Pavel Veselý: Zastavení Richarda Pachmana

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...


Setkat se s lidmi renesančního typu, to je dnes skoro vzácnost. V době úzké specializace na nějaké téma nebo činnost.
U Richarda Pachmana to neplatí. Píše nejen dobrou muziku, ale také krásné texty, stejně tak zajímavě maluje. Poprvé jsem Richarda potkal jako novinář, který s ním chtěl udělat rozhovor. Později jsme přišli na to, že máme různé podobné názory na život a svět. A tak se z čistě pracovního pohledu stal pohled kamarádský. Zastihnout Richarda v klidu je skoro nemožné. Má stále plno plánů a aktivit, ale přesto se to povedlo.....  


■  Dostáváš se do tzv. středního věku. Pociťuješ také krizi středního věku?
To zní opravdu podivně, střední věk... Není náhodou důležité, jak se člověk cítí? Já se cítím stále mladý, mám kolem sebe fajn spolupracovníky, v mnoha případech mladší, než jsem já, a tak si vážně ani neuvědomuji, že mi je 40. A krize? No to vůbec ne!!! Spíše, než nějaké krize, si užívám zrání a využívání načerpaných zkušeností...
■  Co tě znám, jsi stále plný nějakých nápadů. Jaké jsou ty nejaktuálnější?
Tak já letos kulaté výročí slavím několika projekty. CD Dove Sono, natočené s mou mnohaletou spolupracovnicí Ditou Hořínkovou (mimo jiné hrála hlavní roli v Cats) vychází v den mých čtyřicátin. Dále jsme se s kolegou Patrikem Vojuchem a skupinou PRoject
www.22project.com rozhodli naše skladby, se kterými jsme hráli na řadě koncertů, mimo jiné i spolu se slavnými Alphaville, vydat na CD Wanted. A na podzim chystáme spolu s Jaroslavem Svěceným album Colours, které tak trochu naváže na úspěšné CD Pianoviolin z roku 2004. Jinak spolu s Olgou Černohorskou pracuji na muzikálu Svatý Václav.
■  Při životním jubileu je také čas na na částečné bilancování. Máš nějaké momenty v životě, které byly určující pro tvou budoucnost?
Ano, můj úraz v roce 2000. Málem jsem umřel. Omylem jsem vypil velmi silnou chemikálii... Opravdu životní zkušenost, nic vám líp nenarovná hodnoty, jako podobná zkušenost. O důležitosti silné psychiky v době rekonvalescence je i má kniha Jak chutná bolest...
■  Jak jsi oslavil svoje narozeniny?
Koncertem s Jaroslavem Svěceným, Ditou Hořínkovou, Ilonou Csákovou a Janou Chládkovou 28.4.2006 v Blaníku na Václavském náměstí. Tam jsem také křtil Cd  Dove Sono...

■  Život je také místo pro setkávání. Máš nějaké lidi, se kterými jsi rád, že jsi se setkal? A někoho, koho bys rád potkal?

Richard Pachman s Ditou HořínkovouŽádné setkání v životě není náhodné a já mám kolem sebe mnoho lidí, kteří mi dodávají energii, inspiraci a sílu jít dál. Bez Dity Hořínkové by nebylo CD Dove Sono, bez Jaroslava Svěceného by nebyla alba Pianoviolin a Colours, bez režisérky Ireny Žantovské by nebylo oratorium Mistr Jan Hus, bez textařky Olgy Černohorské by nebyl -  zatím je jen v demo verzích - muzikál o svatém Václavovi... a takhle bych mohl jmenovat dál... Opravdu největší dík za setkání v životě patří mým společníkům z naší malé agentury, kteří se spolu se mnou starají o produkci mých projektů a bez kterých bych nemohl fungovat tak, jak funguji: Jsou to Hanka Jandová a Stanislav Urban. No a koho bych rád potkal? Od malička miluji skupinu ABBA. V srpnu 2005 jsem se setkal ve Stockholmu s jedním členem ABBy, skladatelem Bennym Anderssonem... Takže už bych se rád setkal jen s těmi třemi zbylými...

■  A na závěr -  co plánuješ do dalších čtyřiceti let?
Tak to fakt nevím, co bude za 40 let, ale mezi mými nejbližšími plány je sehnat finanční prostředky na Svatého Václava, mám v plánu nějakou filmovou hudbu, rád bych natočil album relaxační hudby, chystám multimediální koncertní podobu alb Dove Sono i Colours (první koncertní provedení projektu Pachman - Svěcený by mělo být na Chodovské tvrzi v Praze 16.8.2006 ve 20 hodin) a hodlám s O. Černohorskou pokračovat v zavedeném čtvrtletním pořadu Večírek nejen pro dva, ten další je 11.6.2006 v divadle Jiskra. S kapelou PRoject máme naplánovány další koncerty,  no a do budoucna se hodlám stále více zabývat malováním, abych mohl na příštích výstavách ukázat světu nové výtvarné nápady.

http://www.pachman.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 05. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.