V.P.ŽILOU: SENZACE! Pozitivní noviny přispívají k dlouhověkosti!

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

ČTĚTE POZITIVNÍ NOVINY!
Začíná se potvrzovat, že je to spolehlivá záruka dlouhověkosti!
Představujeme vám zřejmě nejstarší čtenářku našeho listu!
POZITIVNÍ NOVINY již vychází také jako „samizdat“!
 
"Štěstí tvého života závisí na povaze tvých myšlenek."
Marcus Aurelius
 
V jednom starém vinohradském činžáku žije paní, která i přesto, že nevlastní počítač, se stala naší věrnou čtenářkou a pozorně čte většinu článků POZITIVNÍCH NOVIN. Tato milá, čiperná, bělovlasá dáma se jmenuje Mařenka a zanedlouho jí bude neuvěřitelných 93 let! Je plná života, síly a optimismu a stále se zajímá o veškeré dění kolem sebe.
 
Sama přiznala, že v psychické kondici jí nejvíce drží pravidelné čtení našich Pozitivních novin, které jsou plné optimistických zpráv a článků, a dále pak okruh dobrých přátel a především její syn, kterého má nadevše ráda.
Ve fyzické kondičce  jí udržuje zejména páté poschodí bez výtahu, a to, že musí denně sejít těch pět pater dolů a zase vyběhnout nahoru, aby si vyzvedla „samizdatové“ Pozitivní noviny z poštovní schránky, bere jako svůj kondiční trénink.
Ptáte se proč mluvím o „samizdatu“? Na POZITIVNÍ NOVINY totiž upozornil paní Mařenku její syn, který jí také obratem začal naše noviny tisknout a posílat poštou. Rychle totiž pochopil, že tyto noviny jsou přesně to, co jeho maminka nutně potřebuje: něco na způsob elixíru mládí.
Ovšem tyto tištěné noviny u ní nekončí. Po několikerém přečtení putují dále a dostává je pravidelně její dobrá přítelkyně paní Emma.
 
Během naší rozmluvy jsem pozoroval mladou stařenku paní Mařenku (pozor, zplodil jsem první verš!) a říkal si, že kdyby tahle paní měla dostatek peněz, určitě by - i ve svém pokročilém věku - vlastnila svůj počítač a uměla ho ovládat tak dokonale, že by byla na POZITIVNÍ NOVINY neustále připojena, aby z nich mohla přijímat pozitivní sílu. Tak to aspoň říkala, a já o tom ani na chvíli nezapochyboval.
 
Občas mi paní Mařenka také sama zatelefonuje. Musí se přeci osobně svěřit s tím, co se jí v poslední „pozitivní várce“ nejvíce líbilo.... 
A protože jsem od přírody troufalý, využil jsem jejího posledního telefonátu a sám se pozval na návštěvu s tím, že bych jí moc rád osobně poznal. Podle hlasu jsem tipoval, že nemá víc jak šedesát let. Já vím, bylo to ode mne trochu neslušné se takhle vnutit, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že jsem udělal dobře.
Paní Mařenka se totiž na mou návštěvu velmi těšila a předem se ní připravila. Nakoupila sladkou roládu a uvařila k ní moc dobré kafíčko. Když jsem vešel do jejího bytu, vřele mě přivítala a oči jí přitom zářily, jako by jí bylo osmnáct. Však také po celý čas naší rozmluvy na mě mocně přenášela pozitivní záření svého duševního mládí.
A po kafíčku začala paní Mařenka vyprávět, který článek jí v POZITIVNÍCH NOVINÁCH v poslední době nejvíce zaujal, a prozradila nám, že jejím největším oblíbencem je Jitka Dolejšová a její táta Vladislav Neužil. Jen si posteskla, že v poslední době pan Neužil málo píše a že jí také velmi schází moudrá slova našeho Poutníka.
Bylo pro mě nesmírně příjemné poslouchat tuhle stařičkou ženu, s jakým čtenářským nadhledem a zápalem vypráví o našich novinách.   
 
