezvítězil ve vašem životě právě zpěv?
Jako dítě jsem chtěla být květinářkou.
 
■  Vím, že je nemístné popudit si svoje fanoušky, nicméně se vás zeptám: Existuje publikum, pro které zpíváte obzvlášť ráda?
Miluji publikum v Itálii a ve Španělsku.
 
■  Řekla bych, že už péče o jednoho umělce v rodině je pro ženu hodně vyčerpávající, natož pak o dva. Obejdete se bez hospodyně?
Neumím si představit život s hospodyní.
 
■  Vaše třináctiletá dcera už vás v mnohém zastane, nebo se také cestou vašimi šlépějemi ubírá do světa Múz?
Tato otázka by vykouzlila úsměv na tváři nejen mně, ale i mé dceři. Několik let jsme, bezúspěšně pro mě, bojovaly s hrou na klavír. Bětuška je posedlá počítačem a elektronikou. V tom vidím její budoucnost.
 
■  Rodiče to povětšině mají u svých dětí složité. Je vaše dcera hrdá na to, že její matka úspěšně odzpívala desítky světově známých árií, nebo má ty klasické sklony většiny pubescentů?
Myslím si, že je velmi ráda, když se mi povede představení nebo koncert, vím, že mi fandí, ale dává přednost moderní hudbě, která ji oslovuje mnohem více. Snad se to věkem o něco posune k vážné hudbě a docení to, co s manželem děláme.
 
■  Vychovávat děti druhých rodičů bývá snazší. Předáváte svoje zkušenosti mladým zpěvákům, nebo dosud intenzivně pracujete na největší příležitosti svého života, která teprve přijde?
Ještě před nástupem na vysokou školu jsem působila jako učitelka na ZUŠ. Mám velkou zálibu v pedagogické činnosti. V současné době pomáhám s pěveckou technikou mojí mladší kolegyni ze SOP, která snad i díky mým radám sklízí první úspěchy.
 
■  Na příkladu vašeho uměleckého manželství je patrné, že dvěma pánům sloužit lze. Ale nebude to zřejmě ani trochu snadné. Co je podle vás tím hnacím motorem, který člověku pomáhá, aby zvládl i nemožné?
... posedlost dokázat, že vše je možné.
 
■  Už tím, že jste žena, disponujete velkou mírou citu. Umění ji ještě umocňuje. Co byste nejvíce přála sobě, svojí rodině, ale také všem ostatním bytostem tohoto světa, které svoji správnou cestu teprve hledají?
Na pozadí událostí, které se v dnešním světě dějí, bych přála všem, aby mohli svoji cestu hledat v míru, pohodě a s velkou dávkou lásky.
Tu sílu v sobě schovávají mnozí.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 07. 2006.