Jana Reichová: Básník Karel Šindelář

Rubrika: Literatura – Pohlazení

Karel Šindelář se narodil na Moravě 10. března 1918.
 
Před druhou světovou válkou patřil do skupiny mladých talentovaných básníků spolu s Ivanem Blatným, Pavlem Javorem a Robertem Vlachem, kteří publikovali své první verše ve Studentském časopise v Brně. Po komunistickém puči v únoru 1948 všichni odešli do exilu. Karel Šindelář připlul do Sydney v r. 1949.
Jako většina  emigrantů, zvláště v té době, ani on neměl v novém domově lehké začátky. Zvláště když se později oženil a narodila se dcerka Helenka, musel dokonce mít dvě stálá zaměstnání, aby rodinu finančně zabezpečil.
Přesto od samých začátků byl platným členem české exulantské komunity v Sydney. Po padesát let byl varhaníkem při českých katolických bohoslužbách a vždy velmi pomocnou rukou všem zde sloužícím českým páterům. Když zásluhou jednoho z nich, Pátera Vladimíra Ondráška začalo rádiové vysílání v českém jazyce, okamžitě začal pomáhat i tam. Připravoval zejména programy hudební, ale i z české historie i literatury.
Dále psal verše, které byly často  publikovány nejen v českých časopisech v Austrálii, ale i v Evropě. Přeložil do češtiny i některé klasické australské balady známých autorů Henryho Lawsona a B.A. Patersona.
Po mnoho let vedl komorní pěvecký sbor Spolku sv. Václava „Plejády“, jehož zpěvačkami byly také jeho australská manželka Elizabeth a dcera Helena.
Karel Šindelář má velké zásluhy o seznámení australského publika s díly českých skladatelů, zejména Leoše Janáčka a Jana Jakuba Ryby. Jeho přičiněním byla v Sydney uvedena Vánoční mše Jana Jakuba Ryby r. 1980 (Western Symfonia, Western Choral society, v českých krojích) a byla ještě několikrát opakována.
Když zemřel Páter Vladimír Ondrášek uspořádal Karel Šindelář publikaci o jeho životě a působení v Austrálii. Do publikace přispěli svými vzpomínkami na P. V. Ondráška na příklad mezi jinými i kardinál Dr. Štěpán Trochta, Dr. Stanislav Hofírek, Ing. Tomáš Jílek, Dr. Jan Jirásek a další. Publikace je ve sbírkách knihovny Libri Prohibiti v Praze.
 
K. Šindelář publikoval své články a jiné práce také v angličtině a roku 1988 získal 2. cenu v soutěži „Povídka jednou větou“ v nakladatelství Chambers-Cambridge, která byla vypsána největšími australskými novinami The Sydney Morning Herald. Do soutěže přišlo 793 příspěvků.
 
Karel Šindelář zemřel 7.5.1998. Toho dne český kulturní život v Austrálii ztratil jednu ze svých velkých opor.
Druhého července 2005 se pod patronací Generálního konzulátu ČR v Sydney konalo literární odpoledne věnované poesii a překladům australských balad Karla Šindeláře. Odpoledne uvedl generální konzul Ing. Jaroslav Doleček.
V neděli 28. srpna se bude tento program poesie opakovat po českých katolických bohoslužbách v kostele sv. Marty ve Strathfieldu s podporou a účastí P. Jaroslava Šimka.
Skoti z Riveriny     
Henry Lawson – Překlad Karla Šindeláře
 
Tvrdí jsou Skoti z Riveriny! A největší jim ze všech vin
je opustiti domov! Proto, když o žních odešel jim syn,
starý Skot bez vědomí matky, dopisy, které syn jim psal
spálil – a jeho jméno navždy z rodinné Bible vymazal.
 
Tak přešla léta – jméno syna zůstalo dále jako taj,
nikdo je nesměl vysloviti na  staré farmě v Gundagei.
Tvrdí jsou Skoti z Riveriny! Otci se v tváři nehnul sval,
když za války jim přišla zpráva, že jejich syn též rukoval.
 
Syn přijel ještě dáti sbohem. Lid v městě se s ním rozloučil.
Matka jej vroucně celovala – otec se zády otočil.
Když dcerky prosily jej o  smír, on varovně jen ruku zved.
Tvrdí jsou Skoti z Riveriny a je jim těžko rozumět.
 
Hoch padl ve flanderském blátě tou smrtí nejvznešenější
a uslzenou matku dcerky v Gundegai samy konejší…
Když celá rodina se modlí v kostele za syna,
starý Skot, mlčky za pluhem, bolestí pěsti zatíná.
 
Petrolejová lampa v domě jen blikotavě svítila,
když starý Skot za stolem zemřel, zatím co žena vařila.
A jeho vlasy rozestřely se jak závojem sněhovým
nad otevřenou Biblí, se jménem syna znovu vepsaným.

Karel Šindelář
Dárek do Austrálie
Karel Šindelář
 
„Můj synku, děkuji Ti za to psaní, -
táta však prodal atlas, - snad víš proč.
Tak musím přiznat, nemám vůbec zdání,
kam odnesl Tě žití kolotoč.
 
To ze školy však vzpomínám si ještě,
že k Antarktidě máte snad jen skok.
Značí to : málo slunce, žádné deště
a možná samé mrazy celý rok?
 
Prosím Tě, neoblékej se tam lehce,
ráda Ti pošlu teplé prádlo, - jen
co budeme mít po té pětiletce,
až ta nám zvedne naší úroveň.
 
Mám smutnou zprávu : na  letošním jaře,
ještě, než bez nám začal v sadě kvést,
zemřel nám strýček!- asi od  té záře
v těch dolech, nemohl to nějak snést.
 
Moc toho po něm nezůstalo,
však víš , že to byl starý mládenec,
jen akvárium, potom knížek málo,
a ovšem : ta kanárků plná klec.
 
Ti jsou teď u nás, tak starosti máme,-
ta drobotina musí přece žít!
Aspoň si při tom s tátou vzpomínáme,
jak jsi mu pomáhal je uživit.
 
A ještě něco chtěla jsem Ti říci,
že po něm ještě jeden předmět zbyl.
Našla jsem v šupli jeho beranici,
víš, tu, jak jsi si jednou vypůjčil
 
na sáňkování a neptal se strýce!
A on Ti za to strašně nařezal!
Kde jsou ty časy!- Tak ta beranice,
pro Tebe má být, táta povídal.
 
Nemáme moc. Teď, v takové bídě
těžko se shání dárek vánoční.
Bude Ti dobrá tam v té Antarktidě.
Vem si ji, až půjdeš na  půlnoční….
 
Tak každý Štědrý večer jsem si přečet
to psaní, ale vždycky pocit mám,
že jsem je vlastně nikdy dobře nečet
a proto si je znova pročítám.
 
Na fotky hledím, jak na krbu stojí:
strýc s mámou, tátou. Pak má svatební!
Děti i vnouče, všichni se tu pojí
k vzpomínkám, ve kterých se krásně sní.
 
Za těchto snů si trochu pozahálím,
než přijde čas k půlnoční odejet.
Pak beranici do tašky si sbalím
a vezmu sebou. Už čtyřicet let.

Provedení programu poezie K.Šindeláře v kostele

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 12. 2006.