Viki Hädlerová - Stirská, prvorozená dcera semaforské zpěvačky Zuzany Stirské, se narodila 23.3.1989 v Göttingenu. Odmalička projevovala hudební a jazykové nadání. Od třetí třídy navštěvovala jazykovou školu s výukou angličtiny a francouzštiny, soukromě se učila španělštinu a čínštinu. Od osmé třídy studuje English college v Praze, kde výuka probíhá v angličtině. Nyní je na ročním pobytu v USA, kde se věnuje studiu angličtiny. -
- K dalším studiím a delšímu odloučení své nejstarší dcery nám její maminka sdělila:
„Právě jsem Viki poslala propozice, zda by nechtěla využít možnosti odjet ještě na roční pobyt do Číny, do Pekingu, s cílem zdokonalit se v čínštině. Kdyby tu šanci chtěla využít, musela by odjet opět v srpnu, neboť je to finančně dotované pouze do 18 let věku studenta. Ještě jsem od ní nedostala definitivní odpověď. Myslím si, že by v podstatě chtěla, ale že se trochu obává, jak by to psychicky zvládla – vždyť jsou to skoro dva roky, co by byla pryč z domova. Mně by to také bylo líto ... Odjede vám dítě a vrátí se jako dospělák. Člověk propásne ten přechod.... Na druhou stranu by to pro ni byla obrovská šance, a pro její životní dráhu zřejmě zásadní zlom, a tak nechci být sobecká a nechám to rozhodnutí na ní.“
- Abychom se od této talentované dívky dověděli ještě více, požádali jsme ji o rozhovor pro naše Pozitivní noviny.
|
■ Viki, jsi stejně stará jako já - je ti 16 let. Nedovedu si představit, že bych byla v tomhle věku odloučena na tak dlouhou dobu od rodiny. Jak to ty vůbec prožíváš, nestýská se ti po domově? Abych pravdu řekla, já jsem si to také vůbec neuměla představit. Lepší je o tom až tak moc nepřemýšlet a prostě udělat ten první a nejtěžší krok. Musím říci, že toho vůbec nelituji a všem to mohu vřele doporučit. Po mé rodině se mi stýská, ale tady mám tolik na práci, že na to stýskání mi někdy ani nezbývá čas. ■ Vzhledem k okolnostem máš vlastně dvě mateřské řeči – češtinu a němčinu. Které z nich dáváš přednost, a kterou myslíš? 
Nemohu říci, že bych některé z nich dávala přednost, ale vždycky jsem se cítila víc jako Češka. Česky mluvím s mými kamarády i s mými sourozenci. Česká republika je můj domov, a tak to taky vždy bude. ■ Vnímáš rozdíly v chování Čechů a Američanů? V čem jsou, podle tebe, Češi od Američanů horší a naopak? Já jsem si myslela, že sem přijedu a lidi budou úplně jiní, ale v podstatě jsou úplně jako my. Jenom mají jiné zvyky, ale to je asi tak vše. ■ Kdybys měla tu možnost mít u sebe celou svojí rodinu, ve které zemi byl chtěla žít? Chtěla bych žít v ČR s možností cestovat po celém světě. ■ Navštívila jsi v USA nějaké místo, které tě dokonale uchvátilo nebo naopak nemile překvapilo? Musím říci, že New York mě naprosto uchvátil. Bohužel jsem tam strávila pouze dva dny, ale stálo to za to. ■ Jaký z jazyků, které umíš, se ti líbí nejvíce a proč? Mezi mé nejoblíbenější patří určitě francouzština. Miluji její zvuk a francouzskou kulturu všeobecně. ■ V devíti letech jsi vyhrála soutěž TV Nova „Caruso Show“ s písničkou Malé kotě od Jiřího Suchého. Kdo tě tenkrát do soutěže přihlásil a šla jsi tam od počátku s úmyslem vyhrát? Do soutěže mě přihlásil jeden známý, a já jsem do toho šla s představou, že si utrhnu pěknou ostudu. Když oznamovali výsledky a vyslovili moje jméno, myslela jsem si, že si dělají legraci. Byla jsem strašně šťastná a opravdu jsem to vůbec nečekala.