A v té chvíli mě napadlo, že podobným „samizdatovým“ množením se POZITIVNÍ NOVINY šíří i v Austrálii díky našim dlouhodobým čtenářům a autorům Janě a Zdeňkovi Reichovým, kteří je tisknou doma na své náklady a rozesílají našim krajanům v jejich zemi, čímž jako by navázali na svou nedávnou  vydavatelskou činnost dvouměsíčníku Spectrum. Samozřejmě, že noviny zasílají pouze těm, kteří nemají doma svůj vlastní počítač.
 
Ale aby nezůstalo jen u našich novin, začal jsem z jiného soudku a zeptal se paní Mařenky, čemu přisuzuje, že je v tak skvělé kondici a stále neuvěřitelně duševně mladá. Dostalo se mi překvapující odpovědi, že sama neví a netroufá si nad tím ani přemýšlet. Asi tomu tak chtěl sám Pán Bůh.
Celý svůj život prý neholdovala alkoholu, nikdy nekouřila a jedla to, na co měla chuť – prostě spoléhala na svůj instinkt, že jí zdravě, a hlavně se nepřejídala. Nikdy také nedržela žádnou dietu a přesto měla po celý svůj život přiměřenou váhu.
Na závěr paní Mařenka přiznala, že je to možná i díky tomu, že si k sobě nikdy nepřipouštěla negativní zprávy, neboť podvědomě cítila, že jí mohou jen přitížit a ublížit. Proto jak mohla, tak se jim vyhýbala.
Za povšimnutí stojí i její filozofie, kterou uzavřu své dnešní povídání. „Víte, pane redaktore, přirovnala bych to všechno k dopravní nehodě. Všiml jste si, co vždycky přihlíží jakékoliv dopravní nehodě čumilů? A v ničem nepomohou, ani nemohou pomoci!!! Jsou to všichni jen diváci velkého tyjátru, přičemž si neuvědomují, že tím sami sobě jen škodí. Je mi jich pokaždé strašně líto a hlavně: je mi z nich smutno. A tak tomu je i s jinými tragédiemi. Přeci jestliže nemohu být nápomocná při jejich odstranění, tak je nebudu ani vyhledávat a kochat se tím, že mne to nepotkalo! Chápete?“ 
Ano, chápal jsem moc dobře a na její nevyvratitelný argument jsem jen souhlasně s velkým pochopením a rád přikývl.
 
Když jsem od paní Mařenky odcházel pln neobyčejných dojmů, tak mi slíbila, že bude-li živa a zdráva, tak mi velmi ráda poskytne pro POZITIVNÍ NOVINY velký rozhovor. Vždyť jsou to přeci JEJÍ NOVINY!  Ale jednu podmínku si dala: že nebude zveřejněno její příjmení ani adresa.
Rád jsem jí to přislíbil a domluvili jsme se na návštěvě přesně v den jejích 93.narozenin, které bude mít 19. září 2005.
 Paní Mařenka boduje v POZITIVNÍCH NOVINÁCH aneb Stále se o ní píše:

V.P.ŽILOU:  SEZNACE !!!  Pozitivní noviny přispívají k dlouhověkosti!
   Představujeme vám zřejmě nejstarší čtenářku našeho listu. PN vycházejí jako samizdat ...!
V.P.ŽILOU:  Nejstarší čtenářka Pozitivních novin vypravuje ....
   Když věříme ve svou sílu, stáváme se denně silnějšími.
Vladislav Neužil:  Jana
   O tom, jak se protáhla skartace a deštníku paní Jany.
Petra Nachtmanová:  MAŘENKA A SCHODIŠTĚ
   Věřte, Mařenko, že kdybyste bydlela někde nablízku, tak za Vámi chodím denně.

foto © V. P. ŽILOU + snímky z rodinného archivu paní Mařenky

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 31. 08. 2005.