Představujeme vám nového autora Pozitivních novin a srdečně ho vítáme mezi námi. Redakce PN. |
- Rudolf Křesťan se narodil 14. 3. 1943 v Praze.
Po ukončení základní školy ve Staré Roli navštěvoval gymnázium v Karlových Varech. Když složil maturitní zkoušku, přihlásil se ke studiu na novinářské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. I tuto školu zvládl úspěšně. V roce 1964 byl přijat do redakce Mladého světa, kde pracoval až do roku 1993. Pak do roku 2003 působil v Týdeníku Televize. Nyní je autorem "na volné noze". Píše většinou fejetony, kterými se také nejvíce proslavil. V časopise a v rozhlase jich publikoval už na dva tisíce. Část z nich vyšla - a nadále vychází - v knižních sbírkách. Ve svých fejetonech se zabývá úplně obyčejnými věcmi, které ho zrovna napadnou. Klade si otázky, které nám můžou připadat až malicherné.Ale autor se nad nimi díky své fantazii dokáže dobře zamýšlet. Uplatňuje při tom mnoho zajímavých postřehů a vtipné nadsázky. Jeho pohled na věci kolem nás je nezvyklý, ale i přesto jeho význam snadno chápeme. Autorův jazyk je dobře srozumitelný. Často používá různá přirovnání a překvapující slovní spojení a obraty. Pohrává si také s významy slov. To vše dohromady dává jeho knihám humorný ráz.
Knižně vydal: Kos a kosínus (s kresbami Vladimíra Renčína) - 1969, Budeš v novinách (spolu s texty Františka Gela) -1976, Myš v 11. patře - 1980, Slepičí krok - 1986, Kočky v patách - 1991, Co láká poškoláka - 1991, Jak se do lesa volá - 1992, Jak jsem si užil - 1995, Pozor, hodný pes! - 1997, Nebuď labuť! - 1999, Výlov mého rybníka - 2000, Podkovaná blecha - 2002 a Kachna v bazénu - 2004. Kromě Vladimíra Renčína ilustroval Křesťanovy knih také Vladimír Nagaj a posledních šest fejetonových sbírek doprovodila kresbami autorova žena ak. mal. Magda Křesťanová. Na naši otázku, které jeho dílo je mu nejbližší, odpověděl, že všechny své sbírky považuje za jednu trvale nedokončenou knihu. Vedle publikování v tisku a vydávání knih také příležitostně vystupuje v televizi a Českém rozhlase, kde kromě jiného pravidelně čte (od roku 2004) své nejnovější fejetony na stanici Vltava.
Autorský medailonek byl převzat ze serveru www.velikani.cz
|
Bleskově Dosáhne-li vědec mimořádných výsledků, bývá to obvykle až ve vyšším věku. Teprve pak si ho (možná) všimnou média a obdaří ho (opět možná) trochou slávy. Když badatelovo jméno vejde v obecnější známost, může se stát, že tu a tam začne být (ještě jednou možná) zván i na sledované společenské večírky. Jelikož je v letech, nechce se mu však obcházet podobná mecheche. Jídlo na recepcích nedělá seniorské dietě nijak zvlášť dobře. Kdo se chce stát celebritou rychleji a ještě si užít majonézy na rautech, musí na to jít jinou cestou, než jakou je vědecká dráha. Je třeba si najít některý z atraktivních, obecně sledovaných oborů showbyznysu. A hlavně: co nejvíce se napojit na vlivný bulvární tisk. Jeho prostřednictvím pak lze dosáhnout obecného věhlasu vskutku bleskově. Stačí dodržovat patřičnou abecedu: A: Autogramy jsou nezbytným předpokladem k tomu, aby se člověk stal slavným. Je třeba si je předem nacvičit, aby startující celebrita nebyla překvapena, když bude poprvé požádána o podpis někým jiným než poštovní doručovatelkou. B: Bulvární tisk je něčím, co začínající (ba i končící) společenská hvězda potřebuje hned ze dvou důvodů. Jednak kvůli publicitě, a jednak proto, že takové noviny lze pak také žalovat a přijít ještě k nějaké pětce navíc. C: Cestovat je radno do exotických končin, aby po návratu bylo možno prohlásit: „Stýskalo se mi po domově. U nás je to stejně nejhezčí, zvlášť v Chomutově, kde mám třetího prosince koncert a ještě je pár vstupenek volných.“ D: Děti jsou vděčným doplňkem celebrit. Působí roztomile a je možno jim dávat exotická jména. Není-li znám jejich otec, stávají se lákavou hádankou pro veřejnost. E: Erotika v jakékoliv podobě je vítaná – kromě manželské. Pozornost poutají milenky, milenci a netradiční sexuální orientace. F: Finance jsou taktéž vhodným tématem. Mediálně vděčné jsou jak získané miliony, tak titulek „Přišel o všechno!