Jiří Novota - Jarmila Moosová: Síla okamžiku

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...


"Může přijít den,
kdy všechno naše zlato nepostačí k tomu,
abychom vytvořili obraz minulých časů."
Dr. V. Hazelius



Opravdu, velký a krásný dar jsme si jako lidstvo dali, když ti první z nás vynašli možnost zachytit obraz rýhami pazourků po skalách. 
A co teprve dnes, pomocí nejmodernějších technologií? Člověkem, který o tom ví opravdu mnohé, je kameraman výpravy Philipphines 2006, potápěč, majitel pražského profesionálního studia digitálního zpracování obrazu DIGITAL PICTURE WORLD – Jiří Novota.

■  Zpravidla se v dospělosti stáváme tím, s čím jsme už jako děti přišli na tento svět. Vzpomenete si ještě, co bylo oním pojítkem, ze kterého dnes krystalizují vaše profese?
Vyrůstal jsem jako obyčejný kluk se svými představami a sny. Vzpomínám si, že jsme jako děti rádi sledovali dokumentární filmy v televizi. Do podvědomí se mi nejvíce zapsalo dnes již legendární vyprávění Jacquea Custoea s lodí Calypso. V sedmdeátých letech u nás panovala hluboká totalita, a tak jsem o podobných  dobrodružstvích mohl opravdu jenom snít. Začátkem devadesátých let mi učaroval svět počítačů. Viděl jsem i první fotografie na monitoru počítače a zalíbilo se mi to natolik, že jsem to chtěl umět také. Koupil jsem potřebné technologie a začal zkoumat. Pak se mi narodila dcera. Pořídili jsme si i první videokameru, abychom zachytili její pohyb a hlas. Hned jsem začal přemýšlet, jak dostat do počítače pohyblivé obrázky a jak je zpracovat. Přibývaly další potřebné technologie a začaly se objevovat i první zajímavé výsledky. Zprvu jsem vše bral jako zajímavý koníček, ale můj bratr Štefan mě přiměl k zamyšlení nad využitím poznatků k obživě. A tak se z mých koníčků postupně stává i moje profese.

■  Zpravidla se v dospělosti stáváme tím, s čím jsme už jako děti přišli na tento svět. Vzpomenete si ještě, co bylo oním pojítkem, ze kterého dnes krystalizují vaše profese?
Vyrůstal jsem jako obyčejný kluk se svými představami a sny. Vzpomínám si, že jsme jako děti rádi sledovali dokumentární filmy v televizi. Do podvědomí se mi nejvíce zapsalo dnes již legendární vyprávění Jacquea Custoea s lodí Calypso. V sedmdeátých letech u nás panovala hluboká totalita, a tak jsem o podobných  dobrodružstvích mohl opravdu jenom snít. Začátkem devadesátých let mi učaroval svět počítačů. Viděl jsem i první fotografie na monitoru počítače a zalíbilo se mi to natolik, že jsem to chtěl umět také. Koupil jsem potřebné technologie a začal zkoumat. Pak se mi narodila dcera. Pořídili jsme si i první videokameru, abychom zachytili její pohyb a hlas. Hned jsem začal přemýšlet, jak dostat do počítače pohyblivé obrázky a jak je zpracovat. Přibývaly další potřebné technologie a začaly se objevovat i první zajímavé výsledky. Zprvu jsem vše bral jako zajímavý koníček, ale můj bratr Štefan mě přiměl k zamyšlení nad využitím poznatků k obživě. A tak se z mých koníčků postupně stává i moje profese. 
             ■

■   Expedice Philipphines 2006. To není jen tak nějaká procházka kolem jihočeského rybníka. Zachytit exotickou flóru a faunu nám, co se nedostaneme dál, něž za svá vlastní humna, a navíc předat archiv dnešního stavu přírodního bohatství budoucím generacím, to si žádá opravdu notný kus práce. Především práce fotografů a kameramanů. Jaké postavení zaujímá tento projekt ve vašem profesním životě?
Je to další logické pokračování započatého řemesla. Studio, které s podporou mých bratří a rodiny vzniká, má vše potřebné pro realizaci podobných projektů, a expedice Philippines 2006 je svým způsobem prubířským kamenem.

■  Jsou náročnější přípravy, samotný pracovní pobyt ve vybrané lokalitě, nebo práce, spojené se zpracováváním nabytého materiálu? Týmová práce vyžaduje značnou psychickou vyrovnanost a odolnost – v tak náročných projektech obzvláště. Ta nám dnes obecně docela schází. Jaký je váš vztah k lidem obecně? Jak se liší ve vašem profesním prostředí?
Každá etapa má svůj význam a svoji důležitost. V projektu se na přípravách podíleli prakticky všichni. Fotograf expedice Libor Špaček navázal kontakty s partnery projektu a na vybraných lokalitách natáčení, fotograf a organizátor Jiří Heller zajišťoval mediální zázemí a sponzory projektu, manažerka projektu Martina Benešová se osvědčila i jako jazykový poradce a tlumočník.  Nejnáročnější a nejdůležitější je ale ta poslední část. Uvést vše do života. Zúročit dosavadní práci. Jsou to měsíce náročné práce při zpracovávání dokumentů ve střižně, práce se zvukem a na komentářích, postsynchrony, příprava pro TV vysílání, příprava a authoring DVD,  následná distribuce k divákovi, k zákazníkovi.
 