■ Co tenhle úspěch znamenal pro tvůj další život? Znamenalo to začátek vystupování s panem Suchým. Což znamenalo začátek mého zpívání s Gospel Timem. ■ Později jsi s Jiřím Suchým dokonce moderovala. Jaké to bylo vystupovat s takovým umělcem? Pan Suchý je nejen úžasný umělec, ale také velmi milý člověk. Moc mi v začátcích pomohl a je určitě jedním z lidí, ke kterým mám opravdu velký respekt. ■ Říká ti něco slovo tréma? Myslím si, že jakýkoli umělec, který vám poví, že slovo tréma jemu nic neříká, lže. Žádný umělec není bez trémy, jenom někteří to přiznají a někteří ne. Myslím si ale, že časem trosku zeslábne. ■ Jaký máš názor na pořady typu reality-show (u nás známých zejména pod názvy Big Brother či Vyvolení)? Já jsem odletěla dříve než jsem měla možnost tyto dvě shows sledovat, takže se opravdu neodvážím hodnotit.
■ Přihlásila by ses do Super Star? Ne.... absolutně ne, za prvé si myslím, že bych to nervově nepřežila a navíc si Uvědomuji, že máme lepší pěvce než jsem já, a nebojím se si to přiznat. Zpíváni je můj velký koníček, ale možná proto, že jsem vyrůstala s maminkou zpěvačkou, vím lépe než kdokoli jiný, jak těžké je udržet se na českém hudebním “nebi“. ■ Myslíš si, že dnešní mladí lidé mají u nás dostatek možností kulturního vyžití? Ano, ale myslím si, že to tak často nevyužívají. Co bys označila u své generace jako velmi pozitivní a co jako velmi negativní? Myslím si, že starší generace vždy najdou něco negativního i pozitivního na mladších generacích. Jelikož tu však mluvím o své generaci, obávám se, že bych nebyla moc objektivní....ne, opravdu nevím. ■ Traduje se rčení: „Řekni mi, co čteš, a já ti povím, jaká jsi.“ Myslíš si, že to platí i dnes? Jen tak mimochodem: Co ty vlastně čteš (mimo jazykových učebnic)? Myslím si, že to stále ještě platí, obzvláště dnes. Já ráda čtu životopisy zajímavých lidi /ať už z historie nebo současnosti/, také mám moc ráda George Orwela, Stephena Kinga nebo Edgara Allana Poe. Mám ráda záhady a Edgar Allan Poe je vysloveně odborník na tento žánr. ■ Já myslím, že hodně se dá poznat i z toho, jaké osobnosti uznáváš, ať už jsou z kulturního, společenského, veřejného nebo politického života u nás i v zahraničí. Byla bys schopna dát dohromady svůj osobní žebříček deseti nejoblíbenějších osobností? Číslo jedna je pro mě určitě moje maminka, je mým velkým vzorem a je prostě úžasná....Po ní je hodně velká pauza….., nic a Angelina Jolie, která je nejen úžasná herečka, ale neuvěřitelně dobrý člověk, který se snaží pomoci, kde může. Můžu s čistým svědomím říci, že jsem přemýšlela, ale dalších osm osobností nedovedu dát dohromady.
■ Vystupovala jsi také se skupinou své maminky „Gospel Time“, která se věnuje u nás zatím ne úplně známému žánru gospel. Co pro tebe gospel znamená? Je to hudba tvého srdce, nebo posloucháš také něco jiného? Gospel pro mě znamená frázi ‘‘express yourself‘‘, tím myslím - nemít strach zpíváním vyjádřit emoce, pocity a nálady. Je to hudba, která vás chytne a už nikdy nepustí. Jinak kromě gospelu ráda poslouchám R&B, hip hop, a mám také ráda muzikály. Čas od času si také ráda zajdu na klasickou operu, tím se nikdy nedá nic zkazit, ačkoliv tento žánr mezi mladými lidmi populární není. ■ Chceš se po ukončení studií věnovat hudbě, jazykům, anebo máš nějaké jiné představy? Jaké jsou tvé plány v blízké budoucnosti? V každém případě bych se chtěla věnovat mým jazykům, ale hudba vždy bude mým velkým koníčkem. Nemyslím si ale, že bych se jí chtěla věnovat profesionálně.
■ Přeji ti moc úspěchů ve všem co budeš dál podnikat a děkuji ti moc za rozhovor. Děkuji mockrát, bylo mi potěšením. Přeji ti totéž. Moc ráda jsem odpovídala na zajímavé otázky.
www.gospeltime.cz
články o Gospel Time v Pozitivních novináchfoto © z archívu rodiny Stirských
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 05. 2006.