“ G: Gastronomie je význačnou součástí každé úspěšné celebrity. Doporučuje se hovořit nejen o žabích stehýnkách, ale také lidově vyjevit, že celebritě chutná i „obyčejná rajská, jak ji dělávala mamka“. H: Honoráře je radno zveřejňovat v co nejvyšších částkách. Příští objednavatelé si tak uvědomí, že celebrita není ochotna jít pod dotyčnou laťku, neboť „si to přece nemůže dovolit“. CH: Chalupa je místem, o kterém celebrita říká, že je pro ni výsostně soukromým územím. Souběžně tam zve televizní štáby, aby vše detailně natočili - včetně septiku. I: Intimit prozrazených veřejnosti není nikdy dost. Včetně sdělení, který sprej používá dotyčná(ý). Zvlášť vhodné je to v případě, kdy celebrita je reklamně zaháčkována s jeho výrobcem. J: Jásání kolem narozenin se zásadně neodehrává jen u těch kulatých. Každé jsou vhodné k tomu, aby na sebe celebrita upozornila a pozvala „ty správné lidi“. K: Knihu o sobě je třeba psát (případně nechat psát) co nejdříve. Nikdo nemá jisté, jak dlouho vydrží zájem veřejnosti o jeho osobu. L: Líbat je nutno co nejvíc známých tváří, aby pak celebrita mohla být vyfocena a snímek posléze otištěn se slovy: „Co s ní(m) má?“ M: Módu je záhodno ctít za všech okolností. Dokonce i na plážích nudistů, kde se celebrita neobejde bez značkových slunečních brýlí. N: Nevěra je u čtenářů velmi oblíbené téma. Dvojnásob lákavé je, když celebrita je posléze nevěrná i tomu, s kým byla nevěrná. O: Oblečení je ostře sledované, zvláště u žen. Nedoporučuje se mít tytéž šaty na sobě dvakrát. Není strašnější poznámky, než když jedna celebrita řekne druhé: „Máš moc pěkný šaty, slušely ti už minule!“ P: Plastické operace omladí ženu i muže. Kdysi byly utajované, dnes jsou přiznávané. Jejich četnost je známkou prestiže. Q: Quodlibet – neboli co je libo – je tou nejsprávnější repertoárovou nabídkou hvězdy, která chce být trvale na výsluní. Proto je radno přijímat nabídky k účinkování v jakémkoliv pořadu, i kdyby šlo o hru na hřeben. R: Recepce a rauty (a počet pozvání na ně) jsou měřítkem úspěšnosti té které celebrity. Konec slávy nastává ve chvíli, kdy jedinou recepcí, s níž se dotyčná(á) setkává, je recepce hotelová. S: Svatba musí být velice utajená, aby na ní výsledně bylo co největší hejno novinářů. Každý z nich pak napíše, že tu svatbu odhalil „jako jediný“. T: Těhotenství se nedoporučuje prožívat jen soukromě. Je třeba se průběžně dělit o všechny detaily s veřejností. Ta pak v rozhodujících chvílích prožívá s celebritou i porodní stahy. U: Ulítlé zážitky svěřené tisku se cení. Není-li po ruce ulítlejší, stačí i historka o ulítlém letadle, případně o ulítlých včelách. V: Vizážista je nezbytným pomocníkem při vytváření vzhledu celebrity. Svým způsobem je záhadou, že i takzvaní normální lidé, kteří nemají vizážistu, mají přesto vizáž. X: Xenofobie není v kurzu, takže se sluší, aby se celebrita vyjadřovala, že nemá žádné národnostní předsudky. Nedoporučuje se však opakovat výrok jedné začínající zpěvačky: „Znám osobně několik Slováků a velice mě překvapilo, že jsou to docela slušní lidé.“ Y: Yetti - a pátrání po něm - se může hodit jako vhodný koníček, který má rozhodně větší šanci k průniku na novinové stránky než banální sbírání poštovních známek. Z: Zobrazení nemusí být sólové. Získat na popularitě lze i tím, že při fotografování se celebrita postaví vedle někoho ještě slavnějšího. Například vedle Myšáka Mikyho. Tolik nahlédnutí do abecedy slávy v bulvárních novinách a časopisech, které celebrují zvláštní mši celebritám. Říká se, že pojmenování tohoto druhu médií pochází od francouzského názvu ulice, tedy bulváru. Ale co když přídavné jméno bulvární je ve skutečnosti odvozeno od dvojice našich dychtivě čtoucích očních bulv?
Tento fejeton Rudolfa Křesťana byl vybrán ze stovky nových vyprávěnek z autorova cyklu na rozhlasové stanici Vltava, které zachytil ve své nejnovější knížce „TANDEM ANEB PO DVOU VE DVOU“. Sbírka vyšla počátkem října 2006. Autorkou dvou zveřejněných kreseb je akademická malířka Magda Křesťanová, která knížku ilustrovala. Kniha Stojí 249 korun a vydalo ji nakladatelství Andreje Šťastného. |
ilustrace © Magda Křesťanová
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 10. 10. 2006.