Jana Reichová: Tak já nevím... kam s ním...

Rubrika: Publicistika – Historie

21. srpen 1968  je datum zapsané v kalendáři černou barvou. Po tomto datu se nás zde v Austrálii přidalo k těm, jak jsme říkali, „starousedlíkům“ mnoho dalších Čechů a Slováků.
Opustili jsme domov, neviděli jsme jinou cestu ke svobodnému životu. Zdálo se, že Australané chápali naše důvody, četli přece noviny, poslouchali rádio, dívali se na televizní zprávy a ti naši „starousedlíci“ také vyprávěli a vysvětlovali.
To černé datum ale stále nad námi viselo a strašilo. Náš domov byl pod sovětskou okupací. Naši rodiče, sourozenci i prarodiče tam stále žili. Zde byly zastupitelské úřady té socialistické země a hlásaly samozřejmě docela jiné zvěsti – s bratrskou sovětskou pomocí překonalo Československo to nejhorší a nyní se již nic takového nemůže stát. Nemohli jsme nedělat nic, nemohli jsme tyto lži nechat hlásat, aniž bychom se nepokusili říci svým australským spoluobčanům, jaká je skutečnost, jaká je pravda.
Ale nebyli jsme tak docela bezbranní. Byly tu naše organizace, SVU-Společnost pro vědy a umění, místní skupina založená v Sydney v r. 1972, byla tu již mnoho let působící TJ Sokol, organizace našich legionářů Čs. Obec legionářská, Studio Bumerang, Dobročinný spolek sv. Václava a v roce 1976 přibylo k těmto organizacím rádiové vysílání v českém jazyce, vedené paní Vlastou Vlažnou. Nelze minout ovšem noviny v českém a slovenském jazyce „Hlasy domova“, které dlouhá léta vydával v Melbourne pan Váňa. A tak se to „černé datum“ připomínalo při každém neblahém výročí.
Desáté výročí si pak vyžádalo velkou akci a proto se v „Hlasu Domova“ objevilo 7. srpna 1978 toto oznámení:
Krajanské organizace v Sydney
Tělocvičná jednota SOKOL, Československá obec legionářská, Český etnický rozhlas, Dobročinný spolek sv. Václava, Společnost pro vědy a umění vzpomenou 10. výročí 21. srpna 1968, dne okupace Československa armádami Sovětského svazu a zemí Varšavského paktu položením věnce u Anzac War Memorial v Hyde Park, City.
Sraz účastníků této pietní akce je v neděli dne 20. srpna 1978 v 1 hod. u Pool of Remembrance, v blízkosti památníku, odkud se přítomní odeberou k obřadu položení věnce. V demonstračním průvodu projdou pak účastníci Hyde Parkem.
Poté následuje ve St. James Hall, 169 Phillip St. vzpomínkový pořad pod názvem „21. SRPEN 1968“, který připravila místní skupina Společnosti pro vědy a umění ve spolupráci s ostatními organizacemi.
Pořad sestává z literárních ukázek a písní vyjadřujících, jak tuto historickou událost prožívali čeští spisovatelé, básníci, skladatelé a zpěváci na pozadí faktických údajů z prvního dne okupace.
Pořad připravili a vystupují v něm : Dr. Oliver Fiala, Jan Jirásek, Jana Reichová, Vladimír Špaček, Vlasta Vlažná.
Výprava : Jan Novotný
Obraz : Zdeněk Reich
 
A po dalších deseti letech? V roce 1988?
Nezapomínáme
Exilové organizace v Sydney, TJ Sokol, Československá obec legionářská, Československý Country Club a Společnost pro vědy a umění v Sydney vzpomenou 20. výročí 21. srpna 1968, dne vpádu vojsk Varšavského paktu do Československa, položením věnce u Válečného památníku (War Memorial) v jižní části Hyde Parku, Sydney City.
Tento obřad k uctění obětí a na připomínku utrpení, jež sovětský násilný akt způsobil našim národům, se uskuteční v neděli dne 21. srpna s tímto programem :
1.00 sraz účastníků u War Memorial, Hyde Park
1.30 hod. uctění památky, projevy za exil 1948, 1968 a léta následující, položení věnce
Vyzýváme československou veřejnost v Sydney, aby svou účastí vyjádřila věrnost ideálům svobody a demokracie, o něž jsou naše národy sovětskou invazí připraveny.
Odchod na demonstraci před sovětským konzulátem, Fullertnon St., Woollahra (od 2 hod.).
 
Celá akce měla takový dopad, jaký jsme si přáli. Australské rozhlasové stanice i televize přijely natáčet a také záznamy odvysílaly.
Mně osobně ten 21. srpen ale nepronásledoval jenom tímto způsobem. To datum se mi podepsalo do života po tom 68. roce ještě dvakrát.
V roce 1984 jsem zakopla na malém svahu u autobusové zastávky a pěkně po papulce jsem vlétla ze strany pod stojící autobus. Pan řidič se právě ptal, jsou-li všichni z nákupu zpět (byl to autobus, který nás zdarma vozil z university jednou týdně do nákupního střediska).
Ano, všichni jsou zpět, ale kamarádka hlásila, že já chybím. Na to pan řidič, že to je moje smůla, přece jsem věděla, v kolik mám být zpět – a tak jedeme.
Kamarádka ale vyběhla na schůdky a v poslední chvíli zahlédla mé nohy trčící zpod autobusu. No, pohmožděná jsem byla dost, vykloubené rameno a podobné radosti, ale navzdory tomu, že byl 21. srpen, jsem nebyla přejetá.
Když jsme se po třiceti letech stěhovali ze Sydney na Centrální pobřeží (asi 100 km na sever), jediné datum, které nám mohli stěhováci dát, byl 21.srpen. To bylo v roce 1998. Jsme blízko rodiny našeho syna a ten tvrdí, že tenhle kousek Austrálie je tak krásný, že musí patřit samému Pánu Bohu.
Tak co teď s tím 21. srpnem? Pane Menzle a pane Nerudo, nezlobte se, ale „tak já nevím... kam s ním“.  

Copyright © Karel Barták

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 08. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.