■  Týmová práce vyžaduje značnou psychickou vyrovnanost a odolnost – v tak náročných projektech obzvláště. Ta nám dnes obecně docela schází. Jaký je váš vztah k lidem obecně? Jak se liší ve vašem profesním prostředí?
Vážím si lidí, kteří si dokáží vážit lidí. Hodnotím  lidi podle toho jací jsou, a ne čím jsou. Týmová práce vždy vyžaduje určitou dávku tolerance k ostatním a schopnost a ochotu přizpůsobit se. Jako v manželství.

■  S jakým typem lidí se vám pracuje nejlépe? Jakého typu se hledíte při svojí práci vystříhat? Vím, že se v prosinci budou za účasti philippinského velvyslance slavnostně promítat vaše filmy z expedice v pražské Galerii Louvre. Jaký význam má tato událost pro vás osobně?
S těmi, se kterými si dobře rozumím, na které se mohu spolehnout a důvěřovat jim. Věřím, že i oni vyžadují totéž ode mne. Schopnost konstruktivního a věcného postoje pro řešení nejrůznějších situací, které každá práce a vztah přináší, je velmi důležitá. To je to, čeho si u svých přátel a partnerů nejvíce vážím.
 
■  Jakého typu se hledíte při svojí práci vystříhat?
Všech, kteří jsou neupřímní, nepoctiví, sobečtí  a bezohlední.
 
■  Vím, že se v prosinci budou za účasti philippinského velvyslance slavnostně promítat vaše filmy z expedice v pražské Galerii Louvre. Jaký význam má tato událost pro vás osobně?
Je to příjemné zpestření všedního života a taková pomyslná třešnička na dortu a snad i jakási odměna a uznání za práci celého kolektivu na projektu. Přiznám se ale, že jenom proto jsme to nedělali. Rádi bychom, aby naše práce měla smysl a oslovila co nejvíce lidí a třeba i pomohla v boji o záchranu životního prostředí na naší Zemi.

■  Při prohlídce vašich webových stránek www.fotodigital.cz, mimochodem mimořádně fundovaně provedených a oku návštěvníka příjemných, mě velmi potěšilo, že nabídka služeb vychází z vašich odborných znalostí, prověřených v náročných terénních podmínkách. Moje zkušenost, bohužel, nevidí všechny současné podnikatelské aktivity tohoto druhu v příliš dobrém světle. Vzbuzujete ve mně dojem člověka, který ze sebe dovede vydat maximum.  Je to komerční nutnost nebo vaše přirozenost? Vím, že ve vás dosud doznívají Philippiny a ptát se na další vaše dobrodružné cesty je asi předčasné. Ovšem stejně tak předpokládám, že už je máte minimálně ve své mysli: Mýlím se?
Děkuji za kompliment, ale myslím si, že pracovitých a poctivých lidí je hodně. Každý, kdo myslí své řemeslo vážně a chce být úspěšný a prosadit se, musí na sobě neustále pracovat. Obzvlášť v dnešní době, která s sebou nese hodně povrchnosti a komerce, je poctivý přístup k sobě samému jednou z cest, jak uspět.
 
■  Vím, že ve vás dosud doznívají Philippiny a ptát se na další vaše dobrodružné cesty je asi předčasné. Ovšem stejně tak předpokládám, že už je máte minimálně ve své mysli: Mýlím se?
Nemýlíte. Plány do budoucna jsou důležité a jsou hnacím motorem mé práce. Je to práce časově velmi náročná a zároveň vzrušující a zajímavá, a jestli se mi další plány podaří realizovat, bude to i zásluha mé rodiny, mé ženy, která nese značnou část starostí o naše děti a domácnost.
Rozsáhlejší projekty se neobejdou ani bez sponzorů a partnerů, kteří jsou ochotni podpořit dobrou věc. Dovolte mi, abych poděkoval všem, kteří projektu Philippines 2006 pomáhali a pomáhají na svět. Firmy S.P.M. Liberec, Triton Sport, Green Force, Kodak, BS Kinetics, FotoŠkoda a další měly významný podíl na realizaci projektu. Podmínky pro natáčení na Filipínách nám usnadnili naši přátelé v potápěčských centrech z KokosNuss, Discovery Divers, Atlantisa a Ticho Island Resort (www.philippines2006.com).

foto © Jiří Novota

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 10. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.